Úvahy o zavedení volného vstupu na památky

Jak jsme mohli všichni zaznamenat, objevily se v mediálním prostoru úvahy o určité formě zavedení bezplatného vstupu na památky ve správě Národního památkového ústavu. Ponechme nyní stranou fakt, že tyto a podobné úvahy se čas od času objeví a zpravidla nevycházejí z reálných analýz s vyhodnocením možných ekonomických, sociálních či jen provozních dopadů v segmentu správy a prezentace kulturního dědictví veřejnosti.

Pojďme si nejprve shrnout některá rizika, která by v podmínkách NPÚ mohla v souvislosti s nepromyšleným postupem v oblasti cenové politiky nastat, a to i v případě, že by byl bezplatný vstup na památky zaveden jen v omezeném rozsahu.

Výpadek příjmů rozpočtu: NPÚ je významně závislý na vlastních výnosech ze vstupného nezbytných jak pro pokrytí nákladů návštěvnického provozu, tak i dalších provozních nákladů objektů (zejména služeb a průběžných oprav). Vyjdeme-li z předpokladu, že příspěvek zřizovatele pokrývá náklady na platy zaměstnanců NPÚ a části souvisejících zákonných odvodů, pak vlastní výnosy, a především ty ze vstupného, pokrývají veškeré provozní náklady NPÚ jako celku. Tato vnitřní citlivost organizace na udržitelnost rozpočtu nutně vyžaduje opatrnost při rozhodování a nutnost být si vědom možností alternativního pokrytí výpadku vlastních příjmů.

I za předpokladu, že by veškerý výpadek vlastních výnosů byl NPÚ ze strany zřizovatele kompenzován, by zavedení vstupného zdarma na státních památkách nutně vedlo ke změně chování návštěvnické veřejnosti ve vztahu k ostatním provozovatelům památkových objektů v ČR (soukromých, obecních, krajských), které nabízejí analogické služby ve formě prohlídek s průvodcovským režimem. Je možné očekávat přesun poptávky (návštěvnosti) ve prospěch památek se vstupem zdarma, což by snížilo efektivitu návštěvnického provozu ostatních objektů. Ve výsledku by to mohlo ohrozit ekonomický model provozu památek, zejména těch bez přístupu k veřejnému financování a v konečném důsledku i množství zpřístupněných památek. Návštěvnický provoz památek obecně není – až na výjimky – ekonomicky soběstačný.

Dalšími limity, které je nutné zvážit, jsou čistě provozní aspekty zpřístupněných památek. Tyto vycházejí ze specifického způsobu prezentace kulturního dědictví založeného ve většině případů na časově omezených prohlídkách s průvodcem. Takový model s sebou nutně nese omezení v podobě návštěvnické kapacity, respektive propustnosti. Velikost skupin je determinována fyzickou kapacitou interiérů (průtočnost) a bezpečnostními limity (ochrana exponátů, požárně-bezpečnostní limity). Četnost prohlídek je pak limitována množstvím průvodců, respektive zdrojů na jejich zajištění (OON). A zde se dostáváme k dlouhodobě systémově neřešené problematice nedostatku zdrojů na pokrytí návštěvnického provozu. NPÚ se již nyní potýká s nedostatkem zdrojů pro průvodcovskou činnost (OON) a je logicky nucen koncentrovat průvodcovské kapacity na dny s vysokou poptávkou ze strany návštěvnické veřejnosti, tedy soboty, neděle, státní svátky a prázdniny. Bez ohledu na diskusi ohledně zavedení dnů se vstupem zdarma je rozpočtovaný nedostatek OON základním limitem pro jakýkoli rozvoj návštěvnického potenciálu státem spravovaných památek.

Velkou neznámou je pak předpokládaná změna chování návštěvnické veřejnosti, a to nejen v reakci na zavedení volných vstupů na státní památky, ale už i v rovině adaptivního očekávání ve vztahu k mediálně prezentovaným informacím.

Zavedení nulového vstupného, byť i jen ve vybraných dnech (například v neděli) povede k přetlaku poptávky v daný den a k nutnosti zajištění personálních kapacit, které budou nutně chybět v ostatních dnech.

Na návštěvnicky atraktivních památkách jsou možnosti pro rozšíření kapacity návštěvnického provozu omezené a lze předpokládat, že přetlak poptávky by vedl jen ke zvýšení nespokojenosti těch návštěvníků, které by nebylo možné z kapacitních důvodů uspokojit. I na památkách s nižší návštěvností by se však zvýšená poptávka v krátkodobém horizontu nepochybně projevila, a bylo by nutné na ni reagovat přesunem nebo zvýšením provozních kapacit.

Logickým východiskem by byla implementace povinného on-line prodeje ve dnech se vstupem zdarma na návštěvnické okruhy s průvodcem (naprostá většina), v některých případech i na okruhy bez průvodce zejména s ohledem na bezpečnost návštěvníků. I toto řešení má však nečekaná úskalí. Povinný on-line „nákup“ vstupenek (za 0,- Kč) na konkrétní čas prohlídky zčásti snižuje dostupnost pro určitou cílovou skupinu návštěvníků (ne každý umí provést nákup on-line). Téměř se jím pak znemožňuje dostupnost pro nahodilé návštěvníky, respektive snižuje se jejich šance na prohlídku objektu, kdy sice lze brát v úvahu doplnění nenaplněné prohlídky, avšak bez záruky určitého času. Mimo to povinný on-line prodej zvyšuje riziko zbytečné blokace kapacit (nákup vstupenky za 0,- Kč), návštěvníci totiž nejsou v případě „nákupu“ vstupenky nijak stimulováni k návštěvě. Negativní zkušenost s podobným typem chování jsme ostatně zaznamenali v testovací fázi produktu permanentky Na památky.

