Uvedený přístup při modernizaci historické zástavby není v podmínkách Prahy záležitostí zcela neznámou. V menšině se objevuje už u staveb v meziválečném období (např. palác Metro na Národní třídě nebo dům U Čtyř sloupů v Celetné ulici). Největší nárůst realizací uvedeného typu však spadá do období po roce 1989. V té době bylo Historické centrum Prahy již více než 20 let památkovou rezervací a v roce 1992 bylo zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
V současnosti je tedy fasádismus neblahým svědectvím o nevhodném přístupu k nakládání s objekty v historickém centru Prahy. Zaniká při něm jak původní urbanistická situace, tak cenné architektonické konstrukce i kvalitní řemeslné detaily. V důsledku tohoto přístupu se pak město může stát  přehlídkou historických kulis bez skutečné vypovídací hodnoty. Národní památkový ústav proto fasádismus považuje za nepřijatelný.

Připomenout zde můžeme některé známé příklady. Již v 90. letech 20. století byl postaven na Alšově nábřeží hotel Four Seasons s využitím fasád starších objektů. Na náměstí I. P. Pavlova byl přestavěn na kanceláře bývalý hotel Kriváň. V roce 2006 „spadla“ dvorní část rondokubistického domu čp. 710 ve Vodičkově ulici, známého podle cukrárny U Myšáka, aby mohl být dokončen projekt přestavby. O rok později byl otevřen obchodní dům Palladium na náměstí Republiky, který do sebe zakomponoval fasády bývalých kasáren Jiřího z Poděbrad. Z doby po roce 2010 můžeme jmenovat hned dva příklady z Jungmannovy ulice, domy čp. 26 a 30, nebo přestavbu bývalého objektu ČSOB v ulici Na Příkopě čp. 854.
Asi nejznámějším příkladem fasádismu je ovšem již v letech 1993-1995 přestavěný obchodně administrativní objekt Darex s nápadnou prosklenou střechou do Václavského náměstí. Z původního domu byla do novostavby pojata jen neobarokní fasáda od úrovně parteru výše. Během archeologického výzkumu byly pod domem odhaleny substrukce pozdně gotické a renesanční zástavby Nového Města. Část dochovaných sklepů proto byla zachována a prezentována spolu s malou historickou expozicí v prostoru garáží. Po téměř třech dekádách však směřuje osud Darexu i gotických sklepů ke konci. Jen neobarokní fasáda má být v  plánovaném projektu znovu recyklována jako historický štít pro novostavbu ve vnitrobloku.

Příkladem neblahého trendu v Pražské památkové rezervaci (dále PPR) je i současně probíhající stavební aktivita u skupiny domů v okolí Ječné ulice na Novém Městě, z nichž zbyly po postupných demolicích v podstatě jen obvodové zdi.

Z domu čp. 1433, Ječná 9, postaveného v roce 1863, zůstala zachována pouze uliční fasáda směřující do Ječné ulice. Samostatně stojící dvorní křídlo bylo neoprávněně zdemolováno již v roce 2018. Následně bylo vydáno závazné stanovisko (ZS) magistrátního Odboru památkové péče (OPP MHMP) na odstranění dvorní části uličního křídla, aby zde mohla vzniknout moderně pojatá dvorní fasáda. Nakonec však, zcela bez vědomí orgánů památkové péče, v rozporu se ZS, zůstala stát jen uliční fasáda.
Dle názoru odborných pracovníků Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Praze (NPÚ, ÚOP v Praze) byly už stavební zásahy povolené v ZS za hranicí přijatelných úprav. Vedly totiž k odstranění řady historických konstrukcí a uměleckořemeslných prvků. Směřovaly však i k narušení střešní krajiny navýšením dvorní části objektu.
Nad rámec povolených prací byla kromě středové zdi a kleneb v suterénu odstraněna i část starší štítové zdi při čp. 548. Demoliční práce navíc pokračovaly i poté, co stavební úřad Prahy 2 svolal na základě podnětu NPÚ místní šetření. Došlo tak k zániku větší části této zdi, která byla do úrovně přízemí společná pro oba sousedící domy. Vedle několika úrovní cihelných pasů, které staticky zabezpečovaly štítovou zeď při navyšování, zde byl zničen nejcennější relikt – armované nároží z kvádrů otesaných pomocí zubaté sekery. Jedná se o středověký způsob opracování kamene, typický zejména pro 14. a 15. století. Bez odborné dokumentace tak došlo k zániku cenných historických konstrukcí a nálezových situací.

Hlavně fasády zbyly také ze dvou menších domů čp. 1380 a 1351 v ulici Na Rybníčku. Oba byly postaveny kolem poloviny 19. století. Společně s nárožním domem v ulici V Tůních čp. 1268, v jehož jádru se ukrývá gotická kaple Všech svatých z 2. poloviny 14. století, procházejí již druhou necitlivou přestavbou. Ta první proběhla již na konci 80. let 20. století. Tehdy byl nárožní dům nastavěn o druhé patro a nyní následuje nástavba o patro třetí.
V odborných vyjádřeních NPÚ byl záměr v minulosti vylučován. Důvodem byly navrhované masivní zásahy do původních hmot, související odstranění všech zbylých uměleckohistorických prvků z interiéru i nepřiměřené navyšování hřebenů střech nástavbami. V průběhu následné stavební činnosti došlo k odstranění dalších konstrukcí i nad rámec prací povolených v ZS OPP MHMP, takže z čp. 1380 a 1351 zůstala stát vedle fasád více méně pouze tělesa schodišť.
Čp. 1268 neuchránilo před radikální přestavbou ani to, že již před třiceti lety byly v jeho zdech identifikovány a zdokumentovány konstrukce zmíněné původní kaple Všech svatých. Současná přestavba zvyšující objem domu pouze dál degraduje tento cenný objekt i danou část Nového Města.

Podstatou památkové péče není uchovávat uliční fasády jako historické relikty, za něž lze umístit nové dispozice ze železobetonu. Tento přístup by měl v PPR patřit již minulosti a neměl by být opakovaně povolován. Celková obnova historického objektu v rámci PPR předpokládá zachování a opravu většiny původních konstrukcí, případně provedení dílčích změn dispozic a výměny dožilých prvků.
Tolerováním popsaného přístupu fasádismu k rekonstrukcím historických objektů postupně dochází k zániku nejen autentických konstrukcí zástavby z 19. století, ale - jak ukazují uvedené příklady - může dojít i ke ztrátám svědectví o podstatně starší stavební vrstvě dokumentující počátky Nového Města ve 2. polovině 14. století.

Robert Gája, Jan Holeček