Restaurování sochařské výzdoby kostela v Milešově

Milešovský kostel sv. Antonína Paduánského se postupně dostal do velmi špatného stavu. Po roce 2010 byly poškozeny nejen jednotlivé fasády a jejich umělecká výzdoba, ale také střecha a krov a do kostela lokálně zatékalo. Proto byl kostel v roce 2012 zařazen do Programu záchrany architektonického dědictví a započala se jeho systematická obnova. Aktuálně byla opravena sochařská výzdoba průčelí.

  • Sv. Vojtěch po restaurování

    Sv. Vojtěch po restaurování

Kostel nechal postavit Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic v letech 1669–1680 podle návrhu Antonia Porty. V duchu barokního stavitelství byla kostelní novostavba umístěna do volné krajiny, kde tvoří pohledový protipól místního zámku. Kostel je poměrně jednoduchou jednolodní stavbou, nicméně hlavní průčelí je pojednáno velmi precizně a jeho architektonické ztvárnění dodalo stavbě monumentální vzhled. Průčelí je pojednáno v kolosálním římsko-iónském stylu, přičemž vedle architektonického členění hraje zásadní roli při celkovém vnímání kostela sochařská výzdoba čítající pět soch.

Socha sv. Víta je umístěna ve středu štítu, vlastní průčelí nese na levé straně nad sebou sochu sv. Vojtěcha a sv. Václava, vpravo se nachází sv. Prokop a sv. Ludmila. Patrně nikoli náhodou byly pro výzdobu kostela zvoleni světci patřící do skupiny českých zemských patronů. Absence písemných pramenů neumožňuje přesnou dataci této sochařské výzdoby a také jméno sochaře není známé.

Sv. Vít před restaurováním Sv. Vít po restaurování

Restaurátorské práce na výše uvedených pískovcových sochách hlavního průčelí byly zahájeny v roce 2018. Zásah byl poměrně komplikovaný, protože počátkem 20. století byly sochy zpevněny draselným sklem, což sice přineslo krátkodobý pozitivní efekt, nicméně kamenná hmota se později dostala do velmi špatného až havarijního stavu. Měkčí ložiska jemnozrnného křemenného pískovce se lokálně téměř zcela vyplavila, jak dosvědčuje stav hlavy sv. Víta před restaurováním. Atributy jednotlivých světců byly v minulosti zničeny či ztraceny, a to bez provedené dokumentace. Vzhledem k neznámému autorství nebylo možné použít jiná autorova díla jako srovnávací materiál. I přes uvedená rizika byl restaurátorský zásah proveden s maximální snahou o rekonstrukci a doplnění poškozených či chybějících částí, aby byl sochám navrácen jejich výtvarný účinek, monumentalita a estetický dopad na diváka.

Způsob restaurování byl zkoušen a ověřován na vzorcích. Investor a provádějící restaurátor dokázali najít takový časový prostor pro vlastní restaurování, aby náročný postup nebyl ovlivněn časovými limity. Výsledek zásahu je mimořádný, restaurování zcela podpořilo originální výtvarný účinek díla, aniž by se samo na restaurovaném díle projevilo.

Za Ústecký kraj nominuje ÚOP v Ústí nad Labem.

Na cenu NPÚ v kategorii II. Restaurování památky je nominován Ing. Luděk Záhejský z Biskupství litoměřického.

Cena Patrimonium pro futuro

Cena Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro zhodnocuje a vyzdvihuje, co se v oblasti památkové péče podařilo, a oceňuje ty, kteří se o úspěšné dílo přičinili.