Je rovněž otázkou, jak by na dny s volným vstupem zdarma zareagovali touroperátoři. Tato cílová skupina standardně nakupuje prohlídky předem s ohledem na stanovené vstupné (rezervace skupin). Zavedení vstupu zdarma by pravděpodobně vedlo k částečnému vyblokovávání kapacit ve dnech s nulovým vstupným a nástroj na omezení tohoto vlivu prakticky neexistuje.

Často opakovaná teze, že zavedení vstupu zdarma povede ke zvýšení návštěvnosti méně vyhledávaných památek je bohužel mylná, i proto, že citlivost na výši ceny vstupného na památky je prokazatelně velmi nízká, zvláště pak v kontextu jiných nákladů spojených s návštěvou památky. Jediným zatím prokazatelným efektem, který zavedení vstupu na památky zdarma přináší, je zvýšený počet neukázněných návštěvníků, nárůst negativních projevů jejich chování a v konečném důsledku snížená ochota  ze strany průvodců zajišťovat průvodcovskou činnost.

Tolik ve stručnosti. Otázkou je, jaký přístup může NPÚ v aktuálním ladění politického prostředí k zavádění volných vstupů do muzeí a galerií nabídnout. Základním předpokladem je hledat takové řešení, které povede ke zvýšení dostupnosti kulturního dědictví pro veřejnost při zachování ekonomické udržitelnosti fungování NPÚ a které nepovede k výrazně složitějšímu systému organizace návštěvnického provozu. Důležité je také, aby měl NPÚ dostatek času se na jakoukoli změnu v oblasti změn vstupného připravit. V zásadě je možné volit mezi dvěma přístupy.

První vychází z úpravy parametrů stávajícího nastavení cenové politiky. Výhoda tohoto řešení spočívá v tom, že NPÚ je schopno relativně snadno vyčíslit potenciální dopady na vlastní výnosy – například při zavedení bezplatného vstupu na památky pro děti a mládež do 18 let by roční dopad na vlastní výnosy představoval přibližně 50 milionů Kč, v případě zvýšení slev pro držitele průkazů ZTP/ZTP-P o 30 %. by finanční dopad byl relativně nízký (zhruba 2 miliony Kč ročně).

Druhý přístup spočívá ve specializované nabídce pro vybrané cílové skupiny, jako je například zavedení zvýhodněných vstupů pro seniory v méně exponovaných dnech (vybraný pracovní den), rozšíření programů „Dny s handicapem“ nebo úprava cenových podmínek pro organizované prohlídky pro školy.

Důležité však je, aby jakákoli zvolená varianta nebo kombinace variant směřující ke zvýšení dostupnosti kulturního dědictví byla v souladu s dlouhodobými cíli NPÚ. Na základě interní diskuse na úrovni ředitelů ÚPS bylo dosaženo shody na následujících opatřeních, která by byla zavedena od roku 2027, a to i za předpokladu, že by nedošlo ke kompenzaci výpadku příjmů od zřizovatele.

1. Zvýšení slev pro držitele průkazů ZTP a ZTP-P, například z dosavadních 20 % na 50 %. Očekávaný dopad tohoto opatření na rozpočet NPÚ je ve výši 2 milionů Kč ročně. Z hlediska nárůstu návštěvnosti se opatření významněji neprojeví. Z hlediska prezentace NPÚ je mediálně vděčné.
2. Zavedení vstupného pro organizované školní skupiny ve výši ceny vstupného pro děti (6–18 let), došlo by tedy k částečnému snížení stávajících výnosů z edukačních programů pro školy. Výpadek příjmů do rozpočtu NPÚ lze očekávat ve výši zhruba 8 milionů Kč. Z hlediska návštěvnosti by bylo možné očekávat zvýšení zájmu ze strany škol, za předpokladu aktivní nabídky programů pro tuto cílovou skupinu. Pro výchovu mladé generace ve vztahu k památkám a kulturnímu dědictví obecně by byl tento krok jednoznačně vstřícný.
3. Zavedení dvou dní v roce s volným vstupem pro návštěvníky. Jednalo by se o dny spojené s oslavou kulturního dědictví. Jeden by byl vázán na Den památek (18. dubna), případně by mohlo jít například o první neděle po tomto dni. Druhý den by byl vázán na Dny evropského kulturního dědictví (EHD), šlo by tedy o jeden den v září.

V tomto případě by pochopitelně musely být prohlídky organizovány prostřednictvím on-line prodeje a volné prohlídky by byly pravděpodobně omezeny pouze na základní prohlídkové okruhy.

Vnitřní diskuse nad touto problematikou bude pochopitelně pokračovat, už proto, že toto téma by nemělo být předmětem živelného rozhodování.