Návštěvní sezona na ploskovickém zámku bude zahájena 29. června 2024. Návštěvníky čeká zcela nová prohlídková trasa nabízející pohled na původní funkci, zařízení a dekoraci všech místností v podobě z let 1852 až 1853 tak, jak byly zařízeny pro penzionovaného rakouského císaře Ferdinanda V. Habsburského a jeho manželku Marii Annu. Kromě nástropních maleb významného českého malíře Josefa Navrátila bude instalace zcela nově zařízena zrestaurovaným nábytkem, tapetami a čalouněním vyrobenými dle původních vzorů. Vybavení místností mobiliářem odráží doložená místa, a to dle historických pramenů přinášejících informace o vzhledu a rozmístění místností ve 2. polovině 19. století. Práce na reinstalaci zámeckého piano nobile započaly již v září 2023.

„Úkolem Národního památkového ústavu je pečovat o mimořádné dědictví předchozích generací. Na tento odkaz navazujeme letos obnovou zámku Ploskovice. Návštěvníky zde seznamujeme s příslušníky toskánské linie rodu Habsburků a jejich letními sídly v Českých zemích. Ploskovická reinstalace hlavního okruhu má ambici vrátit interiéry do podoby, jakou znal excísař Ferdinand V. Dobrotivý se svou chotí Marií Annou,“ uvádí generální ředitelka Naďa Goryczková.

Císař Ferdinand I. – v Čechách a Uhrách vládnoucí pod jménem Ferdinand V. (Dobrotivý) – se narodil jako syn císaře Františka II. a jeho druhé manželky Marie Terezie Neapolské v roce 1793 a vládl v letech 1835–1848. Oženil se s Marií Annou Savojskou z dynastie, která panovala v Sardinském království, ale manželství zůstalo bezdětné. V době revoluce roku 1848 byl nucen v Olomouci odstoupit. Přestěhoval se na Pražský hrad a ten si v roce 1850 definitivně zvolil za své sídlo. Přes léto 1849 a 1850 pobýval na císařském zámku v Innsbrucku, ale nakonec si letní sídla zvolil na statcích, které zdědil podle složitých smluv z doby Vídeňského kongresu. Tyto statky se rozkládaly ve středních Čechách kolem Buštěhradu a v severních Čechách. Jednalo se o Ploskovice, Horní Polici a Zákupy.

Ploskovický zámek v té době svým rozsahem nestačil potřebám císařské družiny. Navíc byl již více než sto let starý a značně zchátralý. Bylo tedy nutné jej rozšířit a renovovat. Celá adaptace byla svěřena pražskému staviteli Janu Bělskému, kterému od roku 1851 asistoval architekt Josef Pokorný. Původní jednopatrový zámek byl zvýšen o jedno patro, na východním konci arkádové galerie byl pro potřeby dvora přistaven nový pavilon souměrný k úřednímu domu na konci východní galerie, který byl také rozšířen a jeho průčelí přizpůsobeno novému protějšímu pavilonu. Zcela změněna byla dispozice pokojů v prvním patře zámku. Opraveny byly značně narušené arkádové galerie a vyhlídkový pavilon – gloriet. Na jeho vrchol byly osazeny symboly císařského majestátu – koruna a orlice. Orlice s rozepjatými křídly a dolů stočenou mírně nakloněnou hlavou, sedící ve zlaté koruně.

Malířské práce prováděl Josef Navrátil se svojí skupinou, sochařské a štukatérské práce Václav Levý s Josefem Effenbergerem a s Josefem Svobodou a nábytkářské a čalounické práce dvorní dekoratér Josef Veselý. Výběr drapérií a tapet provedla sama císařovna Marie Anna.

K zámku přiléhal zámecký park a hospodářský dvůr, který se v tomto období dočkal pod vedením stavitele Graupeho velkých stavebních úprav. Vedle rozsáhlých ovocných sadů, které založil dvorní zahradník Franz Fritch, se zde vedlo pěstování chmele, cukrovky, pšenice a ječmene. Byl zde i ovčín, vinopalna, pivovar, sušárna chmele, pila či luční mlýn.

Na Ploskovicích strávil císař Ferdinand V. Dobrotivý každý rok zpravidla 6–8 týdnů. Zajímal se o botaniku; sám chod zámecké zahrady ovlivňoval. Ploskovický zámek se dobře hodil pro pobyty na jaře a zejména na podzim, kdy se poměrně malé pokoje daly dobře vytopit. Snad i z důvodu malého prostoru sem za císařem nejezdilo tolik návštěv, a když už přijely, pak často jen na jeden den, málokdy se zdržely déle.

Naposledy navštívil Ferdinand I. zámek Ploskovice v roce 1872. Po jeho smrti přešly Ploskovice do soukromého majetku císaře Františka Josefa I. V letech 1906–1913 zde pobývala jeho vnučka Alžběta Windischgrätzová. Posledním majitelem byl Karel Habsburský.