1. Vážní domek, Hora Svatého Šebestiána, okr. Chomutov

https://www.pamatkovykatalog.cz/vazni-domek-23497568

Vážní domek bývalé obecní váhy, drobná cihlová neomítaná stavba, je posledním pozůstatkem nebývale rozsáhlého obchodování s dobytkem mezi českými zeměmi a Saskem. Počátky tohoto obchodu lze klást do 30. let 19. století, kdy se rozmohl export prasat, které nebylo v té době zvykem v německých zemích držet na odchov selat. Kromě prasat kvetl obchod s husami a ovcemi. K významné změně došlo po rakousko-pruské válce v roce 1866. Byly zavedeny veterinární prohlídky, což značně komplikovalo, do té doby poměrně rozšířené, dovozy zvířat z Haliče a Slezska a jejich následný prodej do Saska. Obchodníci z Hory Svatého Šebestiána se proto zaměřili na nákupy dobytka především v českých zemích. Po roce 1886 byla saská hranice pro import prasat a ovcí z českých zemí uzavřena. Důvodem byl rozvoj vlastního chovu, především v Prusku. Obchod se proto přesunul do vzdálenějších částí Německa. Po roce 1900 byl obchod dále omezen řadou byrokratických opatření. Jeho definitivní konce přišel se začátkem 1. světové války.

Zřizování obecních vah bylo v Rakousku – Uhersku podporováno zemskými úřady. Obce měly dohlížet na prodej na trhu, zvláště pak sledovat správné míry a váhy. „Zřízení obecní mostní váhy jest podle rozhodnutí zemského výboru z 25. dubna 1900 č. 19.968 účelným opatřením obecním.“

Obecný prospěch sledovali nepochybně i radní Hory Svatého Šebestiána, městečka s rozvinutými tržními aktivitami, když se dle zápisu v radním protokolu 23. 3. 1903 rozhodli zakoupit a instalovat městskou mostní váhu. Byla zakoupena u firmy A. Stöckl v Chomutově za cenu 1100 korun. Radními bylo nařízeno, aby byla instalována na navrženém místě na náměstí, a aby byl přistavěn vážní „domeček“ z pevného materiálu. Na provedení bylo uvolněno 2000 korun. Na následujícím zasedání 6. 4. 1903 byl stanoven ceník tarifů, které se měly platit za vážená zvířata a povozy. Za velký dobytek se mělo platit 20 halířů. Za dobytek malý a tzv. „Stechvieh“, což bylo rakouské označení pro jateční telata a prasata, 10 halířů. Z naloženého vozu do 2000 kg 20 a nad 2000 kg 40 haléřů.

 

2. Kovaný kříž zv. Klingers Kreuz, Staré Křečany, okr. Děčín

https://www.pamatkovykatalog.cz/kovany-kriz-zv-klingers-kreuz-40058112

Dle písemných pramenů měl být kříž se siluetami Krista, Panny Marie a Jana Evangelisty zřízen u pěší cesty vedle domu roku 1750 (možná 1790, sporná číslice 50 je již značně zvětralá), zřizovatelem je uváděn Johann Ferdinand Rosche. Roku 1868 byl kříž zničen vichřicí, obnovit jej nechal tehdejší majitel pozemku sedlák Anton Klinger. V letech 1881 a 1901 byl kříž znovu „vylepšen“.

Kovaný kříž se sestává z žulového podstavce osazeného na jednom schodišťovém stupni a z vlastní Kalvárie tvořené kovaným křížem, na němž byly připevněny na plechu namalované postavy postavy (ukřižovaný Ježíš Kristus, stojící Panna Marie a sv. Jan Evangelista). Patří mezi nejstarší kříže v oblasti Šluknovska.

Šluknovský výběžek byl v minulosti nazýván Böhmisches Niederland, tedy České Nizozemí. Pomalu zapomenuté pojmenování označovalo nejsevernější část Českého státu – malé území, vymezené ze tří stran státní hranicí se Saskem. Rychlý industriální rozvoj území v 19. a na začátku 20. století změnil charakter řady obcí, ve kterých vyrostly kovozpracující a textilní manufaktury a z nich později továrny.

V tomto prostředí vznikala od 18. století pozoruhodná krajina kovaných křížů s plechovými siluetami jako protiklad litinových a jiných křížů. Jde zcela o unikátní specifický typ božích muk, který se v takovémto množství nikde v Čechách a na Moravě nevyskytuje a pro kulturní krajinu Šluknovska jsou tyto kované kříže typické. Podle „Soupisu křížů, soch a kaplí“ z 19. století bylo na území dnešního okresu Děčín 263 kusů kovaných křížů. Dodnes se zachovalo asi polovina.

V současné době je kříž sejmut a bude restaurován.

 

3. Vila Johanna Schichta, Ústí nad Labem

https://www.pamatkovykatalog.cz/vila-23524300

Významný ústecký podnikatel a velkoprůmyslník Johann Schicht (1855–1907) zakoupil v 90. letech 19. st. volné pozemky podél vznikající Humboldtstrasse (dnešní ulice Čajkovského), která se měla stát novou rezidenční čtvrtí ústecké honorace. Přibližně v roce 1895 byla dokončena novostavba reprezentativní vily provedená v neorenesančním stylu s romantizujícími prvky lidové architektury. Technickými pracemi a návrhem oplocení byla pověřena ústecká projekční kancelář Rehatschek & Focke, autor vlastního návrhu vily však není znám. Po smrti Johanna Schichta roku 1907 se stala majitelkou vily jeho žena Antonie Schichtová, která v roce 1913 financovala první menší adaptaci vily. Mezi lety 1925–1926 však proběhla zásadní přestavba, která rozšířila vilu na jižní straně o další prostory a nově vyřešila navazující schodišťovou halu. V této době byly nově přerozděleny půdní prostory a byl zhotoven nový vstup do suterénu. Autorem této rekonstrukce byl Paul Brockardt, který se stal ve 20. a 30. letech 20. století dvorním architektem rodiny Schichtů (v roce 1927 navrhl například nedalekou vilu syna Heinricha Schichta č. p. 1837). Po válce přešla na základě Benešových dekretů do národní správy. V průběhu 2. poloviny 20. století se stala vila majetkem města Ústí nad Labem, které zde zřídilo školku fungující dodnes.

Reprezentativní vila Johanna Schichta odráží hospodářský a společenský vzestup města Ústí nad Labem, který nastal v 2. poloviny 19. století v souvislosti s otevřením železniční tratě Vídeň – Praha – Drážďany v roce 1850 a následným rozvojem zejména chemického průmyslu. Po založení Spolku pro chemickou a hutní výrobu roku 1856, to byly především Schichtovy závody, které od roku 1882 výraznou měrou přispěly ke společenskému a kulturnímu vzestupu města. Rodina Schichtů patřila mezi významné mecenáše a dotovala například výstavbu městských lázní nebo bytovou výstavbu pro své zaměstnance. Ve stejném roce, kdy byl Johannu Schichtovi udělen titul císařského rady, byla dokončena stavba jeho vlastní vily, jejíž historizující exteriér s romantizujícími prvky lidové architektury vyniká propracovaností detailu a vytváří zajímavý dialog s vnitřními interiéry, které byly ve 20. letech minulého století významně přestavěny. Tato adaptace razantně pozměnila klasicistní interiéry vily, do kterých vnesla prvky stylu art decó a řadou dalších drobných úprav (lávkou při západním průčelí nebo schodištěm na terasu) propojila interiér vily s exteriérem zahrady. Interiér stavby pak dokládá vysoké nároky majitelů kladené na pohodlí a luxus, dodnes zde najdeme většinu původních stavebních konstrukcí a prvků vysoké řemeslné úrovně. Zejména artdecové hlavní schodiště a štuky na stropě vstupní haly si zaslouží zvláštní pozornost. Tato zásadní přestavba je o to významnější, že jejím autorem byl uznávaný ústecký architekt Paul Brockardt (1882–1941), který pocházel z Couburské (Bavorsko) stavitelské rodiny a jeho stavby svým významem přesahují ústecký region. Při rekonstrukci Schichtovi vily si patrně poprvé vyzkoušel postupy, které následně uplatnil při stavbě luxusních rezidencí Heinricha Schichta (r. 1928), uhlobarona Hanse Weinmanna (r. 1930) nebo Franze Petschka (r. 1931). Vily dvou posledně zmiňovaných velkopodnikatelů jsou od 60. let minulého století kulturními památkami. Nedílnou součástí areálu vily je také historizující oplocení, které pochází z první etapy výstavby a rozsáhlý zahradní areál, který zaujme svou promyšlenou strukturou a provázaností na samotnou stavbu vily. Celý areál je ve své hmotě i detailu velmi autentický a představuje velmi dobře dochovaný typ reprezentativní stavby z přelomu 19. a 20. st. Vila inspirovaná italskými a německými vzory byla bohužel v nedávné době necitlivě poznamenána výměnou některých drobných stavebních konstrukcí (okenních rámů a střešní krytiny) a vzhledem k tomu, že tyto stavební úpravy byly provedeny bez ohledu na historický a estetický kontext stavby, je zapsání této vily do seznamu kulturních památek veden také snahou ochránit památkové a kulturní hodnoty tohoto areálu

