Památky zapsané na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO
Při zvažování zápisu každé památky na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO je základním rozhodujícím faktorem skutečnost, zda naplňuje obecná kritéria pro přiznání tzv. vynikající univerzální hodnoty. Jinými slovy se jedná o mimořádný význam, který přesahuje národní hranice. Seznam světového dědictví je zejména reprezentativním seznamem vynikajících výtvorů lidstva a přírody. Zapsané kulturní statky částečně symbolicky zastupují určitý typ daného období v určitém širším regionu. Cílem není zahrnout všechny hodnotné památky světa, ale pouze ty nejvýznamnější. Pardubický kraj se pyšní 2 památkami zapsanými na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Kladrubský hřebčín je dnes nestarším kontinuálně existujícím hřebčínem na světě. Byl založen v roce 1579 pro chov ceremoniálních kočárových koní pro potřeby císařského dvora. Dnes je toto plemeno, které je již chovatelským unikátem, známo jako starokladrubský kůň a je chováno ve dvou barvách, černé a bílé. Vlastní rozsáhlý areál hřebčína je dochován ve své historické podobě s minimálními novodobými rušivými zásahy. Jako základ pro určení rozsahu areálu byly vzaty vlastnické podklady z roku 1933. Areál hřebčína byl od roku 1918 trvale ve vlastnictví státu a sloužil výhradně pro chov a výcvik koní. Je ojedinělým dokladem cílevědomé a účelové kultivace krajiny. Hřebčín byl zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO dne 6. července 2019.
Tato renesanční stavba byla postavena na místě gotického kláštera a hradu v letech 1567-77. Dalšími úpravami prošla v období 2/3 18.století a na konci 18. století. Zámek Litomyšl je ukázkou vrcholně renesančního arkádového zámku, který navazuje na italské vzory. Do dnešních dnů se zachovaly reprezentativní interiéry i originální exteriér s tvarově bohatými štíty a rekonstruovanou lunetovou římsou, které završují všechna zámecká průčelí.
Na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO zapsány v roce 1999.
Nehmotné kulturní dědictví:
-
Vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku
Na Hlinecku jsou doloženy popisy masopustních obchůzek a masek z konce 19. století, v některých vesnicích se konají spontánně po několik generací v téměř nezměněné podobě (Hamry, Studnice, Vortová) do dnešních dnů. Masopustní masky mají svoji tradiční podobu a funkci, za masky se většinou převlékají muži. Pouze v několika vesnicích, kde se nedodržuje tradiční uspořádání, se objevují v maskách i ženy, případně děti (Blatno, Studnice).
Masopustní průvod vede strakatý se ženuškou a obcházejí celou vesnici podle předem daného pořadí. U každého domu popřejí štěstí, zdraví a nechají zahrát hospodáři písničky podle jeho přání. Většina obyvatel připraví tradiční pohoštění (především koblihy a alkohol), peněžitou odměnu a aktivně se celého dění zúčastňuje. Obchůzka je ukončena obřadem porážení kobyly (jedna z masek), večer se koná taneční zábava.
Na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO byly masopustní obchůzky zapsány v roce 2010.