Původní bohatá sochařská výzdoba památky, která byla vysvěcena roku 1762, je zřejmě dílem plzeňských barokních sochařů Kristiána a Lazara Widemannových (Widmannových). Kromě českých zemských patronů a dalších svatých ochránců (sv. Florián, sv. Roch či sv. Šebestián) jsou součástí výzdoby i sv. Antonín Paduánský a sv. Františka z Pauly, což patrně souvisí s kláštery ve Stříbře a v Tachově-Světcích, a v horní etáži sv. Barbora, sv. Rozálie, sv. Máří Magdaléna a sv. Terezie z Ávily. Sloup prošel několika opravami, především v průběhu 19. století. Roku 1894 sochařskou výzdobu obnovil, výrazně doplnil a částečně nahradil chebský sochař Karel Wilfert starší. Přesto byl stav památky ještě před několika lety havarijní a kromě razantních poškození sochařské výzdoby byla narušena také statika.
Restaurování barokní památky, financované především z rozpočtu města Stříbra, začalo v roce 2012 a trvalo řadu let. Restaurátor Karel Granát pracoval na obnově architektonických prvků sloupu, restaurátor Jaroslav Šindelář se věnoval sochařské výzdobě. Na jaře roku 2013 byly všechny architektonické prvky opraveny, sestaveny a osazeny, poté se na své původní místo začaly vracet restaurované sochy. V roce 2015 byla na sloup jako poslední osazena kopie sochy sv. Rozálie, jejíž originál je deponován v městském muzeu. Bylo tak úspěšně dokončeno zdařilé a komplexní restaurátorské dílo provedené s důrazem na zachování všech rozpoznaných památkových hodnot, jež pomohlo zachovat jednu z dominant památkové zóny Stříbro.
Za Plzeňský kraj nominovalo územní odborné pracoviště NPÚ v Plzni
Na cenu NPÚ v kategorii obnova památky, restaurování bylo navrženo město Stříbro, zastoupené starostou Bc. Karlem Lukešem