V průběhu roku 2022 jsme archeologicky sledovali realizaci obnovy terasních zdí v místech zaniklého kostela sv. Jana Křtitele v Lokti. Cílem stavby bylo přezdění částečně i zcela zřícených úseků historického zdiva, mezi kterým jsou také pozůstatky obvodových zdí zmíněného kostela. Konkrétně se jedná o jeho nejmladší fázi z let 1857–1973. Dále stavba odhalila několik přilehlých hrobů. Díky vřelé spolupráci se zadavatelem stavby, městem Loket, a zhotovitelem stavby, firmou BOLID – M, s.r.o., se podařilo zachovat a vizuálně prezentovat zbytky zdiva kostela mezi nově budovanými zdmi i respektovat identifikované hroby v původních místech uložení.  Revitalizace prostoru poukázala na relativně opomíjené místo s pestrou historií, která je komplikovanější, než se může na první pohled zdát. 
Počátky dějin kostela sv. Jana Křtitele spadají až do poloviny 13. století. Nejstarší podobu kostela neznáme. Funcklova veduta z roku 1680 zachycuje jeho podobu až po řadě přestaveb, kterými kostel prošel v průběhu 16. století. Budova kostela na kresbě působí jako jednolodní stavba s patrně čtyřmi osami okenních otvorů a se sedlovou střechou. V centru hřebene střechy je umístněná výrazně hrotitá, pravděpodobně pouze dřevěná věžička. Vyobrazení znázorňuje také přiléhající hřbitov s obvodovou zdí a brankou. Mladší historické veduty zachycují kostel výrazně rozměrnější, i když podobných proporcí. Stále se jednalo o jednolodní stavbu se sedlovou střechou, která je ale opatřena na západě valbou a měla nejméně sedm okenních os. Osmá okenní osa již pravděpodobně patřila polygonálnímu presbytáři. Díky vyobrazení půdorysu kostela na císařských otiscích Stabilního katastru z 40. let 19. století víme, že v této době presbytář přiléhal k jižní obvodové zdi bez odsazení, zatímco od severní zdi byl odsazen výrazným odskokem. Vidíme zde také, že hlavní loď se přizpůsobovala obtížnému terénu mírným zalomením směru své hlavní osy. V porovnání rozsahu hřbitova se současnou situací je rovněž patrné, jakou měrou hřbitov zasahoval do prostoru vozovky dnešní Rooseveltovy ulice. Ta z větší části prochází místem zaniklé katovny, která ještě na počátku 20. století přiléhala k východnímu nároží hřbitova.  
Popisovaný kostel byl pro nevyhovující technický stav stržen v roce 1852. V místech zbořeniště vznikl po dvou letech o třetinu menší, pseudorománský kostel, dostavěný v roce 1857. Archeologickým výzkumem se ukázalo, že k terénním úpravám okolí nového kostela se hojně využilo také provozního odpadu z místních porcelánek, který nebyl překážkou pro pokračování v pohřbívání. To zde definitivně skončilo v roce 1877. Bohužel i tento kostel v průběhu 20. století postupně pustl a v roce 1973 byl stržen. Jedinou současnou připomínkou hřbitova je pískovcový náhrobek lékaře Augusta M. Glückseliga, jenž je chráněnou kulturní památkou.