Veřejnost rozhoduje o vítězi ocenění Památky děkují napříč všemi kategoriemi, hlasovat lze ale pouze jednou. Hlasování probíhá na webu Národního památkového ústavu, kde naleznete všechny informace o tom, co se v loňském roce povedlo objevit, zachránit, obnovit nebo prezentovat a kdo se o to zasloužil. Hlasování poběží do 30. září, vítěz bude poté vyhlášen na listopadovém slavnostním galavečeru spolu s ostatními výherci v jednotlivých kategoriích, které vybírá odborná porota.

 

Ceny Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro s podtitulem Společenské ocenění příkladů dobré praxe vyhlašuje a uděluje NPÚ od roku 2014 ve snaze zhodnotit a vyzdvihnout, co se v oblasti památkové péče podařilo, a ocenit ty, kteří se o úspěšné dílo přičinili.

 

„Již v roce 2019 putovalo toto ocenění do Poličky za příkladné restaurování morového sloupu. Věříme, že také letos veřejnost vybere jedno ze tří želízek v ohni, která byla za Pardubický kraj nominována“ uvedla mluvčí NPÚ, ÚOP v Pardubicích Šárka Poskočilová.

 

Územní odborné pracoviště v Pardubicích nominovalo ze všech památkářských počinů v Pardubickém kraji tyto tři kandidáty:

 

 

Rekonstrukce ocelového nýtovaného mostu v Poličce

 

Poličský most je zástupcem poměrně běžné produkce přelomu 19. a 20. století, která však bohužel v současnosti mizí pro své nevyhovující parametry. V roce 2019 byl proto prohlášen za kulturní památku a v následujícím roce 2020 proběhla jeho rekonstrukce. I přes náročnost akce se město rozhodlo most nenahradit novým, ale zachovat původní ocelový pro jeho historickou hodnotu.

 

Byl postaven v roce 1901 jako silniční most na přímé spojnici mezi jedinou původní fortnou v městském opevnění a neorenesanční budovou učitelského ústavu. Most je dlouhý 20 m a široký přes 4 m. Podle firemního štítku ho vyrobila Pražská mostárna, filiálka První česko-moravské továrny na stroje v Praze (pozdější ČKD). Stal se významným urbanistickým prvkem a důležitým milníkem rozvoje města na začátku 20. století.

 

Před rekonstrukcí se nacházel ve špatném technickém stavu. Ocelové části silně korodovaly, docházelo k poruchám vozovky. Spodní ocelové nosníky bylo nutné provizorně staticky zajistit podpěrnou konstrukcí. V rámci oprav proběhlo nejen statické zajištění mostu, ale také oprava a výměna degradovaných částí, novodobý asfaltový povrch byl nahrazen dubovými hranoly, v předmostí žulovou dlažbou. V době vypuštění Synského rybníka byly opraveny poškozené kamenné zdi pilířů, staticky zajištěny a hloubkově přespárovány. Ocelová konstrukce byla dále opatřena ochranným nátěrem. Most byl opraven a znovuotevřen po 120 letech od svého vyrobení a osazení.

 

Důvodem k nominaci je nejen velmi kvalitně a rychle provedená rekonstrukce, ale také samotný přístup města k technické stavbě, kdy z vlastní iniciativy město kvůli záchraně mostu podalo návrh na zařazení stavby na seznam kulturních památek. Dalším důvodem je respekt k významu mostu jako dokladu moderní historie i jako významnému urbanistickému prvku. Vedení města upřednostnilo rekonstrukci stavební památky před zbouráním a nahrazením novým mostem. Aby tato rekonstrukce byla možná, vznikla nedaleko přes ústí potoka do Synského rybníka nová lávka pro pěší, která je tvarovou a materiálovou reminiscencí starého mostu.

 

 

Za Pardubický kraj nominovalo územní odborné pracoviště v Pardubicích.

Na cenu NPÚ v kategorii I. Obnova bylo nominováno město Polička, zastoupené starostou Jaroslavem Martinů a vedoucí odboru územního plánování, rozvoje a životního prostředí
Ing. Martou Mastnou.

 

 

Restaurování obrazu Nanebevzetí Panny Marie z kostela sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě

 

V letech 2019–2020 provedl tým restaurátorů Jakuba Hamsíka, Jáchyma Krejči a akademické malířky Evy Skarolkové náročnou obnovu rozměrného oltářního plátna Nanebevzetí Panny Marie. Přednímu dílu českého barokního malířství, poškozenému pozdějšími zásahy, vrátili pomocí moderních restaurátorských metod podobu co nejbližší původnímu autorskému záměru.

