Po studiu na UMPRUM působil Bořivoj Rak až do roku 1969 v Plzeňském kraji, nicméně jeho protikomunistické postoje z něj učinily osobu pro režim nežádoucí, takže svou další uměleckou tvorbu nasměroval především k restaurování. Pracoval převážně na severu Čech – v Klášterci nad Ohří, v Duchcově, v Oseku či v Mostě, kde od sedmdesátých let bydlel se svou ženou Heide Mannlovou-Rakovou, historičkou umění a muzejnicí. Své restaurátorské profesi se vedle autorské tvorby věnoval až do nedávné doby.

Od doby svého příchodu do Mostu byla Rakova činnost spojena s restaurováním řady kamenosochařských děl transferovaných z míst, která musela ustoupit těžbě hnědého uhlí. Své průzkumy a restaurátorské zásahy propojoval také s badatelskými poznatky manželky Heide Mannlové-Rakové, např. průzkum a restaurování kamenických prvků kapitulní síně oseckého kláštera (s publikačním výstupem), dokončené roku 1989. Po pádu totality participoval na některých akcích směřujících k rehabilitaci uměleckohistorických hodnot předchozím režimem neuznávaných, např. roku 1992 na reinstalaci hlavního oltáře přesunutého děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě. K jeho nejvýznamnějším pracím patří především restaurování cenné raně barokní štukové výzdoby kostela Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Ohří (společně s ak. mal. Václavem Potůčkem), restaurování kamenických prvků pláště a gotické severní předsíně kostela sv. Petra a Pavla v Bílině či restaurování Braunových soch andělů kajícníků v Mostě, nyní umístěných v interiéru kostela sv. Ducha. Jeho poslední prací v našem kraji bylo citlivé restaurování tumby Jana Hasištejnského z Lobkovic v kostele Zvěstování Panny Marie a Čtrnácti svatých pomocníků v Kadani, dokončené roku 2017.