Narozen 1958. Absolvent oboru Pozemní stavby na stavební fakultě Vysokého učení technického v Brně (1977-1982), v roce 1993 získal autorizaci ČKAIT v oboru Pozemní stavby. Pracoval jako projektant pozemních staveb (Výstavba OKD Ostrava 1982-1986, ČSD-Střední dráha Olomouc 1986-1989, Agroprojekt Olomouc 1990-1991, INVESPOL Olomouc 1993-2000, Ateliér Lubič 2001-2002). Od prosince 2002 pracuje v olomouckém pracovišti NPÚ, nejprve jako referent digitalizace, od roku 2011 ve funkci vedoucí odboru EDIS. Věnuje se evidenci a dokumentování památek, shromažďování a archivaci veškeré dokumentace o nich. Stěžejními oblastmi je digitalizace a archivace dokumentů, od roku 2004 dokumentace památek v oborovém GIS, vývoj a naplňování Integrovaného informačního systému památkové péče (IISPP). Je spoluautorem koncepce a vývoje IISPP a jeho jednotlivých součástí, zejména systému pro uložení a správu digitálních dokumentů (Metainformační systém MIS) a Památkového katalogu. Jako člen pracovní skupiny pro IISPP poskytuje konzultace pracovníkům NPÚ při práci Památkovým katalogem. Zaměřuje se na co nejširší sdílení a publikování odborných dat o památkách (spolupráce s obecními úřady a dalšími odbornými institucemi, tvorba vlastních webových mapových projektů v prostředí ArcGIS Online). Mezi jeho odborné aktivity patří dále shromažďování a zpracování dat ze starších průzkumů (např. nemovitých památek místního významu). Spolupracuje s Univerzitou Palackého v Olomouci při zajištění odborné praxe studentů historických studijních oborů.

Ondřej Belšík, narozen v roce 1976, po ukončení středoškolského studia na Purkyňově gymnáziu ve Strážnici absolvoval v letech 1994 až 2000 magisterské studium oborů historie a filozofie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V letech 2001 až 2006 postupně pracoval na Magistrátu města Brna, v Masarykově muzeu v Hodoníně a na Ministerstvu vnitra ČR. Od roku 2006 je zaměstnán na olomouckém územním odborném pracovišti Národního památkového ústavu, nejdříve jako garant území okresu Prostějov, od roku 2011 jako náměstek pro památkovou péči a od roku 2013 jako vedoucí odboru péče o památkový fond. Mimo odbornou agendu obnovy kulturních památek se věnuje stavebněhistorickému průzkumu a dokumentaci památkového fondu, zejména historickým krovovým konstrukcím a povrchovým úpravám stavebních památek. Je autorem řady odborných a populárně-vědeckých článků, výsledy vlastní badatelské práce prezentuje na oborových seminářích, v rámci vysokoškolské přednáškové činnosti (FF MU v Brně, FF a PdF UP v Olomouci) ale také v akcích pořádaných pro širší veřejnost.

Pavel Šlézar, narozen v roce 1977, po maturitě na gymnáziu Jana Opletala v Litovli studoval v letech 1995–2000 středověkou archeologii na Slezské univerzitě v Opavě a v letech 2000–2002 archeologii na Západočeské univerzitě v Plzni. Disertační práci obhájil v roce 2016 na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Od roku 1999 je zaměstnán v Národním památkovém ústavu, územním odborném pracovišti v Olomouci. Specializuje se na období středověku, zejména problematiku měst a opevněných sídel, dopravu a cestování, krajinnou archeologii a archeologickou památkovou péči. Je autorem více než stovky odborných prací, spoluautorem výstav a spoluřešitelem několika grantových projektů Ministerstva kultury ČR a Grantové agentury ČR. Od roku 2009 také působí na katedře historie FF UP v Olomouci, je členem redakční rady časopisu Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci.