V druhém pololetí roku 2021 přibylo na seznam kulturních památek v Ústeckém kraji deset nových staveb. Se sedmi památkami zapsanými v první polovině roku tak patří letošek k jedněm s nejvyšším počtem nových přírůstku.
1. Dům č. p. 115, Vysoká Lípa, okr. Děčín
https://pamatkovykatalog.cz/dum-24182607
Dům byl postaven roku 1932 stavitelem Augustem Hermannem, majitelem stavební firmy z Chřibské. Postavit si jej nechal MUDr. Hanuš Härtel z Drážďan jako své letní sídlo a stal se tak v této lokalitě jedním z prvních „chalupářů". Konstrukce domu je roubená, střecha a podkrovní světnička jsou vyneseny jednoduchými podstávkami, dům je tedy cíleně postaven ve stylu typickém pro oblast Šluknovského výběžku. V rodinném archivu jsou dochované fotografie pořízené při výstavbě domu. Od 40. do 50. let byl objekt trvale obydlen a pro lepší izolaci byl opatřen horizontálním bedněním. Od 60. let sloužil opět pouze k rekreaci. V současné době je na jihozápadní straně objekt vrácen do původní podoby bez prkenného obkladu. Míra autenticity tohoto objektu je zřejmá v exteriéru i v interiéru, kde se dochoval původní vestavěný nábytek v přízemí i v patře. Návrh na prohlášení domu za kulturní památku podal vlastník domu.
2. Areál usedlosti č. p. 23, Stekník, okr. Louny
https://pamatkovykatalog.cz/usedlost-23519511
https://pamatkovykatalog.cz/steknik-vesnicka-pamatkova-zona-7665762
Areál, který je součástí vesnické památkové zóny, tvoří hospodářské a obytné objekty postavené po obvodu dvora, který směrem do návsi uzavírá brána s brankou. Nejstarší částí areálu je usedlost výměnku, jehož jádro pochází pravděpodobně z konce 18. století. V druhé polovině 19. století prošel celý areál postupnou rekonstrukcí (kolna, obytný dům, přestavba výměnku, stodola). Četné jsou mladší úpravy fasád a vybavení interiéru domu.
Areál je dokladem citlivé proměny usedlosti 18. a 19. století na moderní usedlost 1. pol. 20. století. Cenná je především zachovaná jeho celistvost. Úprava fasád dokládá posun ke zdobnosti reflektující secesní motivy městských průčelí. Pozoruhodným architektonickým prvkem je mimo jiné velmi kvalitní řezbářská úprava hlavní brány. Návrh na zapsání areálu za kulturní památku byl podán se souhlasem vlastníka.
3. Akvadukt, Česká Kamenice (Horní Kamenice), okr. Děčín
https://pamatkovykatalog.cz/akvadukt-24239639
Firmu zabývající se výrobou umělé vlny založil Christian Kreibich roku 1867, stavba továrny započala krátce poté. Vodní náhon vznikl na počátku 70. let 19. století pro továrnu čp. 167 (dnes čp. 68) v Horní Kamenici. Christian Kreibich zemřel roku 1906 v 67 letech a továrna přešla na jeho ženu Marii Kreibichovou. Vdova tovární areál prodala v roce 1911 českokamenickému velkoprůmyslníkovi a majiteli přádelen Franzi Karschovi, který hodlal tovární stavby přebudovat na dělnické byty. Za tím účelem byl v roce 1912 snesen 35 metrů vysoký tovární komín, k dalším úpravám však již nedošlo a továrna byla prodána vídeňské firmě A. Meinl's Erben, která již v Čechách provozovala přádelnu bavlny ve Velkém Březně a v Horní Kamenici hodlala vybudovat tkalcovnu záclonového textilu. V majetku této firmy zůstala kamenická továrna až do vypuknutí druhé světové války. Firma Meinl´s Erben celé zařízení využívající vodní pohon modernizovala a na nechala v roce 1912 na vodní dílo osadit turbínu produkující elektrický proud. Návrh a realizaci provedla podmokelská inženýrská kancelář firmu L. Bill & Co. Návrh na zapsání na seznam kulturních památek podalo město.
4. Kaple sv. Antonína Paduánského, Žatec, okr. Louny
https://pamatkovykatalog.cz/areal-kaple-sv-antonina-paduanskeho-24312610
Od středověku bylo na okrajích Žatce rozmístěno několik hřbitovů. V polovině 19. století však město zasáhla epidemie cholery, což vedlo k nutnosti výstavby nového hřbitova jihovýchodně od centra na městem zakoupeném pozemku. V roce 1866 se zde konal první pohřeb. Kompletně byl hřbitov dokončen v roce 1868, projektován byl také s dvojicí bytů pro hrobníky a každá zamýšlená hrobka měla podstoupit schvalovací řízení z důvodů zachování estetických kvalit hřbitova. Postupem času se stal jediným městským hřbitovem, na jihovýchodním okraji sousedí s hřbitovem židovským.
