Ondřej Belšík, narozen v roce 1976, po ukončení středoškolského studia na Purkyňově gymnáziu ve Strážnici absolvoval v letech 1994 až 2000 magisterské studium oborů historie a filozofie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V letech 2001 až 2006 postupně pracoval na Magistrátu města Brna, v Masarykově muzeu v Hodoníně a na Ministerstvu vnitra ČR. Od roku 2006 je zaměstnán na olomouckém územním odborném pracovišti Národního památkového ústavu, nejdříve jako garant území okresu Prostějov, od roku 2011 jako náměstek pro památkovou péči a od roku 2013 jako vedoucí odboru péče o památkový fond. Mimo odbornou agendu obnovy kulturních památek se věnuje stavebněhistorickému průzkumu a dokumentaci památkového fondu, zejména historickým krovovým konstrukcím a povrchovým úpravám stavebních památek. Je autorem řady odborných a populárně-vědeckých článků, výsledy vlastní badatelské práce prezentuje na oborových seminářích, v rámci vysokoškolské přednáškové činnosti (FF MU v Brně, FF a PdF UP v Olomouci) ale také v akcích pořádaných pro širší veřejnost.

Pavel Šlézar, narozen v roce 1977, po maturitě na gymnáziu Jana Opletala v Litovli studoval v letech 1995–2000 středověkou archeologii na Slezské univerzitě v Opavě a v letech 2000–2002 archeologii na Západočeské univerzitě v Plzni. Disertační práci obhájil v roce 2016 na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Od roku 1999 je zaměstnán v Národním památkovém ústavu, územním odborném pracovišti v Olomouci. Specializuje se na období středověku, zejména problematiku měst a opevněných sídel, dopravu a cestování, krajinnou archeologii a archeologickou památkovou péči. Je autorem více než stovky odborných prací, spoluautorem výstav a spoluřešitelem několika grantových projektů Ministerstva kultury ČR a Grantové agentury ČR. Od roku 2009 také působí na katedře historie FF UP v Olomouci, je členem redakční rady časopisu Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci.

Milan Škobrtal, narozen v roce 1983, absolvent oboru Teorie a dějiny výtvarných umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci z roku 2011. Profesně se zaměřuje na barokní výtvarné umění, zejména na sochařství. V rámci Národního památkového ústavu pracoval na oddělení evidence a dokumentace kulturních památek a dále na oddělení specialistů na péči o památkový fond. Od roku 2024 je vedoucím odboru evidence, dokumentace a IS.

Jana Michalčáková, narozena v roce 1971. Dějiny umění vystudovala na římské univerzitě Sapienza, doktorské studium, rovněž z dějin umění, absolvovala na UP v Olomouci a na římské univerzitě Sapienza. Absolvovala šestiměsíční stáž ve Vatikánských muzeích, v Oddělení užitého umění a v Oddělení restaurátorsko-konzervátorské diagnostiky. Badatelsky se zaměřuje na období středověku a na teorie restaurování. V roce 2020 byla jmenována náměstkyní pro památkovou péči generální ředitelky Národního památkového ústavu. Od ledna 2026 je vedoucí Metodického centra Heritage Science v Olomouci. Zároveň vede přednáškové cykly na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci a na Akademii výtvarných umění v Praze.