V zámecké kuchyni ve Slatiňanech se začalo vařit

Slatiňanská kuchyně se v přízemí zámku nachází téměř 450 let, současnou podobu jí vtiskla rekonstrukce  z konce 19. století realizovaná vídeňskou dvorní firmou Josefa Viktorina na objednávku knížete Františka Josefa z Auerspergu (1856–1938). Ten pro své dva hlavní české zámky – Slatiňany a Žleby - u této firmy objednal moderní kachlový sporák s rožněm a grilem. Na rozdíl od žlebského sporáku byl slatiňanský zcela nefunkční až do konce roku 2024. V poválečném období byla kuchyně užitkovým prostorem, skladištěm nepotřebných a rozbitých věcí. První opravy se dočkala v 90. letech minulého století, ale bez možnosti vaření. Vzhledem k tomu, že se v kuchyni desítky let nemohlo topit, trpěly prostory značnou vlhkostí, která urychlovala degradaci kovových prvků a bez nové rekonstrukce by se sporáková věžice brzy zhroutila. Na podzim roku 2024 byla započata rekonstrukce sporáku a ostatních kuchyňských spotřebičů kamnářem Zdeňkem Augustou, který se potýkal s následky ne zcela citlivé obnovy v 80. a 90. letech, kdy byl sporák zevnitř vyspraven betonem – ten bylo nutno ručně vysekat a kompletně nahradit poškozené kachle a veškeré zničené kovářské a zámečnické prvky.

Velký kachlový sporák (od slova spořit – sporák umožňoval vařit a péct na jednom zařízení, což šetřilo nejen otop, ale také prostor a čas. Z jednoho topeniště bylo možno vařit v hrncích, smažit v pánvích, péct v troubách, ohřívat vodu, nahřívat nádobí atd.) s jedním topeništěm tvoří rozměrná stolová plotna (od slova pláty – litinové pláty tvoří vlastní plochu, na které se vaří v hrncích) s vyjímatelnými kroužky umožňující přímý kontakt nádobí s plameny k prudkému smažení, réchaud, tedy ohřívač nádobí, hotových či zčásti připravených jídel před přeložením na překládací mísy a dále ochranná hrazda proti spálení, mohutná věžice s třemi troubami, kamnovcem na ohřev vody, skříň na příhřev pokrmů a ohřívač talířů. Další částí je francouzský rôtissoire (= rožeň) umožňující rožnění masa s automatickým otáčením jehly díky důmyslnému pohonu v komínovém tělese a francouzský grilloir (kamna k roštění ryb) se zatahovací roletou.

„Rekonstrukce přinesla také řadu zajímavých informací z běžného provozu, nyní například víme, že kachle byly vyráběny pro firmu Josefa Viktorina v saské Míšni firmou Ernsta Teicherta, později při opravách byly kachle dodávány firmou Hardtmuth. Zjistili jsme, že při modernizaci ústředního topení a rozvodů vody byla v roce 1924 zavedena studená voda přímo nad plotnu sporáku. Byly nalezeny kusy rozbitého nádobí vyrobené porcelánkou Gien ve Francii, nádoby na hořčici či nádoby na zázvorové pivo z Londýna, které dokládají význam kultury stolování na knížecím zámku“, upřesňuje kastelán Jaroslav Bušta a dodává: „Rád bych zde zavedl tematické prohlídky se zaměřením na zámeckou gastronomii, chtěl bych nechat doslova ožít historii. Představuji si, jak skupince nadšenců ukazujeme, co k čemu sloužilo, návštěvníci si zkusí zatopit a třeba u šálku čaje a něčeho dobrého se přeneseme o sto let zpátky…Rád bych také prezentoval staré recepty z dochovaných jídelníčků, byť já sám zde zatím trénuji dle současných receptů“, neskrývá nadšení z opravy sporáku kastelán.

Z archivních materiálů je známo, že Auerspergové měli rádi pečené kaštany – mezi oblíbená jídla na aristokratických stolech patřily silné vývary, zvěřina a ryby - obojí se podávalo s různými, i sladkými omáčkami; aspiky dozdobené vyskládanou zeleninou a samozřejmě dezerty (štrůdl, dezerty z piškotů a šlehačky, pudinky). Ke každému chodu také patřilo speciální víno, závěrem se podávaly likéry a koňaky.

Zámeckou kuchyň čeká do budoucna oprava podlah, rozvodů vody a zprovoznění umývárny nádobí. V současné době je prohlídka kuchyně zařazena jak do Zimního okruhu (leden až březen) tak do rozšířeného prohlídkového okruhu Celým zámkem (od dubna). Termíny speciálních kulinářských prohlídek a přednášek budou zveřejněny na webu objektu.

VÍCE fotografií