Na seznamu kulturních památek je kostel již od roku 1958. Několikrát byl se souborem ostatních dřevěných kostelů na Těšínsku navrhován na prohlášení za národní kulturní památku. Poslední rozsáhlá obnova probíhala v letech 2011 a až 2012.

Vzhledem ke své výjimečné umělecko-historické hodnotě se již od počátku 20. století stal kostel předmětem odborného zájmu státní památkové péče i mnohých badatelů. Poslední odborné zpracování týkající se gutského kostela provedla Romana Rosová z ostravského odborného pracoviště Národního památkového ústavu. Součástí výzkumu byl i podrobný archivní průzkum a dendrochronologické datování jednotlivých částí stavby. Výsledky byly zveřejněny v odborném tisku a v roce 2014 také v publikaci Dřevěné kostely Těšínska a severovýchodní Moravy. Při této příležitosti byly shromážděny veškeré historické podklady, včetně dochované plánové a obrazové dokumentace, jejíž součástí je i detailní zaměření stavby z roku 1953.

Kostel byl ukázkovým reprezentantem kostelů se štenýřovou věží, charakteristických pro oblast Těšínského Slezska. Vyznačují se jednoduchým půdorysem s téměř čtvercovou lodí a o něco užším, rovněž čtvercovým presbytářem, vysokými a strmými sedlovými střechami se dvěma hřebeny, ochozem (tzv. sobotou), dvouramennou emporou v interiéru a především masivní věží s vysazeným zvonicovým patrem.

Letopočet nad dveřmi do sakristie tradovaný dobou výstavby v roce 1563 se podařilo doložit nedávným dendrochronologickým průzkumem. Ten také prokázal, že původní jádro kostela (loď a presbytář) je intaktně dochováno včetně krovu presbytáře, a že kostel prodělal velmi málo stavebních etap. Kromě výstavby v letech 1560–1564 se jednalo o výstavbu a výmalbu empory v letech 1626 a 1642, vztyčení věže v roce 1666 (která zřejmě nahradila starší zvonici), výměnu krovu lodi v roce 1682 a připojení ochozu v 18. století. Jinak byly zaznamenány jen běžné udržovací práce související s nutnou výměnou dožilých dřevěných prvků.

Gutský kostel tak byl nejlépe dochovaným dřevěným kostelem ve skupině dřevěných kostelů Těšínska a severovýchodní Moravy. V letech 2011–2012 proběhla poslední rekonstrukce kostela, která se týkala opravy krovu zejména nad presbytářem, výměny krytiny a konstrukčních prvků věže včetně zvonicového patra.

V kostele se zachoval pozoruhodný mobiliář, jehož část pocházela ještě z 16. století. Jednalo se o velmi cenné předměty blízké době vzniku kostela – zejména zvon z roku 1565 (datace na plášti zvonu) a část starého hlavního oltáře s obrazem Poslední večeře z roku 1591. Výjimečnou památkou byl také malovaný epitaf, jehož vznik se předpokládá na přelomu 16. a 17. století. Barokní vrstvu vnitřního vybavení z první poloviny 18. století reprezentovaly dva oltáře, jejichž vytvoření je spojováno s významnou řezbářskou dílnou Matyáše Weissmanna z Frýdku a které byly posléze rokokově upraveny. Námětově pozoruhodná byla pětice tzv. misionářských obrazů ze 30. let 18. století. Ty se do kostela dostaly snad druhotně a zřejmě sloužily jako didaktická pomůcka jezuitských kněží (např. ikonograficky raritní malba s námětem Danielova proroctví králi babylonskému). Součástí autentického mobiliáře byly další předměty a zařízení ze 17. až 19. století, které dotvářely malebný interiér (například malovaná dřevěná empora z první poloviny 17. století, oltářní antependium ze druhé 17. století, volně zavěšený obraz Zmrtvýchvstání ze 30. let 18. století a jiné).