PodCastle NPÚ

Poslouchtejte podcast Národního památkového ústavu! PodCastle NPÚ vám přináší rozhovory s inspirativními lidmi o památkách, památkové péči, architektuře i kulturním dědictví. Těšit se můžete i na pravidelné přehledy novinek ze světa památkové péče a zajímavé reportáže. Naladíte nás na podcastových kanálech i na Youtube.

Nabízíme vám rozhovory, reportáže a novinky ze světa památek a památkové péče. Co všechno obnáší práce kastelána? K čemu je dobrá archeologie? A proč je důležité věnovat zvýšenou pozornost ochraně technických památek? To vše a více se dozvíte v pravidelných rozhovorech s moderátorkou Šárkou Bednářovou, moderátorem Tomášem Řepou a jejich hosty. Těšit se můžete také na novinky, zajímavosti i kuriozity ze světa památek a památkové péče. Chybět nebudou ani reportáže ze zajímavých míst a inspirace na výlety. Nalaďte si PodCastle NPÚ.

PodCastle NPÚ naleznete na:

Rozhovory

Pravidelné rozhovory se zajímavými hosty z oblasti památkové péče či památkových objektů.

Kastelánka Kateřina Danielová

Na Jánském Vrchu necháváme provádět páťáky z místní školy

Zámek Jánský Vrch patří kvůli své poloze v Javornickém výběžku k nejodlehlejším objektům ve správě NPÚ. I díky tomu zde většinu návštěvníků nepředstavují Češi, ale turisté ze sousedního Polska. Jak se na bývalém letním sídle vratislavských biskupů pracuje jeho kastelánce, která sem přijela před lety z jihomoravského zámku Lednice? Poslechněte si v PodCastle NPÚ!

Památkář Jaroslav Zeman

Dobrý architekt se pozná podle toho, že je s námi schopný vést dialog

Liberecko je podle něj směsicí protikladů. Vedle sebe tu najdete architekturu sudetských Němců, lidová stavení i kvalitní poválečnou výstavbu. Do PodCastle NPÚ jsme si pozvali kolegu Jaroslava Zemana z našeho libereckého pracoviště, který na rodné severní Čechy nedá dopustit. Za mikrofonem jsme s ním probrali, co obnáší jeho práce památkáře-garanta nebo i to, jak se památkám na severu daří najít nový dech.

Architekt Marek Tichý

Architektura může být výtvarná a výstavná, i když je strohá a jednoduchá

Za oceňovanou rekonstrukcí budovy bývalých Elektrických podniků v Praze stojí kancelář TaK architects. V rozhovoru s jedním z jejích zakladatelů jsme zjišťovali, jak obtížné bylo zachovat autenticitu této významné funkcionalistické stavby. Jak pohlíží Marek Tichý na vítězný návrh Vltavské filharmonie, které v budoucnu vznikne v jejím těsném sousedství?

Kastelán Miloš Musil

Zámek Velké Březno je přístupný od roku '70, mnozí si toho ale stále nevšimli

Obec Velké Březno má sice jen něco přes dva tisíce obyvatel, najdete tu ale hned dva zámky. V tom starším funguje domov seniorů, ten novější, který nechal postavit hrabě Karel Chotek, pak spravuje NPÚ. Kastelán Miloš Musil vás v PodCastle NPÚ přesvědčí o tom, že i tento malý zámeček u Ústí nad Labem rozhodně stojí za návštěvu.

Restaurátor Jiří Kmošek

Oprava letenského kolotoče je pro mě osobní záležitost

Historický karusel v sousedství Národního technického muzea na Letné je od července 2022 znovu v provozu. Na restaurování této více než sto let staré památky se po boku dalších odborníků podílel i Jiří Kmošek, jehož specializací je oprava kovových prvků. V interview jsme kromě kolotoče stihli probrat také Jirkovo bádání metalurgických artefaktů starověkého Egypta, které je dosud málo objevenou disciplínou.

Kastelán Martin Rejman

Na Hrádku u Nechanic jsem se za 6 let ani jednou nenudil

Zámek, který je pro Martina Rejmana domovem a pracovištěm v jednom, odstartoval na jaře úspěšnou sérii ČT Skryté skvosty. Vzdálit se z něj aspoň na pár dní se mladému kastelánovi někdy podaří i během sezóny. To ale jen když potřebuje klid na psaní publikace, jejíž ústřední téma není těžké uhádnout. Věnována bude jak jinak než historii Hrádku u Nechanic.

Baronka Jana Germenis-Hildprandt

Ze zámku v Blatné nás vystěhovali dva dny před Vánoci

Na zámku v Blatné bydlela do svých pěti let, pak byla se svou rodinou nucena odejít pryč. Po emigraci z Československa našla azyl v Etiopii, kam se její rodina dostala na pozvání přímo od císaře Haile Selassie I. Roky strávila cestováním po světě, pád komunismu a restituce ji ale zavedly zpět do rodného kraje jižních Čech. Díky příkladné správě zámku se v loňském roce stala paní baronka vítězkou ceny Patrimonium pro futuro.

V rozhovoru nám Jana Germenis-Hildprant popsala svůj barvitý životní příběh.

Emeritní ředitelka Památkového úřadu SR Katarína Kosová

Schopnost vidět krásu památek je dar

Česká a slovenská památkové péče bývaly za dob společné republiky pevně provázané, dnes se ale od sebe v mnohých ohledech zásadně liší. Do PodCastle NPÚ přijala pozvání bývalá ředitelka Pamiatkového úradu SR Katarína Kosová. Ta se za svých 20 let v čele úřadu osobně zasadila o výraznou reformu památkové péče na Slovensku. Které památky byste podle ní neměli minout při letní návštěvě našich sousedů?

Kastelánka Alena Lysá

Do perly jižní Moravy mají Uherčice ještě daleko

Zámek Uherčice bývá v současnosti často přirovnáván k bájnému Fénixovi. Stejně jako on totiž procitl z naprosté zkázy a teď se zvedá opět k životu. Letos bylo veřejnosti zpřístupněno jeho severní křídlo. Proces obnovy tím ale zdaleka nekončí, opravených je zatím jen zhruba 20 % z celého objektu. Jak divoká byla minulost tohoto místa za komunistického režimu? O střípky z dob minulých i o vize do budoucna se v PodCastle NPÚ podělí kastelánka zámku.

