K této nekonformní a výjimečné osobnosti snad ani nepatří formální nekrolog, ale vzpomínky řeknou více. Prosím, abyste tedy vzpomněli se mnou.

Vzpomínám, jak na počátku 90. let, kdy nastoupil do tehdejšího Památkového ústavu v Ústí nad Labem, vnesl do našich „památkářských“ řad nový, svěží a neotřelý pohled nejen na profesní problematiku, ale také lidský, kolegiální rozměr kořeněný svébytným nezaměnitelným humorem, který jej neopouštěl ani ve vypjatých situacích.

Ing. Alexander Gabriel, pro nás, kteří jsem s ním prožili více let, byl vždy Sašou, kolegou i nadřízeným, který vůči nám projevoval nebývalou trpělivost a toleranci.

Díky Sašovi jsme urychleně opustili psací stroje (pouze někteří z nás elektrické) a s nadšením začali používat PC (to byla tehdy zkratka zcela neotřelá), a to v rozsahu, který v té době nebyl v rámci kulturních paměťových institucí obvyklý. Nejenže nás Saša v podstatě obratem ruky donutil k této revoluční změně, ale také pro nás, pracovníky zabývající se správou mobiliárních fondů (pro nezasvěcené sbírek), vymyslel první evidenční program – jaká to byla úleva, moci si vytisknout např. inventární seznamy a nebýt limitován jedním originálem a dvěma průklepovými kopiemi!

Saša se velmi rychle sžil s problematikou památkových objektů, s jejich správou a zejména stavební obnovou. S přehledem a profesionalitou řídil stavební akce, rovnocenně a ve prospěch našich památek jednal s dodavatelskými firmami a po přijetí zákona o veřejných zakázkách ho s přehledem a s nebývalým nadšením aplikoval, jak v podmínkách stavebních obnov, tak v případě restaurátorských akcí.

Kasteláni, kteří zažili jeho lidské a přitom zcela profesionální řízení na něj vzpomínají dodnes. Saša měl velké pochopení pro jejich problémy, snahy, vize a sny, které jim v rámci možností pomáhal realizovat.

Po letech se naše role obrátila a já jsem se stala Sašovou nadřízenou. Dodnes vzpomínám na své počátky ve funkci ředitelky Památkového ústavu v Ústí nad Labem, kdy se pouze díky Sašovi, který se do ústavu vrátil na pozici mého náměstka, a jeho profesionálnímu přístupu podařilo pracoviště v oblasti správy památkových objektů relativně rychle stabilizovat a troufám si říci i rozvíjet. Uvedu pouze jeden příklad za všechny. Zejména díky Sašově erudici se podařilo v rámci několika málo let zcela obnovit areál zámku v Krásném Březně ve vysoké kvalitě, a to včetně kostela Sv. Floriána. Pomohl tak zachránit tento zanedbaný zámecký areál a zajistit památkovému ústavu důstojné pracoviště, kde sídlí dodnes a pomáhá rozvíjet jeho odkaz.

Vzpomínek na Sašu máme všichni, kdo jsme jej znali, bezpočet. V našich myslích má a bude mít i nadále své nezaměnitelné místo. Sašo, myslíme na Tebe.

Eva Balaštíková