 

4. Kaple Navštívení Panny Marie, Bynovec, okr. Děčín

https://www.pamatkovykatalog.cz/kaple-navstiveni-panny-marie-47778029

Johann Georg Itze (z č. p. 32) nechal vlastním nákladem roku 1788 postavit kapli se zvonem. Roku 1790 přenechal kapli se zvony obci za 100 zlatých konvenční měny. Soupis soch a křížů z roku 1835 ji do svého výčtu drobných památek nalézajících se v obci nezahrnuje, ale je zakreslena v Indikační skice obce Bynovec. Roku 1843 byla kaple renovována (místní zednický mistr Ignatz Dittrich opravil římsy) a roku 1920 proběhla veřejná sbírka na zakoupení nového zvonu do místní kaple. Vybralo se 4615 krejcarů. Nový zvon byl zakoupen od firmy Neumann z Děčína-Podmokel.

Dle vyjádření obce Bynovec z roku 2009 v kapli býval obraz či socha s tématikou Navštívení Panny Marie (v roce 1930 měl být restaurován, rok poté byl záměr přehodnocen a byla truhlářem Ullrichem z Bynovce zhotovena kopie). Po druhé světové válce se v interiéru kaple měl nacházet obraz Nejsvětější Trojice.

 

5. Sousoší Ukřižování zv. Gaudernackův kříž, Bynovec, okr. Děčín

https://www.pamatkovykatalog.cz/sousosi-ukrizovani-zv-gaudernackuv-kriz-40272568

Sousoší Ukřižování je datováno chronogramem na soklu do roku 1764. V kronice obce Bynovec je zmínka o 5. červenci roku 1764, kdy byla na náklady bynoveckého sedláka rychtáře G. Seidela na cestě do Arnoltic vztyčena kamenná socha. Když byla na válečcích přepravována, rozbila se a musela být zpevněna železnou svorkou. Roku 1831 byl kamenný kříž na náklady sedláka a rychtáře Franze Josefa Richtera z č. p. 12 zrenovován a okolo něho byly zhotoveny sloupky s oplocením.

Sousoší Ukřižování nazývané také jako Gaudernackův kříž původně stálo při cestě z Arnoltic do Bynovce. Dle ústního sdělení starostky obce Bynovec z roku 2009 měl kříž stát u tzv. kočárové cesty – aleje, která spojovala bynovecký zámek se čtyři kilometry vzdáleným vyhlídkovým Belvedérem.