Vedoucí odboru edukace Kateřina Samojská

Tradiční řemesla si zaslouží vlastní učňovské obory

Výroba vápenné omítky, repase oken a dveří nebo třeba pokládání parket. Posláním edukačního odboru NPÚ je naučit lidi tradičním řemeslům, díky kterým se pak dokážou postarat o historicky cenné stavby. V čem je návrat k tradičním postupům lepší? A vytratila se snad z dnešní generace manuální zručnost, kterou mývali naši prarodiče?

Architekt a památkář Matyáš Kracík

Stavby minulého režimu lidé házejí do jednoho pytle

Na poválečnou architekturu pohlíží česká veřejnost často negativní optikou. Neprávem je spojována s komunistickým režimem a celé situaci nepomáhá ani její forma, která je pro mnohé až příliš radikální. Nová dvojdílná publikace ARCHITEKTURA 58–89 na 1400 stranách představuje nejvýznamnější architekty tohoto období a snaží se tak napravit nelichotivou reputaci jejich staveb. Na kolosálním díle Vladimíra 518 spolupracoval také náš host Matyáš Kracík z pražského odborného pracoviště NPÚ.

Herec Jaroslav Plesl

Nikdy jsem nesnil o velkých rolích, to ony přicházely samy

Česká televize na obrazovky uvedla nový dokumentární cyklus s názvem Skryté skvosty. Proč se protagonistou pořadu o méně známých památkách stal zrovna herec Jaroslav Plesl?

Kastelán Libor Knížek

Žádná romantika. Bydlení v Hořovicích pro mě bylo nejdřív jak z hororu

Depozitář muzea, klub akvaristů, střední škola s internátem ale i prohlídkový okruh pro návštěvníky. To všechno se za minulého režimu vešlo na zámek Hořovice. Jak to v Hořovicích vypadalo, když sem na konci 90. let nastupoval Libor Knížek?

Průvodce Ondřej Tomášek

Při prohlídce je třeba zapojit co nejvíce smyslů

Práce průvodce skýtá mnohá úskalí - záludné otázky, neukázněné návštěvníky nebo výpadky textu. Své o tom ví Ondřej Tomášek, který už od patnácti let provází na jihočeském hradu Nové Hrady. Jak zvládá udržet pozornost posluchačů? A proč ho od dětství láká zrovna práce kastelána?

Vedoucí Metodického centra Petr Svoboda

Ne každá architektura musí být prvoplánově krásná

Architektura 20. století je přehlídkou řady odlišných stylů, které sahají od secese až po divokou postmodernu. Rozmanitost minulého století skvěle vystihují hotelové stavby, na jejichž realizaci se často podíleli přední architekti jako Bohuslav Fuchs nebo Dušan Jurkovič. Autor knihy „Hotely: Architektura 20. století“ a vedoucí Metodického centra moderní architektury v Brně Petr Svoboda nám poodhalil taje těchto novodobých památek.

Správkyně depozitáře Alena Jungmannová

Na Křivoklátě jsem začínala od píky a jsem za to vděčná

O tom, jak škodlivé je pro exponáty dýchání návštěvníků, jsme se pobavili se správkyní depozitáře hradu Křivoklát. Jedním z jejích hlavních poslání je neustále hlídat tu správnou teplotu a vlhkost interiérů. Mimo to se musí také umět zorientovat v celkem 53 tisících svazků knih, které jsou na hradě uloženy. 

Kastelán Tomáš Petr

Genius loci Valče přiměje lidi zůstat

Zámek Valeč není typickým památkovým objektem. Klasickou prohlídkovou trasu s pečlivě naaranžovaným mobiliářem byste tu hledali jen stěží. Místo toho ale zámek překvapí dvěma moderními expozicemi, které vytvořili studenti uměleckých oborů. Aktivity spojené s areálem zámku, jako je třeba hudební festival Povaleč, navíc přitahují do této dříve skomírající obce stále víc zástupců mladé generace.
Více o zámku i renesanci obce Valeč se dozvíte v rozhovoru s kastelánem Tomášem Petrem.

Kastelán Pavel Ecler

Veltruský park je ukázkou celého světa v malém

Prvním hostem v novém roce 2022 je kastelán, který o sobě může říct, že je tak trochu i hajným. Koneckonců byl to jeho dětský sen. K zámku, který spravuje, patří totiž největší park u nás s rozlohou 300 hektarů, což je jako tři pražské Stromovky dohromady. Jedná se o romantický zámek Veltrusy, o kterém nám bude vyprávět kastelán Pavel Ecler. 

Výtvarník Kurt Gebauer

Mé sochy nereagují vždy na politiku, jsou to i ozdoby

Mimořádný umělec, který svými sochami, často vtipnými, provokativními plastikami, proniká do veřejného prostoru již řádově několik desítek let. Je nejen sochařem, ale také malířem, fotografem, pedagogem a zaníceným aktivistou za dobrou věc. Rodák z Hradce nad Moravicí, který v létě oslavil 80 let, je držitelem mnoha ocenění. To poslední – umělec roku – získal od České akademie vizuálního umění. S Národním památkovým ústavem ho pojí také cena. Tu vymyslel sám pro jiné oceněné. Ceny NPÚ Patrimonium pro futuro byly letos uděleny poprvé v přímém přenosu ČT art z Nové scény Národního divadla 9. listopadu 2021. Jednu z cen předával i host podcastu, Kurt Gebauer.

Kastelán Jaroslav Bušta

Při hledání mobiliáře jsem si připadal jak Sherlock Holmes

Práce kastelána není žádná romantika, jak by se na první pohled mohlo někomu zdát. Je to práce, která vyžaduje mnoho dovedností a znalostí. Dalo by se říci,  že je tu několik profesí dohromady. Je to památkář, muzejník, účetní, údržbář, stavař, restaurátor, personální manažer, ekonom a v neposlední řadě i produkční. Jaroslav Bušta, kastelán zámku Slatiňany na Chrudimsku, splňuje všechny tyto dovednosti.

Historik architektury Petr Vorlík

O stavby poválečné éry se neumíme starat

Architektura je buď dobrá, nebo špatná. Neumíme ocenit reálnou hodnotu staveb kolem nás, myslí si profesor Petr Vorlík z Fakulty architektury ČVUT v Praze, konkrétně z Ústavu teorie a dějin architektury.

Poslechněte si celý rozhovor a dozvíte se více zajímavostí o stavbách poválečné éry.

Historik architektury Rostislav Švácha

Za demolice může nerespektování veřejného zájmu

Proč mohou být někdy i paneláky architekturou a proč by se měla i poválečná architektura památkově chránit? Nejen na tyto otázky nám odpoví náš vzácný host, historik umění, odborník na architektura 17.–20. století, autor mnoha odborných článků a knih, držitel ceny Magnesia Litera za naučnou literaturu, ceny Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury, profesor PhDr. Rostislav Švácha z Ústavu dějin umění Akademie věd, který je i jedním z přednášejících na konferenci Architektura 60. a 70. let 20. století a památková péče pořádané Národním památkovým ústavem.

Historik Ladislav Čepička

Kauza štítu z Konopiště stála nezměrné úsilí i spoustu diplomacie

Na státní zámek Konopiště se na konci září 2021 vrátil vzácný renesanční štít. O tom, jak probíhalo pátrání po tomto od druhé světové války ztraceném, jedinečném uměleckém díle a jak se podařilo objevit a vrátit zpět do České republiky, si budeme povídat s uměleckým a vojenským historikem, Ladislavem Čepičkou, který měl na objevení renesančního štítu zásadní podíl.

Kastelán Jiří Sobek

Uplatňovat princip kolektivní viny není správné

Patřilo k nejmodernějším sídlům ves své době. Na konci 14. století ho nechal postavit křivoklátský purkrabí Jíra z Roztok, jeden z oblíbenců krále Václava IV. Před kostnickým koncilem tam pobýval Mistr Jan Hus. Jedná se o hrad Krakovec na Rakovnicku. Možná si ho pamatujete jako hrad Brtník z dětského filmového muzikálu Ať žijí duchové! a nebo z pohádky Princ a Večernice. Už od roku 1997 se o hrad stará kastelán Jiří Sobek, který Krakovci neřekne jinak než chalůpka. Proč, to si poslechněte v PodCastlu NPÚ.

Ředitel územní správy v Praze Dušan Michelfeit

O relikviáři sv. Maura na Bečově nevěděli ani místní

Po skoro osmdesáti letech se do Česka vrátil vzácný renesanční štít ukradený nacisty. Jeho hodnota je odhadována přibližně na jeden milion dolarů. Štít na Konopišti, kam patří, byl slavnostně odhalen před novináři v pondělí 20. září 2021 a již od úterý jej mohla vidět veřejnost. Nejen o příběhu tohoto vzácného štítu bude tento podcast s ředitelem územní památkové správy v Praze, Dušanem Michelfeitem.

Estetik Peter Demeter

Ironií můžeme upozornit na palčivé problémy společnosti

Co mají společného zámek ve Versailles, aforismy Oscara Wildea a některé eseje Susan Sontagové z šedesátých let? A jak s nimi souvisí plakáty Alfonse Muchy nebo šlechtické erb? Odpověď lze hledat v dějinách a teorii tzv. campu – estetického fenoménu, který se pokouší podrobně popsat Peter Demeter ve své čerstvě vydané knize Láska k přehnanému. Peter pracuje v Národním památkovém ústavu pět let, momentálně na státním zámku Dačice. I ten ho inspiroval k sepsání dalších knih.

Poslechněte si celý rozhovor a dozvíte se více.

Správce statku u Matoušů Martin Kolovský

Snažím se akcentovat lidské příběhy

Stáj, stodola, sýpka, kůlna, dvůr se studnou a velkým ořešákem – zkrátka statek, který byste hledali někde na vesnici. Jenže je uprostřed velkého sídliště. Jmenuje se Selský dvůr U Matoušů a najdete ho v Plzni v Bolevci. Je ve správě Národního památkového ústavu, konkrétně v péči Ing. arch. Martina Kolovského.

Poslechněte si celý rozhovor a dozvíte se více nejen o Selském dvoře.

Kastelánka Hana Krejčová

Jezeří se zvedá k životu

Řeč bude o zámku, který byl v minulosti magnetem pro evropskou honoraci. Bylo to honosné, reprezentativní sídlo Lobkoviců, evropský skvost, jedna z nejvýznamnějších barokních staveb v Evropě. Zámek byl věhlasným kulturním centrem. Sjížděli se zde věhlasní velikáni jako Beethoven, Karel Hynek Mácha, Goethe a mnoho dalších. Dnes je zařazen mezi sedm nejohroženějších památek Evropy. Řeč bude o zámku Jezeří na Mostecku. Jako vůbec první česká památka se dostala na seznam ohrožených památek, který zveřejňuje organizace pro kulturní dědictví Europa Nostra. Kastelánka Hana Krejčová je se zámkem spojena už téměř třicet let.

Váš životní příběh je, zdá se, i příběhem celé hnědouhelné mostecké pánve. Vy jste žila v Albrechticích nedaleko zámku.

Ano, je to spojení povolání, domova. Byl to takový osud, jak má člověk naplnit život. Možná to zní pateticky, ale já to tak cítím.

Kolik tehdy těch vesnic v 80. letech muselo zmizet?

Celkově to bylo přes sto sídel. Bavíme-li se o bezprostřední blízkosti Jezeří, tak to byly například Ervěnice, Kunratice, Dřínov, Albrechtice – celkem šest až sedm vesnic přímo pod zámkem.

Vy jste se s rodiči musela vystěhovat z Albrechtic v roce 1982.

Ano, Albrechtice se likvidovaly v roce 1983, ale my jsme se stěhovali roku 1982. Když přicházíte o domov, je to těžké, protože děti nebo mladí lidé mají vazby na ten domov. Pro člověka, který bydlí ještě v takové krásné krajině a ve spojení s přírodou, to bylo hodně těžké. Na druhou stranu jsem končila gymnázium a měla jsem tak trošku jiné myšlenky. Navíc jsme na to byli připravováni deset let dopředu. Nebylo to tedy překvapení, ale bylo to bolestné. To definitivum bylo hrozné, přicházíte o kus sebe, o dětství a své kořeny.

Zámek Jezeří zůstal jako němý svědek. Jaký je k němu Váš vztah?

