Ve třetím čtvrtletí přibyly na seznam kulturních památek v Ústeckém kraji čtyři nové zápisy.
https://www.pamatkovykatalog.cz/hrobka-rodiny-johanna-schichta-19448603
Johann Schicht (8. 3. 1855, Rynoltice – 3. 6. 1907, Ústí n. L.) patřil do významného rodu ústeckých průmyslníků. Původní sídlo rodinné mýdlárny přesunul z Rynoltic do Ústí nad Labem-Střekova, kde roku 1882 spustil výrobu. Roku 1891 si zaregistroval obchodní značku proslulého „mýdla s jelenem“. V roce 1906 se firma změnila na akciovou společnost s názvem Georg Schicht A. G., jméno nesla po svém zakladateli – Johannově otci. Rodina Schichtů si v ní ponechala 80% majoritu a Johann se stal jejím prvním prezidentem. Záhy však po těžké nemoci v roce 1907 zemřel a společnost převzali jeho synové, Heinrich jako prezident a Georg jako viceprezident a obchodní ředitel.
Schichtova hrobka na střekovském hřbitově je výrazná secesní stavba koncipována jako polovina kromlechu a zakončena po obou stranách dvojicemi figur. Má obdélné předpolí vymezené zídkami, do kterého postupně vrostlo množství novodobých drobných hrobů. Osa celé kompozice směřuje do mezery mezi pilíře, kam je osazena na černou leštěnou žulu busta Johanna Schichta z mramoru. Její pozadí tvoří mozaika ze čtvercových zlatých, tyrkysových a bílých střípků, patrně skleněných. Podstavec z černé žuly je lemován pruhy žuly červené barvy, která vyplňuje také zbylé dvě mezery mezi pilíři se jmény a daty obou Schichtových manželek, vpravo Antonie Schicht, roz. Niessig, 30. 11. 1861 – 20. 1. 1937, vlevo Franziska Schicht, roz. Rudolf, 1. 12. 1859 – 20. 11. 1887. Na překladu pilířů je jemně vytesán nápis “LASSET UNS LIEBE LEBEN“. Návrh pomníku zhotovila autorská dvojice sochaře Heinricha Karla Scholze a architekta Wilhelma Pleiera.
Hrobka Johanna Schichta má nezastupitelný význam pro město Ústí nad Labem, je kromě továrny a rezidenčních vil jeho a jeho synů adresným dokladem spjatosti průmyslníka s tímto městem.
https://www.pamatkovykatalog.cz/hrobky-19438832
Soubor čtyř hrobek se nachází na hřbitově severozápadně od jádra původní obce Krásné Březno.
a) HROBKA RODINY ALOISE KÖHLERA
https://www.pamatkovykatalog.cz/hrobka-rodiny-aloise-kohlera-19441032
Novogotická stavba, s původně sedlovou, dnes propadlou střechou, se nachází v horní části hřbitova při ohradní zdi. Je nejstarším objektem ze souboru. Datovat ji lze nepřímo do roku 1902, nejpravděpodobnějším autorem hrobky je Julius Hauser, stavitel hřbitovní kaple, která pochází z roku 1903.
Alois Köhler se narodil 26. 12. 1847 v Ústí nad Labem v č. p. 206, otec Alois Köhler byl advokát a obchodník, matka Vilhemina byla dcera obchodníka Wenzela Peißiga. Později žil v domě č. p. 1021. Dle matričního záznamu o sňatku se 23. 6. 1871 v Ústí nad Labem oženil s Hedwigou Wolfrumovou (6. 5. 1854 – 17. 6. 1910), dcerou továrníka Georga Karla Wolfruma, jako povolání měl uvedeno, že je obchodník. Zemřel 3. 9. 1902 ve svém domě č. p. 1021 na nádor ledvin v nedožitých 55 letech. Manželé spolu měli čtyři děti – Karla Ludvíka (*14. 4. 1873), Wilhelma Julia Emila (*13. 3. 1874), Alfreda Karla (24 6. 1877 – 25. 7. 1922) a Magrarethe Emilii Annu (24. 7. 1888 – 3. 1. 1902), která zemřela ve třinácti letech na zánět pobřišnice. Patrně její úmrtí vedlo k výstavbě hrobky, v centrálním bodě interiéru je totiž socha mladé dívky, na jejímž podstavci je deska se jménem Magrarethe a s daty jejího narození a úmrtí. Köhler sám zemřel ještě téhož roku, jeho deska je umístěna po pravé ruce sochy, po levé ruce deska matky. V prostoru se nachází ještě jedna deska se jménem Margaretina bratra Alfréda, který zemřel v 45 letech na tyfus.
b) HROBKA RODINY ANTONA BASELTA
https://www.pamatkovykatalog.cz/hrobka-rodiny-antona...
Baseltova hrobka z rozmezí let 1906 (datace na vnitřním baldachýnu) až 1910 (datace na fasádě) je také pravděpodobně dílem Julia Hausera. Neogotická drobná stavba se nachází v blízkosti kaple.
Anton Baselt se narodil 5. 10. 1850 v Bělé pod Bezdězem, jeho otcem byl měšťan a krejčovský mistr Václav Baselt, matka Marie, rozená Prskavcová. Podle sčítání z roku 1890 byl mistr krejčí, do Krásného Března se přistěhoval po roce 1880 s manželkou Franziskou (29. 4. 1846 – 27. 3. 1906) a bydlel v č. p. 93 (Aussigerstrasse, dnes Drážďanská ulice), pravděpodobně neměli žádné děti, ve sčítacím archu žádné nejsou. V ústeckém adresáři z let 1907–1908 je veden jako majitel domu (Hausbesitzer). Podle sčítání z roku 1910 v bytě žil s druhou manželkou Josefou (26. 11. 1849 – 18. 1. 1920), kterou si vzal 21. 4. 1907 jako vdovu Pilzovou (rozenou Zumannovou, otec soukenický mistr Jan Zumann, matka Růžena), a pravděpodobně s matkou Marií (*15. 11. 1825). Dle sčítání z roku 1921 žil v bytě s vdovou Emilií Kadlecovou (*24. 8. 1863). V č. p. 93 zemřel 3. 4. 1929 v 78 letech na „sešlost věkem“.
c) HROBKA RODINY CARLA F. WOLFRUMA
https://www.pamatkovykatalog.cz/hrobka-rodiny-carla-f...
Otevřená podélná kamenná stavba s centrálním barokizujícím baldachýnem nese prvky pozdní secese. Nachází se vedle kaple na severní straně. Navrhl ji Arpád Mogorosy, mj. autor ústecké Petschkovy ozdravovny, demolované v roce 2007.
Hrobka manifestuje význam rodu Wolfrumů. Zhotovit ji nechal syn zakladatele rodu Carl Friedrich Wolfrum (vlastník dnes památkově chráněné vily, sídla Českého rozhlasu Sever) a jeho žena Hermína z neméně významného rodu Eckelmannů. Eckelmannové byli zakladatelé krásnobřezenského lihovaru a textilní magnáti Wolfrumové se později stali jeho spoluvlastníky. Hrobka vznikla zřejmě v souvislosti se zrušením ústeckého městského hřbitova v dnešních Mánesových sadech, odkud byly přemístěny ostatky rodičů Carla Friedricha: průmyslníka a politika Carla Georga Wolfruma a jeho ženy Emilie Luise, roz. Gräfe.
d) HROBKA RODINY FRITZE WOLFRUMA
https://www.pamatkovykatalog.cz/hrobka-rodiny-fritze...
Hrobka je z celého souboru nejmladší a zároveň nejméně okázalá. Hrobové místo vymezují vyrovnávací zídky, které jsou zahnuty, aby lemovaly čtyři vyrovnávací stupně vedoucí na kruhovou plochu s náhrobní deskou. Desku člení nápis „FAMILIE FRITZ WOLFRUM“ a reliéf obrácené pochodně. Vše je provedeno v bílém mramoru. Fritz Wolfrum (2. 12. 1879–3. 9. 1943), nejmladší syn Carla Friedricha Wolfruma, je třetí generací významného rodu ústeckých průmyslníků. Od roku 1906 stál v čele lihovaru. Vedle toho je znám svou účastí v obraně proti hladovým bouřím v Ústí nad Labem v roce 1918 po vzniku Československa. Podílel se na rozvoji čtvrti Krásné Březno, byl iniciátorem objednání regulačního plánu z roku 1921, který byl navržen středoevropsky renomovaným urbanistou Ewaldem Genzmerem. Je zde pohřbený také jeho syn Kurt (2. 6. 1913–14. 5. 1945).
Prohlášení hrobky za kulturní památku zatím stále probíhá až do vyjasnění vlastnictví objektu.
https://www.pamatkovykatalog.cz/skola-11156686
Základní škola čp. 400/37 v Palachově ulici je jedinečnou realizací architekta Josefa Gočára v Ústí nad Labem. Areál původně menšinové obecné a měšťanské školy, symbolicky otevřený 28. září 1930, je jedinečnou ukázkou reprezentační funkcionalistické architektury na severu Čech. Architekt Josef Gočár byl zkušeným projektantem školních budov, známé jsou zejména jeho průkopnické práce v Hradci Králové vyznačující se modernistickou estetikou z pohledových cihel. Ústecká škola naopak představuje již vyzrálý a sebevědomý zásah do městské struktury s použitím geometrických hranolových hmot seskupených tradičním způsobem podle požadovaných funkcí. Obdobným způsobem je například tvořena slavná budova školy Bauhaus v Desavě v Německu od architekta Waltera Gropia postavená mezi lety 1928—1926 (dnes památka UNESCO).