 

Památka prvotřídní kvality je dílem Petra Brandla, nejvýznamnějšího malíře českého baroka, signovaná a datovaná do roku 1728. Dílo o úctyhodných rozměrech cca 7 × 3 m patří k největším obrazům tohoto mistra. Představuje výjev dvanácti apoštolů v údivu nad prázdným hrobem, v horní části je zachyceno zázračné vynesení P. Marie skupinou andělů na nebesa. Oltář s obrazem byl původně vytvořen pro klášterní kostel cisterciáků v Sedlci u Kutné Hory a po zrušení kláštera byl v roce 1787 zakoupen do děkanského kostela sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě. Význam tohoto špičkového obrazu ve stylu šerosvitné dynamické malby dokládá i fakt, že byl v roce 1938 zapůjčen na výstavu Pražské baroko.

 

Dílo prošlo v minulosti několika opravami, bylo adjustováno na nové plátno a lokálně přemalováno. Barevnost obrazu byla před restaurováním zkreslena zežloutlými laky a čitelnost výjevu ztlumily letité nečistoty. V některých partiích byla malba uvolněná a hrozilo její odpadnutí, někde se tak již stalo. Tmely z poslední opravy byly na mnoha místech degradované a předchozí retuše byly ztmavlé.

 

Restaurátorského zásahu se ujal tým tří zkušených odborníků, kterým se podařilo obraz šetrně vyčistit a odstranit z něj starší dožilé opravy. Po transportu do restaurátorského ateliéru byl proveden UV a IR průzkum a rovněž průzkum chemickotechnologický. Poté se přistoupilo k tmelení, retušování a lakování. Nakonec byl obraz napnut na vyspravený napínací rám pořízený v době první rentoaláže a transportován do kostela. Dílo bylo osazeno zpět na hlavní oltář a upevněno k oltářní konstrukci s použitím dochovaných kotvících prvků.

 

Podrobný průzkum umožnil zjištění nových informací o technologické výstavbě díla. Kvalitně odvedená restaurátorská práce přispěla k prezentaci této výjimečné památky v podobě co nejbližší původnímu autorskému záměru.

 

 

 

Za Pardubický kraj nominuje územní odborné pracoviště Pardubice.

Na cenu NPÚ v kategorii II. Restaurování jsou navrženi MgA. Jakub Hamsík, MgA. Jáchym Krejča a ak. mal. Eva Skarolková.

 

 

Záchrana nejstarší dřevěné studny na světě

 

Při archeologickém průzkumu u obce Ostrov, v místech výstavby rychlostní komunikace R35, byla v roce 2019 objevena čtyřboká studna zhotovená z dubového dřeva. Následný dendrochronologický průzkum odhalil, že studna pochází z 6. tisíciletí před naším letopočtem, a jedná se tak o nejstarší nález datované dřevěné konstrukce na světě.

 

Studna sestává ze čtyř rohových sloupků s podélnými drážkami, do nichž byla zapuštěna prkna v sedmi řadách nad sebou. Půdorysné rozměry studny jsou 80 × 80 cm a výška 140 cm. Odborníci z Ústavu nauky o dřevě Lesnické a dřevařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně nález datovali do let 5259–5256 př. n. l. Jeho dobrý stav umožnil následné vyzvednutí celé studny v jednom bloku. Jednalo se přitom o technologicky náročnou akci, jaká byla v České republice uskutečněna vůbec poprvé. Ve stejné lokalitě byla nalezena i další studna z jedlového dřeva, která zatím datována nebyla. Obě studny převzala Fakulta restaurování v Litomyšli a za pomoci nejmodernějších metod přistoupila k jejich konzervaci.

 

Po konzultaci s pracovníky VŠCHT Praha byla zvolena konzervace koncentrovaným roztokem sacharózy, jenž dokáže nahradit část vody v degradovaném dřevě a při vysychání nedochází k jeho smršťování. V konzervačním roztoku bylo dřevo ponořeno jeden rok, následně bylo vyjmuto a citlivě vysušeno v prostředí se stabilní teplotou. Během vysoušení nedošlo k žádným nežádoucím změnám dřeva, a obě studny se tak podařilo zachovat v takové podobě, že se mohou stát budoucím exponátem Východočeského muzea v Pardubicích.

 

Díky restaurátorům z Fakulty restaurování v Litomyšli a jejich vysoce profesionálnímu přístupu se obě studny mohou zařadit mezi nejvýznamnější archeologické objevy, jež se v posledních desetiletích podařilo v České republice uskutečnit. Vhodně zvolenými technologickými postupy i samotným stářím objevu lze celou akci záchrany považovat za unikátní nejen v evropském, ale patrně i celosvětovém kontextu.

 

Za Pardubický kraj nominuje územní odborné pracoviště v Pardubicích.

Na cenu NPÚ v kategorii IV. Záchrana památky jsou navrženi Fakulta restaurování Univerzity Pardubice, zastoupená proděkanem Karolem Bayerem, a restaurátoři Jaroslav Alt, Jiří Hubinka a Marek Laška.