V soupisu kaplí a křížů farnosti Arnoltice z roku 1835, který je archivován na litoměřické biskupské konzistoři, je uvedeno, že „kříž je celý z pískovce, je dobře udělán a svému významu odpovídající…. Je známý pod pojmenováním Bílý nebo také Kamenný kříž. V kolonce věnované údržbě je uvedeno: Obec Bynovec bez povinnosti (závazku). Zachycen je zde i celý nápis: „ECCE! DILEXIT IN FINEM“.

O umístění dotčeného kříže uvádí soupis památek z roku 1835, že se kříž nachází při cestě z Arnoltic do Bynovce, mezi pozemky patřící Ignazi Seidelovi z č. p. 36, Gottfriedu Gaudernackovi z č. p. 22 a Floriánu Fiedlerovi z č. p. 19. Původní umístění sousoší Ukřižování se pravděpodobně nenacházelo při ústí kočárové cesty, ale dále severním směrem při cestě do Bynovce (p. č. 365).

V minulosti bylo torzo sousoší Ukřižování včetně soklu necitlivě vsazeno do ohradní zdi u bynoveckého zámku. Na žádost obce Bynovec bylo sousoší sejmuto a převezeno v havarijním stavu do depozitu. Po restaurátorském zásahu ak. malíře a sochaře Ivana Hamáčka došlo na jaře 2024 k jeho opětovnému osazení, a to na místo na počátku obnovené aleje tzv. kočárové cesty.

 

6. Továrna stávkového zboží Stefana Schindlera (Schindlerova pletárna), Krásná Lípa, okr. Děčín

https://www.pamatkovykatalog.cz/tovarna-stavkoveho-zbozi-stefana-schindlera-11164840

Schindlerova pletárna je ve šluknovském regionu ojedinělou stavbou. Jedná o hodnotný, autenticky dochovaný příklad industriálního funkcionalistického objektu z r. 1929 dokládající jeho slavnou textilní průmyslovou historii.

Historie pletárny, specializující se na výrobu punčoch, sahá až do roku 1854, kdy firmu založil Stefan Schindler. Rodinný podnik následně převzal syn zakladatele, Adolf Schindler, který podnik výrazně rozšířil a zavedl parní pohon. Do roku 1911 firma disponovala 88 automatizovanými pletacími stroji, přičemž do roku 1929 se tento počet zvýšil na 600, což iniciovalo stavbu nového velkého závodu.

Jako architekt byl vybrán Hans Richter, původem z Království u Šluknova, jeden z nejvýznamnějších modernistických stavitelů severních Čech. Ten společně se Schindlerovým obchodním partnerem Josefem Franzem Palmrem navrhl novou moderní výrobní halu. Ta byla architektonicky spojena se stávající budovou tunelem, železobetonová konstrukce umožnila instalaci pásových oken, a díky skleněným plochám došlo k efektivnímu přirozenému osvětlení interiéru. Ačkoliv původní plány zahrnovaly výstavbu více podlaží, konečný projekt měl čtyři patra. Jako relikt zůstává slepé schodiště v nejvyšším podlaží schodišťové věže.

V roce 1937 společnost kvůli hospodářské krizi vyhlásila bankrot. Převzata jí konkurenční firma J. Kunert & Söhne z Varnsdorfu. Po roce 1945 byl objekt znárodněn a stal se součástí Elite Varnsdorf n. p. Po roce 1994 získala objekt v privatizaci firma Novia, která v roce 2004 přidala značku Novia Fashion. V roce 2018 došlo ke změně majitelů a v roce 2022 se společnost přejmenovala na Schindlerovu pletárnu. V současnosti (2025) je vlastníkem společnost Vitapur spol. s r.o.

Tento kvalitně navržený objekt se dodnes dochoval v téměř plně autentické podobě a stále plní svůj původní účel jako textilní továrna pro výrobu punčochového zboží, ale také svetrů, šálů a dalšího pleteného oblečení.