Je to můj domov. Já jsem z oken naší kuchyně koukala na Jezeří a na hory. V té době to byl tajemný zámek, kam se nesmělo. Bylo to tam zarostlé a zahrady vypadaly jak od Trnky. To místo bylo velmi romantické – zámek, hory a bývalo tam také velké Komořanské jezero, které mělo rozlohu okolo 60 m2 a bylo největším jezerem v Čechách. Už za Lobkoviců, kteří jsou spojeni s Jezeřím, se začalo vysoušet. Za mého dětství tam vzniklo nové Dřínovské jezero, které bylo o 7 hektarů větší než Máchovo jezero. Název Jezeří vznikl tak, že to byl hrad z jezera.

Poslechněte si celý rozhovor s kastelánkou Hanou Krejčovou a dozvíte se, jak se například proměňovala krajina kolem zámku Jezeří kvůli těžebnímu průmyslu a zaniklo několik vesnic, kde sama Hana Krejčová žila. O samotném zámku se jeden čas nesmělo ani mluvit a hrozila mu i likvidace. V neposlední řadě se dozvíte, jak se z operní pěvkyně stane kastelánka a jaké to je se starat o zámek, který v minulosti navštěvovali takoví velikáni, jako je Beethoven či Goethe.

Technoložka Dagmar Michoinová

Práce v technologické laboratoři je jako detektivka

Z čeho jsou postaveny hrady a zámky? Jak se ve středověku míchala malta? To vše ví Dagmar Michoinová, která se zaměřuje na průzkumy a technologie stavebních materiálů – zejména těch historických vápenných. A je v tom velmi dobrá. Byla členkou týmu, který už dvakrát České republice přinesl cenu Evropské Unie Europa Nostra v oblasti kulturního dědictví. Inženýrka Dagmar Michoinová téměř 25 let pracuje jako památkový technolog v Technologické laboratoři Národního památkového ústavu, kterou v minulosti i několik let vedla.

Já jsem někde četla, že ve středověku se malta tvrdila či změkčovala všelijak – od mléka či tvarohu přes volskou krev či žluč až po pivo a víno. Co vy na to?

To je veliké téma. Například na analýzu vajíček v Karlově mostě můžeme použít nejšpičkovější analytické přístroje, ale já jsem šla na to trošku jinak. Jestli vajíčka používali, tak museli vědět, proč. Tak jsem vzala vápennou mlatu, přidala jsem do ní trošku vajíčka a nestačila jsem se divit, co ta malta dělala. Dala jsem tam pouze desetinu procenta a ta malta se úplně roztekla. To znamená, že v maltě s vajíčkem nemusí být tolik vody a to znamená, že rychleji tuhne. Když si představím, že museli zahradit řeku, aby mohli postavit pilíř, tak to dává smysl, že potřebovali, aby tam nebylo tolik vody.

Pokud se někdo chystá opravit historický objekt, co byste mu poradila? Jak by měl postupovat při přípravě vápenné omítky?

Jeden můj oblíbený vědec, který se celý život zabýval studiem vápna a vápenných materiálu, tak napsal věc, pod kterou bych se já podepsala. To, co my vědci nejsme schopni změřit různými přístroji, tak to ten řemeslník pozná, protože má cit pro materiál, rutinu a odhad. Když se například bělí vápnem a vy si rozmícháte vápno s vodou a chcete vybílit a přidáte do toho štamprli plnotučného mléka, tak na vlastní oči vidíte, jak se ten materiál změní. Když bych měla někomu poradit, jak namíchat maltu, tak buď existuje knížka, nebo památkový postup, nebo jsme loni natočili sérii devíti videí na YouTube NPÚ, kde je krok po kroku vysvětleno, jak se vápenná malta míchá.

Dá se změřit kvalita vápna či malty? Dá se to vyčíslit či vymyslet způsob měření?

Dá se změřit pevnost, měrná hmotnost, porozita a nasákavost. Otázka ale je, co je správně? Dnešní svět má například panickou hrůzu z toho, když je nějaký materiál nasákavý, ale historické vápenné omítky jsou extrémně nasákavé. Když na stavbě říkám, že malta na opravu musí být nasákavá, tak si často s tou stavební firmou dlouho nerozumíme. Oni si myslí, že musí být co nejméně nasákavá nebo že je dokonce ji třeba hydrofobizovat. Takže ano, my ty parametry umíme exaktně zhodnotit, otázka ale je, jestli ty výsledky umíme správně interpretovat ve vztahu k té stavbě, abychom ji dobře opravili a nepřitížili jí.

Poslechněte si celý rozhovor s technoložkou Dagmar Michoinovou a dozvíte se více o práci Technologické laboratoře NPÚ, o zajímavých informací ohledně využití vápenné malty nebo proč nástěnné malby vypadají často tak ledabyle.

Kastelán Martin Slaba

Krása Hluboké spočívá v její autenticitě

Když se před nějakými lety ženil na zámku v Hluboké, ani v nejmenším netušil, že tam jednou bude kastelánem. Stalo se to před třemi lety. Práce na jednom z nejkrásnějším zámků v Česku ho natolik pohltila, že se vydal i po stopách jeho posledního majitele a to až do daleké Afriky do Keni. Poznatky této cesty si nenechal pro sebe. Spolu se svou ženou Markétou napsal knihu Poslední ráj Karla Schwarzenberga, která se zabývá jeho africkou farmou a jeho africkým safari. Kniha obsahuje nejen cenné dobové fotografie, ale i autentické vzpomínky tamních domorodců.

Vy jste předtím pracoval v Muzeu lesnictví, myslivosti a rybářství v loveckém zámku Ohrada u Hluboké nad Vltavou. Byl ten přechod na zámek Hluboká plynulý a logický, nebo tomu přispěla náhoda?

Mě to nikdy nenapadlo, že bych přešel z Ohrady na jiný objekt. Možná tomu pomohlo to, že jsem po dvanácti letech na Ohradě cítil ztrátu motivace a chtěl jsem se někam posunout. Pravdou je, že na Hlubokou mě posunul Adolf Schwarzenberg, který mě a moji ženu deset let zaměstnával v našich myšlenkách. Vše pak vyvrcholilo v roce 2014, kdy jsme se po jeho stopách vypravili až do Afriky. Ta láska k tomu Adolfovi mě přivedla i na tu Hlubokou.

Vy jste vystudoval historii a angličtinu na Jihočeské univerzitě. Kdy se ta láska k historii u Vás zrodila? Neříkejte, že to bylo přes Adolfa Schwarzenberga.

Bylo to na gymnáziu a pamatuji si to celkem přesně. Někdy ve třeťáku jsem dělal rozdílové zkoušky, kdy jsem přecházel ze zemědělského semináře na historický. Takže to byla asi největší křižovatka mého života. To už jsem tušil, že bych se chtěl historií zabývat. Myslím si, že člověka k historii přivede zpravidla dobrý kantor. Tak to bylo u mě jak na základní škole, tak na gymnáziu.

Co Vás osobně nejvíce magnetizuje na Hluboké?

Hluboká je úžasná v tom, že je komplexní a je plná původního mobiliáře. Je úplně jedno, zda stojíme dole v kuchyni a díváme se na nějaké schwarzenberské kastroly, nebo jestli stojíme v hostinských pokojích a obdivujeme mobiliář, který tam je. Také je komplexní v tom, že zámek byl celý upravený v 19. stoletím v gotickém stylu. Pak máme to velké historické štěstí, že jsme nikdy nebyli odtrženi od svého původního mobiliáře. Ta práce na Hluboké je velmi jednoduchá, protože není nic snazšího, než ty věci vracet na své původní místa a neobjevovat nic nového.

Poslechněte si celý rozhovor s kastelánem Hluboké Martinem Slabou a dozvíte se více o jeho úžasné výpravě do Afriky po stopách Adolfa Schwarzenberga, ale i o zajímavostech a novinkách na zámku Hluboká.

Náměstkyně NPÚ pro památkovou péči Jana Michalčáková

Památková péče nemá být boj, ale dialog

Itálie se stala jejím druhým domovem, na římské univerzitě Sapienza vystudovala dějiny umění, specializuje se na období středověku a restaurování. Je snad jedinou Češkou, která se dostala k vzácným sbírkám ve vatikánských muzeích. V současné době přednáší na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, Akademii výtvarných umění v Praze a hlavně už přes rok vede v Národním památkovém ústavu odbornou pam

Byl to vždy váš sen studovat v Itálii?

Itálie je snem, myslím, pro každého, ale nebylo to prvoplánové. Přihodilo se to již na studiích na Katedře historie v Olomouci, když jsem si podala žádost o rozšíření odborného spektra a snažila jsem se získat i zahraniční vzdělání v oblasti tenkrát ještě archivnictví.

Jazyková bariéra tam nebyla?

Jazyková bariéra tam nebyla, jelikož jako člověk, který se věnoval již od útlého dětství latině, jsem měla k italštině již poměrně blízko.

Kolik Čechů v té době s vámi v Římě studovalo?

Moc nás tam tenkrát nebylo, ale vzpomínám si že na Katedře historie a následně na Katedře dějin umění jsem byla jediná.

To studium a italský život vás natolik chytil, že jste tam zakotvila poměrně na dlouhou dobu.

Zakotvila, protože ten rozměr historie a dějin umění se jednoznačně bez Itálie nedá studovat a nedá se postihnout i evropský rozměr.

Co pro vás tam bylo nejtěžší? S čím jste se musela sžívat dlouho?

Nejtěžší bylo proniknout do nového způsobu života, který byl odlišný od toho, na který jsem byla zvyklá. Do Itálie jsem odcházela na studia, myslím, ve 22 letech, kdy jsem jako hýčkaná dceruška odcházela do velkého světa, který nemluvil mou rodnou řečí. I když jsem italsky vládla, tak ten světový rozměr byl naprosto odlišný než ten, z kterého jsem vycházela.

Poslechněte si celý rozhovor s Janou Michalčákovou a dozvíte se více o jejích zkušenostech z Itálie, jak se například dostala k hollywoodským filmům a jaké důležité otázky je třeba si klást u památkové péče.

Kastelán, cestovatel a spisovatel Jiří Holub

Cestování mě učí pokoře

Má toulavou duši a velkou fantazii. Rád cestuje po světě jako zahraniční průvodce, píše knihy hlavně pro děti a mládež a už přes dvacet let upsal svůj profesní život hradům a zámkům. Začínal jako kastelán na vodním hradě Švihov, později pracoval na Karlštejně, na zámku Humprecht a už přes deset let je kastelánem na zámku Hrubý Rohozec.

Vy jste někde řekl, že vás cesty vždy něčemu hodně naučí. Čemu?

Určitě v tom je pokora. Setkávání s lidmi třetího světa a s jejich životním stylem mě vždy dovede k tomu, že jsem se narodil hrozně dobře a že jsem se narodil v zemi, kde je mi dobře. Přestože jsme ufrflaný národ, který nikdy nebude s ničím spokojený, tak právě tohle jsou ty chvíle, kdy mi vždy dojde, že se vlastně máme neskutečně dobře a že můžu být vděčný za to, jakou práci mám, kde jsem se narodil, jak žiji a za jakých podmínek. Takže toto beru jako tu hlavní zkušenost. Samozřejmě jsou tam i okolní věci jako naučit se reagovat v krizových situacích.

Můžete uvést nějaký příklad krizové situace, která vás přivedla k nějakému zamyšlení nebo kdy šlo například o život?

Určitě bych zmínil velké zemětřesení v Chile, které bylo přes devět stupňů Richterovy škály. Zemětřesení jsem se svojí skupinkou chytil v poušti velmi zajímavým způsobem. Odjeli jsme od hotelu do pouště, kde jsme téměř nic kromě pár otřesů nezaznamenali a když jsme se vrátili, tak hotel nestál. Byla tam celá odpadlá zeď a my jsme viděli jenom v patrech ta naše zavazadla. Lidé říkali Jirko, co budeme dělat? Tak jsem si půjčil žebřík, vylezl jsem pro zavazadla a jeli jsme dál hledat nespadlý hotel. To jsou ale takové ty situace, kdy vám vůbec nedochází, že by se něco dělo. Horší zkušenost mám s jednou klientkou. Jak to u návštěvníků bývá – ve chvíli, kdy řeknete ne, tak se to musí přeci vyzkoušet. Prosil jsem je, aby nelezli do oceánu, kde je silný Humboldtův proud a vysoké vlny a kde se stejně koupat nedá. Samozřejmě, než jsem domluvil, už jsem měl první klientku cestovní kanceláře daleko v moři. Dívali jsme se pouze, jak jí ten proud odnáší. Moje skupinka, kde bylo asi dvanáct lidí většinou ve věku kolem 70 let, mi říkala, co budu dělat? Řekl jsem, že nebudu dělat vůbec nic. Nevrhnul jsem do vln. Už jsem se naučil, že úkolem průvodcem je přežít, jelikož je tam i pro ty ostatní. To mě naučily pousty situací z cestovního ruchu a i příběhy mých kolegů, kterým se stal i nějaký smrťák. Průvodce má prostě přežít. Není mi už 24 let a vím, že nejsem nesmrtelný. Velmi rychle jsem své klientky přesvědčil, že pokud za ní skočím a utopím se i já, tak že ani jedna z nich neřídí a zůstanou v poušti s autem. Běželi jsme tedy po břehu a hledali možnost, jak jí pomoct. Nakonec se to povedlo. Byla tam taková písečná osa, na kterou jí to hnalo. Svázali jsme svetry a kalhoty a dostali jsme jí ven. Už tolik neriskuji a uvědomuji si smrtelnost člověka, který už přeci jenom našlápnul na ty páté gumy. Takže vím, že nejsme nesmrtelní a chování klientů se nedá ovlivnit.

