(převzato: Muzeum v přírodě Zubrnice)

Ph.Dr. František Ledvinka (nar. 1940) absolvoval střední sklářskou školu v Teplicích a  pracoval v ústecké sklárně. Později studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy etnografii a dějiny umění.

V září 1972 nastoupil do Okresního muzea v Ústí nad Labem, kde se záhy stal ředitelem. Inicioval opravu trmického zámku, ale také se mu následně podařilo zajistit zpřístupnění expozic muzea v monumentální neorenesanční školní budově v centru Ústí nad Labem. S kolegy navštěvoval opouštěné obce, kde dokumentovali zanikající památky, zaznamenávali vyprávění pamětníků a doplňovali sbírky muzea o předměty vypovídající o životě místních obyvatel.

V roce 1975 se Františku Ledvinkovi spolu s Krajským střediskem památkové péče a ochrany přírody podařilo odvrátit demolici kostela sv. Máří Magdaleny v Zubrnicích, který dokázal převést do správy muzea. Před demolicí zachránil i největší zubrnickou roubenou usedlost čp. 61.

V průběhu několikaleté rekonstrukce objektu se zrodila myšlenka využít světnici usedlosti jako výstavní prostor a záměr využít pro rozrůstající se expozice i další stavby v Zubrnicích. Začaly probíhat první transfery, pomocí nichž František Ledvinka zachránil řadu staveb a dílčích prvků lidové architektury z obcí likvidovaných důlní činností.

V roce 1977 Ledvinka spolu s kolegy z tehdejšího Ústeckého ústavu památkové péče a ochrany přírody vypracoval koncepci muzea lidových staveb. Vzniklo Muzeum lidové architektury Zubrnice, zamýšlené jako záchranný skanzen pro region celého Českého středohoří a některých jeho přilehlých částí. Do Zubrnic začaly přibývat drobnější hospodářské stavby, které nebylo možno zachránit na původním místě. Následovaly také další obnovy, úpravy a rekonstrukce – domu čp. 74 na návsi, školy a mlýna v Týništi. Podílel na prvních opravách tratě Velké Březno – Zubrnice a na vzniku železničního muzea na zubrnickém nádraží.  Roku 1993 se stal kastelánem ve „svém“ skanzenu.