 

7. Soubor zastavení křížové cesty, Česká Kamenice, okr. Děčín

https://www.pamatkovykatalog.cz/soubor-zastaveni-krizove-cesty-51344795

Soubor čtrnácti zastavení křížové cesty tvoří hlavní prvek výzdoby ambitu poutního areálu kaple Narození Panny Marie v České Kamenici. Jedná se o datované a signované dílo Ignaze Müllera (1804–1887) z Reichenau (Rychnov u Jablonce nad Nisou), který je tradičně považován za zakladatele rychnovské školy olejomalby.

Z formálního a ideového hlediska obrazy z České Kamenice zapadají do běžné produkce křížových cest této doby. Liší se však od ostatních cyklů netradičně velkorysým šířkovým formátem.

Ignaz Müller získal a rozvinul své malířské dovednosti jako autor miniaturních výjevů na lakovaném zboží v rychnovské manufaktuře Johana Schöffela. Později se začal systematicky věnovat malbě závěsných obrazů, které dnes najdeme v kostelích nejen v oblasti Jablonce nad Nisou, ale také na Děčínsku a Teplicku. Soubory Křížové cesty od tohoto autora jsou v kostelích v Hrobu, Krupce či Kunraticích u Cvikova. Kromě křížových cest se dochovaly i oltářní titulní obrazy v Rádle a ve Zlaté Olešnici u Jablonce nad Nisou.

 

8. Fara, Strojetice u Podbořan, okr. Louny

https://www.pamatkovykatalog.cz/fara-51827672

Areál fary se nachází ve středu Strojetic, severozápadně od kostela Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1701 bylo území Strojetic přifařeno pod farnost Nepomyšl, následně pak pod farnost Kryry. Od roku 1786 byla v místě zřízena lokálie, byl zde přidělen první stálý kaplan a byla postavena farní budova – nelze vyloučit, že při stavbě byly použity starší základy. Vlastní farnost byla kanonicky zřízena od roku 1851. Fara byla v roce 1831 zrekonstruována a roku 1851 nastavena o jedno patro, bylo zachováno stavební povolení a farní inventář před a po provedené rekonstrukci. K faře patřila vlastní budova fary včetně přístavku, hospodářská budova stáje, chlévy, zahrada a dvůr. V druhé polovině 20. století byl v přízemí fary vpravo zřízen poštovní úřad a zřejmě zbylé přízemí a patro bylo pronajímáno jako byty. Střídali se zde nájemníci, ale objekt nebyl udržován, pouze byla položena nová střešní krytina a nová elektroinstalace. V průběhu času byla zrušena předzahrádka před farou a došlo k poboření hospodářských budov.

Objekt je významnou a mimořádně dobře zachovalou barokní venkovskou farou, úzce spjatou s dějinami svého kostela a patronátu velkostatku Nepomyšl. Jedná se zřejmě o práci regionálního stavebníka, s historicky doloženými body přestavby a s autenticky dochovanými řemeslnými stavebními prvky, jako jsou přední a zadní pískovcový portál, vstupní dveře s řezbami slunečnice, okna, dveře, topeniště, pozůstatky černé kuchyně, klenby, výmalba. Velmi hodnotný je původní barokní krov v systému stojaté stolice s tesařskými značkami, kamenná ohradní zeď a pozůstatky hospodářského zázemí faráře.

 

9. Kaple sv. Václava, Vlčí u Chlumčan, okr. Louny

https://www.pamatkovykatalog.cz/kaple-sv-vaclava-23512273

Stavba poměrně složitého centrálního půdorysu vznikla mezi lety 1893–1903 přičiněním osmi bratrů Sochorových, pocházejících z Vlčí. V dokončené kapli pak byly pochováni jejich již dříve zemřelí rodiče.

Kaple byla postavena ve třech etapách – nejprve vznikl v roce 1893 prostor dnešního presbytáře, rozšířený v roce 1897. V roce 1903 byla přistavěna loď s kopulí. Autorem návrhu, inspirovaného vzhledem pařížského kostela Sacré Couer, je jeden z bratří – Ing. arch. Eduard Sochor.