Hřbitovní kaple sv. Antonína byla postavena v letech 1868–1872 na náklad žateckého měšťana Antona Swobody, který je i s rodinou pohřben pod oltářem kaple. Stavitelem byl žatecký rodák Anton Grimm (podílel se na opravě klenby kostela Nanebevzetí Panny Marie, realizoval fasádu radnice a divadlo), který je na hřbitově také pohřben. Dne 1. listopadu 1872 byla kaple vysvěcena páterem Aloisem Hanelem. O rok později věnoval žatecký milovník hudby Josef Schöffl kapli harmonium v hodnotě 100 zl.
Objekt po roce 1989 vlastnil Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Od roku 2019 je kaple v majetku města, které zde provedlo opravu krytiny a krovu a podalo podnět k zapsání na seznam kulturních památek.
5. Bývalá radnice č. p. 15, Ústí nad Labem-Střekov
https://pamatkovykatalog.cz/byvala-radnice-24763412
Prudce se rozvíjející obec Novosedlice-Kramoly (dnes součást městského obvodu Střekov) nutně potřebovala na počátku 20. století reprezentativní objekt, v němž by sídlila radnice a další úřady. Průmyslový rozvoj obce byl spojen zejména s rozrůstající se Schichtovou továrnou na mýdlo, kde tehdy pracovalo přes 3 000 zaměstnanců. Původní zemědělský charakter obce se tak během několika let velmi rychle proměnil. Už tehdy se vážně uvažovalo o sloučení Novosedlic-Kramol a Střekova, obce však byly spojeny až roku 1922. Stavba „obecního domu“ byla připravována během roku 1907 a byla realizována za funkčního období starosty Wilhelma Schöbitze (Novosedlice-Kramoly vedl v letech 1904–1919). V budově sídlila nejprve četnická stanice, záhy i poštovní úřad. K roku 1910 zde žilo celkem 20 osob (rodina obecního tajemníka, vrchního pošmistra, domovníka a zaměstnance Schichtových závodů). V roce 1924 tu kromě obecního úřadu, policejního úřadu, četnické stanice a hlavního poštovního úřadu byla i veřejná čítárna. Po sloučení Střekova s městem Ústí nad Labem roku 1939 v budově i nadále sídlila četnická stanice a pošta. V době minulého režimu tu byly kromě poštovního úřadu i některé organizace patřící pod Národní frontu (Český svaz protifašistických bojovníků, Svazarm) a v 60. letech 20. století v přízemí „autoučiliště“. V současnosti je objekt využíván jako pobočka České pošty a zasedací místnost zastupitelstva místní části Střekov. Ostatní prostory v 1. a 2. patře jsou pronajímány.
Bývalá radnice je jednou z mála nově postavených radnic z počátku 20. století v Čechách a jedinou dochovanou v Ústí nad Labem. O zapsání na seznam kulturních památek požádalo město.
6. Areál usedlosti č. p. 22, Stekník, okr. Louny
https://pamatkovykatalog.cz/usedlost-23955242
https://pamatkovykatalog.cz/steknik-vesnicka-pamatkova-zona-7665762
Areál usedlosti č. p. 22 se nachází na návsi a sestává z obytného domu a stodoly postavených po obvodu dvora, který uzavírá architektonicky kvalitní klasicistní brána s ohradní zdí. Základ usedlosti pochází z konce 18. století, dnešní podoba je z počátku 20. století. Usedlost je začleněna do vesnické památkové zóny Stekník a Žatecké chmelařské krajiny. Sousedí s další nově prohlášenou památkou, areálem usedlosti č. p. 23. Návrh na zapsání na seznam kulturních památek byl podán se souhlasem vlastníka.