Poslechněte si celý rozhovor s Jiřím Holubem a dozvíte se další cestovatelské příhody, ale i na jaké jeho nové knížky se již brzy můžete těšit a jaké to je bydlet na zámku Hrubý Rohozec.

Zahradní architektka Ina Truxová

Sucho je pro nás výzva, některé druhy rostlin jsou již na ústupu

Japonské zahrady jsou celosvětovým pojmem. Vznikaly na základě náboženských vlivů a jsou považovány za jedny z nejkrásnějších na světe pro všechna čtyři období. Studiem japonských zahrad se více než pět let zabývala inženýrka Ina Truxová, která žila v Japonsku v 90. letech. Dnes pracuje v Národním památkovém ústavu a už téměř dvacet let má na starost ochranu a obnovu historických parků a zahrad v České republice  zvláště těch, které jsou prohlášeny za národní kulturní památku. V čem jsou tedy české zámecké zahrady a historické parky odlišné od těch japonských?

Říká se, že pro Japonce není až tak důležité vlastnit auto a obrovský dům, protože hlavní je zvětšovat a zkrášlovat svou zahradu. Je to opravdu tak?

Ano, určitě je. Japonci si váží každého kousíčku země, na náš vkus bychom mohli říct dvorečku, který mohou nějak architektonizovat. Jak jste v úvodu zmínila tu rozdílnost těch zahrad – já jsem se tam mnohé týdny procházela a pořád jsem nevěděla, byť se mi ty zahrady moc líbily, co mi na nich vadí. Pak jsem přišla na to, že je to ta svázanost. Rozvrh japonské zahrady není tak velkolepý, jako je ten evropský nebo světový. Chybí mi tam to rozběhnutí se po travnaté ploše, nějaké delší pohledové osy a tak dále.

Dá se tedy říci, že Japonci vnímají zahradní architekturu jako vysoké umění rovno kaligrafii či malbě?

Ne jenom to, ale také v ikebaně a v čajovém obřadu jsou to všechno důležité kousky, které se pak právě v tom pojmosloví kulturních věcí nebo součástí doplňují. Je to úžasné, protože Japonci se v mnohém inspirovali v Číně a Koreji, ale vše, co převzali, pak posléze dovedli k dokonalosti.

Jak se tedy promítají náboženské vlivy jako taoismus a zenbuddhismus do aranžování ikeban nebo konstrukcí zahrad?

V těch základech nebo v tom historickém slova smyslu se to podřizovalo místu, kam se ta květinová aranžmá připravovala. V současné době se ovšem jako všechno a všichni snaží být velmi moderní a jednoduší. Prostory se snaží dělat únosnější, aby se daly přenést i do toho evropského či světového měřítka. Z toho důvodu je historické a náboženské poznání velmi důležité.

Poslechněte si celý rozhovor s Inou Truxovou a dozveďte se více o jejích zkušenostech z Japonska, ale také o problematice sucha či zámeckých parcích a zahradách v České republice, jako ke Květná zahrada v Kroměříži nebo zahrada Müllerovy vily a její sladěnosti s iteriérem.

Archeolog Martin Tomášek

Archeologie nám dává vhled do minulosti

Archeologie pomáhá poznávat dějiny, ale i utvářet národní identitu. Někdo řekl, že archeologové jsou opakem popelářů. Zatímco oni se snaží ze společnosti odpadky odstranit, archeologové se je snaží najít a s jejich pomocí zrekonstruovat řetězec dějinných událostí. V Národním památkovém ústavu pracuje 45 archeologů. Jejich hlavním úkolem je poznávat, evidovat a chránit archeologické lokality. Vedoucím odboru archeologie NPÚ je doktor Martin Tomášek.

Ty se dnes věnuješ takzvané památkové archeologii. Můžeš nám vysvětlit, co to je?

Památková archeologie by měla být takovou archeologií, která se snaží poznat, zdokumentovat a zachovat. Protože archeologie sama o sobě, i když ji provedeme, jak nejlépe umíme, tak lokalitu nevratně zničí. Jenom po tu dobu, co já provozuji řemeslo a zálibu zvanou archeologie, se nesmírným způsobem změnily možnosti, jak se na tu matérii podívat, jak ji dokumentovat. To znamená, že jde o to, abychom vytvořili takové prostředí, kde ty lokality zůstanou pokud možno zachovány a součástí krajiny.  Budou se spolu podílet na jejím formování, budou v podstatě ta hodnota, která je ukryta v té zemi, v tom příběhu té zemi, a budou bohatstvím lidí, které tam žijí okolo.

Čím by ses ty nebo respektive odbor archeologie NPÚ mohl pochlubit?

Archeologové NPÚ otevřeli řadu témat. Pražské pracoviště našeho ústavu je naprosto excelentní. Teď je tu poslední obrovská, nádherná publikace věnovaná nálezu rotundy svatého Václava v areálu Malostranského náměstí. To je fantastická záležitost. Pražáci mají obecně řadu velmi závažných výzkumů a publikací.

Mohl bys jmenovat nějaký konkrétní výzkum, na kterém teď aktuálně pracujete?

Tak třeba Klementinum. Tam jsou nádherné výsledky, které tam mají. Je těžké říct: „Jo, teď jsme vykopali tohle.“ Pražské pracoviště je zářným příkladem toho, že se Praze věnuje 50 let a postupně po drobečkách dává dohromady představu o tom, jak ta Praha raně středověká a vrcholně středověká fungovala.