Jde o stavbu poměrně složitého centrálního půdorysu, tvořeného obdélnou lodí, k níž přiléhají apsidy. Kaple je postavena z režného zdiva – střídají se zde kamenné a cihelné pásy. Nad lodí se zvedá vysoký tambur, zakončený kopulí s lucernou, podobná lucerna je i nad presbytářem. Střechy jsou kryty prejzovými taškami. Interiér je členěn na loď s apsidami a presbytář s apsidou, oddělený od lodi vítězným obloukem.

Kaple je hodnotný a zcela originální příklad drobné pohřební sakrální stavby z období konce 19. století, dokládající vliv historismu ve venkovském prostředí. Jde o stavbu v regionu zcela ojedinělou, a to jak architektonickým ztvárněním, tak okolnostmi jejího vzniku. Zajímavé je také spojení soukromého a veřejného aspektu. Šlo o soukromou investici, jejímž účelem však nebylo pouze prokázání úcty předkům stavebníků, nýbrž rovněž (jak uvádí nápis nad vstupem) projevení oddanosti a lásky k rodné obci.

 

10. Náhrobek Kateřiny ze Žďáru rozené Kapliřky ze Sulevic, Duchcov. okr. Teplice

Mramorový náhrobník obdélného tvaru (183 x 90 cm) z roku 1575 je opřen o zeď výklenku vnější jižní stěny zámeckého kostela Zvěstování Panny Marie v Duchcově.

Téměř celou plochu náhrobní desky vyplňuje vytesaná postava zemřelé ženy v dobovém šatě s vysokým límcem a dlouhými rukávy zdůrazňujícími ramena. Kolem postavy je rozmístěno pět erbů: v levém horním rohu erb Kaplířů ze Sulevic, v pravém horním erb Ledvických z Chánova, dole vlevo erb pánů z Rožmitálu, dole vpravo erb Želenských ze Sebuzína. Uprostřed dole je umístěn největší erb – Žďárských ze Žďáru s orlicí ve štítu a otevřenými křídly v klenotu.

Horní a boční okraje tvoří německý nápis provedený technikou ryté linky:

ANNO 1575 IAR DEN 30. DECEMBER IST VERSCHIEDEN DIE EDLE UND GESTRENGE FRAV CATHARINA SAHRIN ... GEBOHRNE KOPLERIN VON SOLWIC.

 

11. Areál bývalé „Würdingerovy“ vily, Žatec, okr. Louny

https://www.pamatkovykatalog.cz/areal-byvale-wurdingerovy-vily-27219566

Vila v historizujícím duchu byla v roce 1895 vystavěna pro Antona Würdingera, jednoho z největších obchodníků s chmelem (jeho monogram zdobí vstupní dveře). Autorem projektu byl Johann Salomon, nejlepší žatecký architekt přelomu 19. a 20. století.

Vilová stavba zasazená do zahrady s ohradní zní a původním altánkem je součástí většího areálu, do kterého historicky patřily i sousední hospodářské objekty.

Celý areál vily č. p. 395 se nachází v blízkosti centra chmelařské průmyslové zóny, působí velmi malebně i díky svému umístění na terénní hraně, ze severní části parcely je výhled na jedno ze žateckých předměstí. Areál je tak ukázkou zástavby typické pro městskou památkovou zónu. Její urbanismus je specifický, jeho utváření zejména ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století souvisí s „chmelovou horečkou“, vyvolanou konjukturou chmelařství v regionu. Typickým znakem urbanismu této části města je prorůstání různých typů zástavby tvořené původně (do počátku 19. století) hlavně drobnějšími objekty či areály zemědělského charakteru, které v průběhu 19. století doplnily právě velké chmelové sklady, často doplněné o honosné obytné vily žateckých podnikatelů obklopené velkými zahradami. Objekt vily č.p. 365 je jedním z nejhonosnějších a nejautentičtěji dochovaných v městské památkové zóně.