7. Kostel sv. Josefa, Ústí nad Labem-Předlice
https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-josefa-11156284
Neogotický kostel vznikl z místní potřeby v rozvíjející se části Nových Předlic, ale též jako katolická protireakce na německé národovecké a protestantské hnutí „Los von Rom“. Konkrétní úsilí o výstavbu začíná v roce 1902, patrně největší částkou na výstavbu přispěl dodnes funkční katolický misijně podpůrný spolek Bonifatiusverein. Hraběnka Silva-Tarouca Nosticová věnovala stavební místo. Projekt pochází z roku 1905, téhož roku byl položen i základní kámen a bylo započato s výstavbou. Ke kostelu i faře jsou dochovány původní plány, které prokazují autorství Matěje Blechy. Z důvodu úspor vznikla stavba bez věže, centrální, s hlavním akcentem sanktusníku nad křížením. Podle nadpisu na plánu byla chápaná jako provizorium, nejspíše se tedy počítalo s pozdější dostavbou věže. Kostel byl vysvěcen roku 1906. Interiér byl poté postupně doplňován (1907 výmalba, 1911 křížová cesta, 1929 mariánský oltář atp.). Z původního mobiliáře je patrně nejzajímavější zvon ze známé dílny Grassmayrů, a též reliéfy křížové cesty zhotovené podle pozdního nazarénského malíře Martina Feuersteina, které zařazují stavbu do širšího evropského dobového kontextu. V roce 1971 přibyla v interiéru zásluhou biskupa Karla Otčenáška a tajného kláštera Saleziánů nová vrstva od akademického malíře Františka Peňáze v duchu II. vatikánského koncilu. Její tvarosloví je slohově zařaditelné jako měkký modernismus (brusel), v severních Čechách je takto ucelená realizace sakrálního interiéru v duchu „zlatých let šedesátých“ zcela ojedinělá. Návrh na zapsání kostela na seznam kulturních památek podal vlastník.
8. Kostel sv. Havla, Volevčice, okr. Most
https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-havla-11214187
Orientovaný kostel je situován na mírném návrší, které je vymezeno nízkou ohradní zdí, přístup zajišťuje krátké jednoramenné schodiště. Kostel se skládá z obdélné lodě a odsazeného polygonálně ukončeného presbytáře, k jehož severní straně je přiložena sakristie. Na jihozápadní straně je k průčelí lodě asymetricky přisazena mohutná hranolová věž. Kostel sv. Havla je poprvé v pramenech připomínán roku 1369 v papežských desátkách. Patronátní právo nad kostelem držel klášter benediktinek v Teplicích, později pak klášter cisterciáků v Oseku. Od 16. století byl kostel administrován z Bečova.
Z původního kostela sv. Havla se zachovala pouze gotická mohutná hranolová věž, která měla pravděpodobně i obrannou funkci. Roku 1840 k ní byla v novorománském stylu přistavěna nová stavba kostela, který od té doby nese jméno sv. Prokopa. V interiéru kostela se nachází pozdně klasicistní hlavní oltář, na kterém byl umístěn obraz sv. Havla od Josefa Führicha. Obraz je nyní uložen v depozitáři. Boční oltář Panny Marie z druhé poloviny 18. století je umístěn jižně od vítězného oblouku lodi. Oltář měl původně bohatou sochařskou výzdobu, která však byla v 90. letech 20. století včetně oltářního obrazu takřka kompletně ukradena, dochované části jsou dnes v depozitáři. Boční oltář čtrnácti svatých pomocníků umístěný na protější severní straně lodi má shodnou architekturu a barevnost jako oltář Panny Marie. Původní bohatá sochařská výzdoba byla také odcizena, jediná zachovaná plastika sv. Pantaleona je v depozitáři. Varhany kostela sv. Havla, které postavil roku 1849 varhanář Josef Prediger, jsou dochovány v převážně původním stavu. Podnět k zapsání za kulturní památku podal vlastník.
9. Budova stáčírny léčivých pramenů Evženie a Kláštereckého, Klášterec nad Ohří, okr. Chomutov
https://pamatkovykatalog.cz/budova-stacirny-lecivych-pramenu-evzenie-a-klastereckeho-24635187
Stáčírna pramene Evženie a Kláštereckého je součástí stejnojmenného lázeňského komplexu, nacházejícího se jižně od města. Drobná hrázděná stavba se sedlovou střechou byla postavena na konci 19. století. V interiéru je vedle prameníku (studny) umístěna socha ženské postavy – pramen Eugenie a také dvojice kamenných nádob (prameníků) s vyústěním dvojice kohouktů – dnešní stáčírna pramenů Eugenie a Kláštereckého.
Dějiny lázeňství v Klášterci nad Ohří se začaly psát 18. května 1881, kdy zdejší zemědělec Josef Fickert zjistil, že voda v jeho nové čtyři metry hluboké studni má kyselou, ale velmi příjemnou chuť. Provedená analýza potvrdila, že se jedná o kvalitní minerálku s vysokým obsahem oxidu uhličitého. Brzo si získala oblibu a za mírný poplatek ji využívali místní i lidé z blízkého okolí.
V roce 1886 prodal Josef Fickert svůj majetek Františku Fieberovi, cukrovarníkovi z Ústí nad Labem. Ten dosud bezejmenný pramen pojmenoval křestním jménem své manželky Eugenie (Evženka). S vynaložením vysokých nákladů dal pramen odborně podchytit a upravit jeho jímání a čerpání. Nechal postavit potřebné budovy, především plnírnu, která byla vybavena strojním zařízením na páru a elektřinu. Postavil také pavilon přímo nad pramenem a v těsném sousedství založil park o rozloze 2,5 ha, kde byly dobře udržované procházkové cesty, květinové záhony i travnaté plochy, rybník s labutím ostrůvkem apod. Výsledek chemické analýzy prof. Dr. W Gintla a bakteriologické analýzy prof. Dr. Hueppa vedl spolu s dalšími dobrozdáními k tomu, že 9. dubna 1898 byla Evženie prohlášena léčivým pramenem.
Kyselka byla v provozu až do roku 1950, kdy přestalo pracovat jímací zařízení, a celý areál začal chátrat. Městský pramen byl dokonce zabetonován. S obnovou pramene Evženie se začalo až na jaře 1964 a 1. května toho roku byl pramen znovu zpřístupněn veřejnosti. Až do konce 80. let minulého století však nebyly budovy prakticky využívány a pramen byl pouze udržován bez lázeňského využití pro potřeby místních obyvatel.
K další obnově a rozvoji lázeňské zóny bylo přistoupeno až po roce 1990, kdy byl objeven další pramen, který byl pojmenován jako Klášterecký. V historické stáčírně Evženie je tedy možné ochutnat pramen původní – Evženie a Klášterecký pramen. V lázeňském areálu došlo také k výstavbě a renovaci původních budov, které v současnosti slouží návštěvníkům lázní.
Památkové hodnoty stáčírny pramene Evženie a Kláštereckého spočívají v zachování celého objektu v téměř nezměněném stavu. Objekt doplňuje trojici dalších kulturních památek lázeňského komplexu, a to Lázeňský dům Evženie, který byl dříve také plnírnou místní kyselky, dnešní Restauraci „Peřeje“, která bývala střelnicí, a sochu sv. Jana Nepomuckého, která se nachází v parku mezi těmito objekty. Tyto památkově chráněné objekty tvoří jádro celého lázeňského komplexu, který je uzavřen ze severní a západní strany parkem, promenádou a ve východní části tokem řeky Ohře. Návrh na zapsání objektu podalo město.
10. Dům č. p. 888, Rumburk, okr. Děčín
https://pamatkovykatalog.cz/dum-7723766
https://pamatkovykatalog.cz/smilovskeho-ulicka-vesnicka-pamatkova-rezervace-7663846
V souvislosti s velkým rozmachem textilní výroby v Rumburku v 18. století došlo na západním předměstí města k plánovanému založení vesnického osídlení. V někdejší vsi Neusorge byla rozparcelována část neosídleného Hřbitovního pole, která náležela k vrchnostenskému poplužnímu dvoru. Uprostřed pole byla zřízena více než 5 m široká cesta, zvaná později Scheibe či Scheibe-Gasse, a po jeho stranách bylo vyměřeno 34 parcel, kde v letech 1786–1805 probíhala výstavba domů, jejichž majitelé byli tkalci či pláteníci. V současnosti tvoří soubor těchto podstávkových tkalcovských domů Vesnickou památkovou rezervaci Rumburk – Šmilovského ulice.
Do souboru domků nyní patří i částečně zděný podstávkový dům č. p. 888, který byl postaven v letech 1787–1792. Autentický původ z této doby vykazuje roubená část stavby. Obložení roubené části je zdůrazněno kvádrováním a geometrickým ornamentem, štíty jsou ozdobně pobité břidlicí v soustředných kruzích.
Objekt náleží k nemnoha domům, které mají obě protilehlé světnice zachované. Dispozice domu byla na počátku 20. století rozšířena o přístavbu podél roubené světnice, ke které byl patrně na přelomu 30. a 40. let 20. století přistavěn na jihozápadním nároží ještě zadní architektonicky nehodnotný trakt, který byl v roce 2005 nahrazen novým o výšce přístavku v severní části domu. Z roku 1904 se zachovala žádost o stavební povolení, kde obě světnice byly dodatečně zvýšeny o 65 cm. Od roku 2004 prochází dům postupnou obnovou. Podnět k zapsání podal majitel nemovitosti.
