Původní kostel sv. Kateřiny stál na stejném místě pravděpodobně od druhé poloviny 14. století. Gotická jednolodní stavba s polygonálním závěrem prošla několika přestavbami, v červenci 1848 však vyhořela při velkému požáru města. Až do roku 1856 pak bohoslužbám provizorně sloužil na zbytcích jejích zdí zastřešený prostor. Zachované části obvodových zdí pak byly použity při stavbě opět jednolodního novorománského kostela, který byl slavnostně vysvěcen za přítomnosti kardinála Bedřicha Schwarzenberga 3. října 1859. V roce 1869 byla při západním průčelí postavena nová fara, v letech 1892 a 1928 proběhly renovace.

Působivým prvkem v interiéru jsou vitráže. Kromě šesti oken z doby výstavby zde nalezneme i několik vitráží vyrobených po druhé světové válce z popudu prvního poválečného kněze, pátera Konráda Gebharda. Zachycují legendu o zdejší mariánské soše.

Kostel ze severu uzavírá unikátně dochovaný areál bývalého hřbitova, který svou funkci plnil od 14. století až do roku 1918. Ve druhé polovině 19. století byla sice jeho plocha směrem na jih rozšířena, v roce 1901 však vznikl jižně od města nový hřbitov s větší kapacitou. Poslední náhrobky byly ze starého hřbitova odstraněny roku 1922 a v roce 1935 bylo místo přeměněno na okrasný park.

Celý areál je ohraničený režnou kamennou zdí. Při východní straně stojí přibližně uprostřed středověká zvonice, která se stala kulturní památkou již dříve. V bezprostřední blízkosti kostela, v koutě mezi ohradní zdí a kamenným schodištěm, se nachází drobná sakrální stavba, zastřešená jednoduchou sedlovou střechou. Z jejího původního vybavení dnes můžeme vidět pouze skalisko Olivetské hory, sochy byly zničeny po roce 1945.

Odkaz na památkový katalog.