Architekt Josef Gočár (1880—1945) byl patrně nejtalentovanějším žákem zakladatele české moderny Jana Kotěry a zároveň jeho nástupcem na AVU v pozici profesora architektury. Prošel několika fázemi tvorby od dynamického českého kubismu (Dům U Černé Matky Boží v Praze) a rondokubismu (pražská Legiobanka) k výtvarně pojatému funkcionalismu, jehož příkladem je i předmětná ústecká škola (dále např. Ambrožův sbor církve československé husitské v Hradci Králové budovaný v letech 1926—1929, nebo kostel sv. Václava v Praze Vršovicích z let 1927—1930). Existence funkcionalistické Gočárovy školy v Ústí nad Labem je znakem pronikání vnitrozemských uměleckých proudů do převážně německy mluvícího pohraničí. Avantgardní směry architektury nacházely odezvu zejména v Praze, Brně, větších městech a centrálním území. Zároveň se jednalo o státem, a významnými umělci, protežovaný umělecký směr vyjadřující vymezení mladé československé republiky k historizujícím tendencím běžným v období před první světovou válkou. Severní a severozápadní Čechy, obecně Sudety, se vyznačovaly zvýšenou mírou lpění na historizujících a konzervativněji pojatých architektonických realizacích spojených často s tzv. Heimatstillem, tedy směrem inspirujícím se v německém historickém a lidovém stavebním tvarosloví. Projekt určený pro jazykově českou školu v Ústí nad Labem byl na podkladě veřejné soutěže zadán ve druhé polovině 20. let 20. století již velmi známému a prestižnímu architektovi, který tak sebevědomě vstoupil do městského prostoru. Stavba své češství manifestuje již samotným svým výrazem a volbou stylu, ve kterém je postavena, je možné ji chápat jako doklad výjimečné kvality české architektury, která tak do oblasti Sudet přinesla progresivní styl aktuální evropské úrovně.
Součástí areálu je dobový státní znak umístěný na kamenné desce před hlavním průčelím. Pískovcový reliéf s českým lvem dodal sochařský závod Otto Velimského z Prahy Letné dne 11. září 1931, instalován byl v prosinci téhož roku. Po záboru pohraničí v roce 1938 byl pomník manifestačně odstraněn německými studenty. Úplnému zničení zabránila technická náročnost demolice, kterou němečtí studenti nebyli s to zvládnout. Deska byla pouze povalena do vykopané jámy a zasypána. V roce 1945 byla znovu slavnostně vztyčena, aby následně roku 1964 byla znovu stejným způsobem strhnuta a zahrabána. V roce 1990 byla vyzvednuta a opravena sochařem Michaelem Bílkem.
4. Usedlost č. p. 20, Stekník, okr. Louny
https://www.pamatkovykatalog.cz/usedlost-23507474
Areál usedlosti č. p. 20 je situován na jihozápadní straně návsi. Usedlost tvoří hospodářské a obytné objekty, postavené po obvodu dvora, který na východní straně, směrem do návsi, uzavírá brána s brankou.
Základ zemědělské usedlosti byl dán na konci 18. stol., ze kterého pochází jádro domu č. p. 20 a část brány s brankou. Sousední výměnek č. p. 46 byl přistavěn kolem pol. 19. stol. a jeho současná podoba stejně jako úprava domu č. p. 20 pochází z počátku 20. stol. Objekt chlévů byl postaven v roce 1925 a stodola roku 1926, sušárna chmele je pravděpodobně z 30. let. 20. stol. Úprava zahradních teras pochází z poslední třetiny 19. stol.
Usedlost je začleněna do jihozápadní fronty návsi a jako taková je nezbytnou součástí vesnické památkové zóny. Hmotově i dispozičně respektuje tradiční historickou zkušenost a je dokladem citlivé proměny usedlosti 18. a 19. století na moderní usedlost první poloviny 20. století. Cenná je celistvost areálu, která není narušena výraznými přestavbami. Pozoruhodným architektonickým prvkem jsou zahradní terasy, které jsou společně s terasami okolních usedlostí řešeny v návaznosti na zahradní architekturu zámku Stekník.
