Vystudoval dějiny umění na Univerzitě Palackého v Olomouci (doktorský studijní program) a právo na Karlově univerzitě v Praze (magisterský studijní program). Kombinace právního a uměleckohistorického vzdělání a zájem o památkovou péči jej po škole přivedl na Památkovou inspekci Ministerstva kultury ČR, kde se mohl blíže seznámit s aktuálními a konkrétními problémy ochrany kulturního dědictví v systému státní správy.

Krátce pracoval na ministerstvu kultury jako právník pro oblast evropských dotací směřujících do obnovy nemovitých národních kulturních památek (Integrovaný operační program), poté působil v oblasti strukturálních fondů EU pro regionální rozvoj v regionu Střední Čechy.

Dlouhodobě přednášel problematiku památkové péče pro vysokoškolské studenty (Fakulta restaurování Univerzity Pardubice, Katedra dějin umění na Univerzitě Palackého v Olomouci). Dosud přednáší na Ústavu chemické technologie restaurování kulturních památek na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze.

Výsledky svého badatelského zájmu o institucionální vývoj ochrany kulturního dědictví, zejména o legislativní vývoj české památkové péče, představuje v odborných periodicích (Zprávy památkové péče), sbornících a v příspěvcích na odborných konferencích (naposledy v roce 2021: „Památky a památková péče v Československu a v dalších zemích střední Evropy ve druhé polovině 20. století“).

V Národním památkovém ústavu pracuje od roku 2022. Chce přispět k tomu, aby tato jedinečná a nezastupitelná instituce i nadále rozvíjela svůj odborný potenciál, a zároveň efektivně uplatňovala svoji odbornost při ochraně kulturního dědictví v systému státní správy.