Poslechněte si celý rozhovor a dozvíte se například, jaký je jeho nejvýznamnější archeologický objev, jak se podílel na výzkumu egyptské Západní pouště a co to znamená tzv. garbage archeologie.

Specialistka industriálního dědictví Eva Dvořáková

Železniční most v Červené je ikonická stavba

Proč chránit technické dědictví? Zdánlivě banální otázka, ale stále aktuální. Máloco hýbe emocemi ve veřejném prostoru tolik, jako polemika například o tom, zda zachovat starý tovární komín, budovu postavenou v brutalistním stylu za socialismu či starý železniční most – vše doklad  vysoké technické zručnosti a umu lidí v historii naší země.

Kolik takových technických a industriálních památek v naší zemi máme?

Technické a industriální památky se hodně prolínají s těmi dalšími. Je to jednak s archeologií a jednak s lidovou architekturou. Takže si můžeme říct, že jsme někde mezi 2800–3000.

Co se musí stát, aby takový technický či průmyslový objekt byl zapsán do seznamu památek? Jaká kritéria musí být posuzována? 

Na technické památky jsou kladená úplně jiná kritéria, než známe z památkové fondu, jako jsou hrady a zámky, kde je prvotní architektonická hodnota. U technické památky ta architektonická hodnota může být klidně upozaděna nebo nemusí být velká. Jde ovšem o princip nejzákladnější, a to dochování technologického toku či úžasné výroby či technologického zařízení. Když v té památce, která se prohlašuje, je viditelná nebo čitelná linka toho, jak ta výroba byla postavena za sebou.

V takových městech je více ceněna parcela než historický objekt. Což je důvod, proč developeři, ale často i architekti a urbanisté nedoceňují význam průmyslového designu. Jak se dá proti tomu bojovat?

Bavíme-li se o brownfieldech nebo opuštěných územích, je potřeba ještě říct, že opuštěné továrny nejsou kulturními památkami. Málokdy se stane, aby se podařilo objekt či výrobní objekt prohlásit za kulturní památku. Tam je pro památkovou péči velmi složité zasáhnout do procesu bourání. Jsou to aktuální návrhy prohlášení věci za kulturní památku, které přicházejí většinou moc pozdě. Jsou to ty velké střety, kdy má Ministerstvo kultury zahájit řízení a ví se, že je tam už silný developer. Jsou ale i příklady, kdy se objekt prohlásil památkou, jako je například pražské nákladové nádraží Žižkov. Tam se vzedmula občanská vlna podpory na zachování tohoto funkcionalistického skvostu. Oproti těm prvotním nástupům develeperů je nyní nastartovaná cesta, že část těch developerů již vnímá hodnotu připomínky místa, kterou když se podaří zakomponovat do nové výstavby, stačí maličkost z toho, tak se stává symbolem toho místa a přitáhe spoustu lidí a dodá ekonomické zvýhodnění těch bytů, protože je tam něco, co ostatní sídliště nemají. 

Poslechněte si celý rozhovor s Evou Dvořákovou a zjistěte, proč je železniční most přes Orlickou přehradu tak jedinečný, co si myslí o ostravské Bolt Tower od architekta Pleskota nebo jaké technické památky se ucházejí o zápis do seznamu UNESCO.

Kastelán Lukáš Kunst

Na Karlštejně pořád objevujeme nové věci a souvislosti

Už od 14 let věděl, že bude kastelánem. Začínal jako průvodce v Jaroměřicích nad Rokytnou, poté na Bítově a na Bouzově. Byť vystudovaný inženýr, historii, hrady a zámky miluje. Už přes 20 let pracuje v Národním památkovém ústavu a už přes 20 let se upsal magickému místu, o kterém kolují nejrůznější mýty, báje a pověsti. Slouží na hradě, který byl založen českým a římským králem, později císařem Karlem IV. v roce 1348.

Žijete tím hradem 24 hodin denně a na purkrabství přímo i bydlíte. Jaké to je?

Je to jednak velká čest, jednak velká zodpovědnost, protože jste tam opravdu 24 hodin denně a 24 hodin denně musíte pořád myslet na to, aby něco nepřišlo, nestalo se. To, že člověk pobývá na tom místě, má jednu velkou nevýhodu, a to je to jakési oddělení jdu do práce a jdu z práce domů, protože jsem vlastně 24 hodin denně současně v práci. Když mi kolegové volají, když mám volno, tak ten telefon začíná vždy stejně: „Ahoj, já vím, že máš volno, ale...“ A už jste tam zpátky.

Už ve 14 letech jste věděl, že budete kastelánem. Co se Vám v tom věku přihodilo?

Ne nadarmo se říká, že k tomu přišel člověk jako slepý k houslím a v mém případě to platí dvojnásob. Pamatuji si, že mě jeden večer osvítilo cosi, že bych si měl v knihovně půjčit knížku o Vranově nad Dyjí a že si načtu něco o tom zámku, abych o něm něco věděl. A když jsem tak učinil a v knihovně mi to paní zapisovala, tak se mě zeptala: „A proč si tu knížku půjčuješ, ty tam chceš provázet?“ A vlastně v ten okamžik mi došlo, že je to nějaká činnost, která s těmi hrady a zámky souvisí. Do té doby mě vůbec nenapadlo, jak vlastně se nabírají průvodci, že to je nějaká možnost brigády a že hrady a zámky každoročně hledají kolegy na pozici průvodců. A doporučila mi, pokud vyloženě netrvám na Vranovem nad Dyjí, že bych mohl zkusit nedaleký Bítov. To byl vlastně ten prvotní impuls, kterým to všechno začalo. My jsme se s panem kastelánem skutečně domluvili a ještě tomu předcházela nabídka ze zámku v Jaroměřicích, kde jsem v červnu začal a s v srpnu pokračoval na Bítově. To byly ty první dvě štace v mém životě.

Poslechněte si celý rozhovor s karlštejnským kastelánem. Mimo jiné se například dozvíte, kdy bude dokončena probíhající obnova hradu, zda se chystají na sezonu nějaké novinky a jestli je vůbec pravda, že v dřívějších dobách do hradu nesměly vstoupit ženy. Přejeme vám příjemný poslech.

Vítáme vás na PodCastlu!

