1. Dům č. e. 39, Loučná pod Klínovcem, okr. Chomutov

https://pamatkovykatalog.cz/dum-24080893

Dům č. ev. 39 je cennou ukázkou krušnohorského hrázděného domu z první poloviny 19. století a zároveň je doloženým místem pobytu významného lokálního malíře Gustava Zindela, který zde trávil podzim života.

Na prvním vojenském mapování z 60. až 80. let 18. století není v této části Loučné zakreslena žádná zástavba. Na indikační skice z roku 1842 je již na místě domu zakreslena ulice solitérních domků zhruba velmi blízká současné situaci. Tato část obce je pojmenovaná Neuhäuser, dodnes se zde část vsi jmenuje Nové domky. Dle dendrologického datování byl dům postaven krátce po roce 1824. Stavba zřejmě byla postavena v jedné stavební fázi. Novodobě z 20. století pochází kryté zádveří a trojboký arkýř na severní straně. Ve 20. století bylo upravováno i bednění štítu a patra.

Gustav Zindel (1883—1959) maloval grafiky, diplomy, žánrové obrázky a krajiny. Častým námětem mu byl venkovský krušnohorský život, v jeho tvorbě značně idealizovaný, plný tradic a venkovských oslav. Jeho díla lze nalézt v muzeích v Chomutově, Karlových Varech, i v Německu, běžně se objevují v uměleckých aukčních síních. V Norimberku je po něm pojmenována ulice ve čtvrti Worzeldorf. Zindel se narodil v Radenově u Blatna, učil se malbě v Chomutově, Norimberku a Drážďanech. Po návratu do Radenova se oženil a převzal rodinný statek. Později zakoupil místní č. p. 18, kde zřídil turistickou boudu (Zindelbaude), kde i pro potěchu kolemjdoucích maloval. Pro město Chomutov vytvořil výzdobu boudy na Klínovci. Nejznámějším dílem je plátno Krušné hory vzdávají holt císaři, dnes uložené v Marktderwitzu. Po druhé světové válce byl Zindel i s rodinou nuceně nasazen ve středních Čechách a jeho syn fáral v uranových dolech v Jáchymově. Rodina nebyla odsunuta a mohla se přestěhovat do pohraničí, tedy do domu č. ev. 39 v Loučné pod Klínovcem. Zde si Zindel zřídil ateliér a znovu začal malovat. V roce 1959 zemřel v nemocnici ve Vejprtech ve věku 76 let. Pohřben je vedle svého syna Gustava, jenž skonal o rok dříve. Rodina se po jeho smrti vystěhovala do Bavorska. V roce 1994 byla Zindelovi uspořádána výstava v Marktredwitz v Bavorsku. Dům č. ev. 39 je součástí naučné tzv. Zindelovy stezky, která mapuje místa spojená s osobností tohoto malíře.

2. Kaple sv. Jana a Pavla, Štětí-Stračí, okr. Litoměřice

https://pamatkovykatalog.cz/kaple-sv-jana-a-pavla-25248271

Kaple sv. Jana a Pavla postavená roku 1818 je příkladem tradiční drobnější sakrální stavby, které jsou charakteristické v urbanistickém prostředí českých obcí. Ačkoliv vznikla v druhém desetiletí 19. století, kdy již byla většina staveb projektována v klasicistním slohu, její architektonické ztvárnění vychází z předešlého barokního slohu. Zásadní vliv na to měla skutečnost, že iniciativa k výstavbě kaple vzešla od obyvatel obce Stračí, a v jejich představách mohla být sakrální stavba pouze barokní, tak jako tomu bylo v předchozích staletích. Zásadním pramenem pro poznání historie vzniku této vesnické kaple je zápis ve farním soupisu kaplí a křížů dochovaném v písemnostech štětské farnosti. Podle něj vesnickou kapli (Dorfkapelle) postavili zčásti místní obyvatelé a zčásti obec na obecním pozemku v roce 1818. Kaple byla postavena z kamene a pokryta šindelem, opatřena dvěma zasklenými kulatými okny a dřevěnými dvoukřídlými dveřmi se železným zámkem a železnou zástrčkou. Na střeše byla umístěna na východní straně šindelem krytá věžička opatřená železným křížem se zvonem a železnými hodinami. Kapli udržovala v dobrém stavu obec společně s přispěním místních dárců.

V interiéru se nacházely následující předměty:

1. Kamenný oltář s tabernáklem štafírovaným na mramor a dřevěný stupeň.

2. Sv. Jan a Pavel, obraz malovaný na plátně.

3. Sv. Marie, obraz malovaný na plátně.

4. Sv. Prokop, obraz malovaný na plátně.

5. Sv. Marie, podmalba na skle (zrcadle).

6. Ecce homo, podmalba na skle (zrcadle).

7. Bičování Krista, podmalba na skle (zrcadle).

8. Ukřižování, podmalba na skle (zrcadle).

9. Snímání z kříže, podmalba na skle (zrcadle).

10. Ukládání do hrobu, podmalba na skle (zrcadle).

11. Narození Páně, podmalba na skle (zrcadle).

12. Útěk do Egypta, podmalba na skle (zrcadle).

13. Večeře Páně, mědiryt.

14. Šest kusů mosazných malých svícnů.

15. Dva dřevěné podstavce pod svícny.

16. Dřevěný krucifix.

17. Krucifix malovaný na plechu.

18. Matka Bolestná malovaná na plechu.

19. Dva oltářní plátěné ubrusy, jeden bílý, druhý modrý.

20. Dva malé prapory.

3. Sušárna a sklad chmele, Žatec, okr. Louny

https://pamatkovykatalog.cz/susarna-a-sklad-chmele-13008729

Objekt č. p. 1580 nacházející se na severní straně Chmelařského náměstí je rozdělen na dvě části – tzv. „starý“ sklad z roku 1928 a tzv. „nový“ sklad z roku 1937. Starý sklad byl postaven podle projektu Johanna Salomonna z Žatce – projekt je datovaný 1928 a 1929. Prováděcí projekt na stavbu „nového“ skladu realizoval v prosinci 1937 architekt Josef Heinzl.

Nejvýznamnější oblastí s největší koncentrací chmelařských objektů, dochovaných a v některých případech ještě sloužících svému původnímu účelu, je Žatecko. Tradice pěstování a zpracování chmele zde sahá až do středověku. Největšího rozmachu, jednak po stránce pěstitelské, ale i technické, dosáhlo pěstování chmele na Žatecku především v 19. století a v první polovině 20. století. Oba objekty skladů v objektu č. p. 1580 lze ze stavebního a technologického hlediska zařadit do skupiny nejhodnotnějších a historicky nejcennějších skladů, dochovaných na katastru města. Tvoří přechodový článek mezi tradičními, a pro 19. století typickými sklady s vestavěnými celodřevěnými konstrukcemi, a moderními konstrukcemi železobetonovými. Tento vývoj lze ve velmi subtilní formě zaznamenat i na obou stavbách – zatímco „starý“ sklad užití železobetonové konstrukce omezuje pouze na suterén, „nový“ sklad již tuto technologii využívá pro hlavní nosné prvky i v úrovni skladový pater. Důležitá je také urbanistická hodnota obou staveb, situovaných v samotném srdci žateckého chmelařství, v těsném kontaktu s novou známkovnou – místo, kudy musela projít veškerá místní chmelová produkce, a které jako jediné mohlo deklarovat její původ, zaujímá v zástavbě města výsostné postavení, které se podepsalo i na honosné podobě jeho veřejných prostranství. Oba sklady tento prostor vymezují na severu a západě. Neoddělitelnou součástí stavby, která zvyšuje její hodnotu, je nepochybně i dochované technologické vybavení. Dokládá vývoj technologie sloužící ke zpracování chmele od 60. let 20. století až do konce 20. století a jedná se o poslední dochované technologické vybavení pocházející z tohoto období. Vzhledem ke změně způsobu zpracování chmele je bez aktivního zásahu (památkové ochrany) jeho další existence vyloučená.