Vítáme Vás na novém podcastu Národního památkového ústavu! Startujeme už 6. dubna. Poslouchejte rozhovory, reportáže a novinky ze světa památek a památkové péče.

Přehledně ze světa památek

Výběr toho nejzajímavějšího ze světa památek. Stručně, jasně, zábavně a v souvislostech. Zprávy z České republiky i zahraničí, tipy na knihy i na výlety a zajímavosti na závěr.

Přehledně ze světa památek: Co o Češích prozradí index kulturnosti?

Můžete se považovat za průměrného Čecha, když dojde na počítání návštěv hradů a zámků? V PodCastle NPÚ odhalíme výsledky tzv. indexu kulturnosti, který zkoumá nejrůznější kulturní návyky Čechů. Mimo nich se dozvíte i to, co nevšedního můžete zažít při květnové návštěvě památek a chybět nebudou ani pravidelné knižní tipy.

Pokud vás zajímá více informací o zmíněných tématech, naleznete je na těchto odkazech:

Knižní novinky:

Ze zahraničí:

Zajímavost na závěr:

Přehledně ze světa památek: Kterým evropským památkám zvoní hrana?

Poslechněte si, co v současnosti hýbe světem památek. Na objektech NPÚ se právě rozjíždí hlavní návštěvnická sezóna, která i letos přinese řadu akcí a novinek. Prozradíme vám také to, které stavby byly prohlášeny za nejohroženější památky Evropy a kde je najdete.

Pokud vás zajímá více informací o zmíněných tématech, naleznete je na těchto odkazech:

Knižní novinky:

Ze zahraničí:

Přehledně ze světa památek: Co spojuje záchranu kulturního dědictví a hraní videoher?

S novým rokem a blížící se hlavní sezónou shání NPÚ nové průvodce na vybrané památkové objekty. Neváhejte se tak přihlásit! V podcastu se kromě toho také dozvíte, na jaké zajímavé akce se můžete těšit a jaké publikace by vám neměly uniknout.

Pokud vás zajímá více informací o zmíněných tématech, naleznete je na těchto odkazech: 

Knižní novinky:

Přehledně ze světa památek: Relikviář sv. Maura v novém a ostrov Rihanny republikou

Také v zimním období můžete navštívit vybrané hrady a zámky či novou expozici svatého Maura na státním hradu a zámku Bečov nad Teplou. Novinky neminuly ani státní hrad Landštejn, hrad Kumburk či dokonce ostrov Barbados. Nepromeškejte tak listopadový přehled ani knižní novinky z dílny NPÚ.

Pokud vás zajímá více informací o zmíněných tématech, naleznete je na těchto odkazech: 

Knižní tipy:

Přehledně ze světa památek: říjen 2021

Jaké státní hrady a zámky se staly skokany roku a jaká byla celková návštěvnost státních památek za rok 2021, jak se Chorvatsko snaží přilákat turisty či co znamená dekolonizace evropských muzeí a mnohem více zajímavostí se dozvíte v říjnovém přehledu ze světa památkové péče a kulturního dědictví.

Pokud vás zajímá více informací o zmíněných tématech, naleznete je na těchto odkazech: 

Knižní tipy:

Přehledně ze světa památek: září 2021

Poprázdninový díl vám připomene příběh šťastného návratu ukradeného konopišťského štítu, seznámí vás s novinky archeologického výzkumu na hradu Grabštejn a pozve vás na konferenci s názvem Architektura 60. a 70. let 20. století, která se koná již 13. října v Nové budově Národního muzea a mnoho dalšího.

Pokud vás zajímá více informací o zmíněných tématech, naleznete je na těchto odkazech: 

Knižní tipy:

Přehledně ze světa památek: červenec 2021

Letní červencový díl vás zve na 12. ročník Hradozámecké noci, která proběhne v noci 31. července, a to hned na několika památkách. Hlavním centrem je letos hrad Pernštejn, bohatý progam bude ale připraven na všech zapojených objektech. V tomto díle nesmí navíc chybět novinka ohledně zapsání známého západočeského lázeňského trojúhelníku na seznam UNESCO. V neposlední řadě se podíváme na zámek Veltrusy, kde se otevřely dva nové prohlídkové okruhy po 19 letech restaurátorských prací kvůli povodním.

Pokud vás zajímá více informací o zmíněných tématech, naleznete je na těchto odkazech: 

Knižní tipy:

Přehledně ze světa památek: červen 2021

Červnový díl vás zavede hned na několik státních památek, jako je například hrad Lipnice nad Sázavou, kam se vrátil vzácný rukopis Lipnická bible z Washingtonu, či zámek Nové Hrady a na výstavu oslav 30 let památkové péče po pádu železné opony. V neposlední řadě zavítáme na zámek Kynžvart, který byl oceněn za bezbariérový přístup, na zámek Valeč, kde se otevřela nová expozice s freskami sejmutých ze zaniklého kostela sv. Wolfganga, nebo na opravenou věž Jakobínka, která získala ocenění Europa Nostra. Kdo ovšem vyhraje ocenění Památky děkují v rámci ceny Patrimonium pro futuro, záleží jen na vás. Hlasujte zde.

Pokud vás zajímá více informací o zmíněných tématech, naleznete je na těchto odkazech:

Knižní novinky: 

Přehledně ze světa památek: květen 2021

V květnovém díle se dozvíte novinky a zajímavé akce ze světa státních hradů a zámků včetně důvodu, proč byste se měli vydat co nejdříve do Plzně za tamější madonou. Doslechnete se také, proč se nejstarší irská univerzita Trinity College připravuje na nákladnou rekonstrukci a co je jedinou movitou železniční památkou prohlášenou za Národní kulturní památku. Nechybí ani tipy na knižní novinky a online konferenci.

Pokud vás zajímá více informací o zmíněných tématech, naleznete je na těchto odkazech:

Knižní novinky:

Přehledně ze světa památek: duben 2021

V prvním dubnovém díle měsíčníku Tomáše Řepy se dozvíte například o rozsáhlé obnově selského dvora U Matoušů, archeologických nálezech v klášteře v Plasích, o přesunu relikviáře svatého Maura, ale i o vyhlášení sedmi nejohroženějších památek Evropy, nálezu dalších svitků u Mrtvého moře či o restaurování gentského oltáře.

Pokud vás zajímá více informací o zmíněných tématech, naleznete je na těchto odkazech:

Knižní novinka: