Mezinárodní úmluvy, dokumenty a doktríny
Památková péče v České republice má mnohaletou tradici. Její právní základ i metodické principy se samozřejmě utvářely v souladu a při spolupráci s odbornými aktivitami v zahraničí, zejména v Evropě. V rámci UNESCO nebo ve spolupráci UNESCO a jiných mezinárodních organizací byla uzavřena celá řada mezinárodních úmluv v oblasti vzdělávání, kultury, životního prostředí nebo sportu. Znalost základních mezinárodních úmluv či jiných strategických dokumentů, vážících se k ochraně kulturního dědictví, je v praxi pracovníků památkové péče, ale i širší veřejnosti, velmi důležitá.
Úmluvy či jiné mezinárodní dokumenty mohou napomoci při formulaci odůvodnění odborných vyjádření NPÚ či závazných stanovisek výkonných orgánů státní správy. Prohlubují obecné povědomí o mezinárodně sdílených závazcích a metodických principech a napomáhá pochopení toho, jaké společné hodnoty sdílíme v Evropě nebo i na světové úrovni.
Webové stránky NPÚ nemají za cíl suplovat či dávat odkaz na všechny úmluvy či jiné strategické dokumenty. Se stále vyšší mírou dostupnosti dokumentů na internetu přímo na stránkách jejich původců a se zvyšujícím se podílem odborných pracovníků, kteří jsou schopni využívat zdrojové texty v originálních jazycích, jsou zahraniční metodické texty překládány spíše sporadicky.
Dokumenty, které mají právní relevanci systematicky zveřejňuje na svých stránkách Ministerstvo kultury v kontextu obecného právního rámce pro památkovou péči a pro ochranu kulturních statků. Dokumenty, které byly formulovány na úrovni UNESCO a přijaty členskými státy, prezentuje Ministerstvo kultury v samostatné části určené spolupráci s UNESCO.
Mezinárodní dokumenty UNESCO
Mezinárodních dokumenty jsou obvykle výsledkem mnohaleté činnosti mezinárodních subjektů na různé úrovni. Česká republika je signatářem řady dokumentů UNESCO a úmluv na úrovni Evropy, které se pak stávají součástí našeho právního řádu.
Z hlediska památkového fondu, působnosti památkové péče a množství památek a památkových území, jsou nejvýznamnější následující dokumenty, týkající se hmotného, zejména nemovitého dědictví, jež jsou součástí právního řádu České republiky:
Rozlišujeme:
- Mezinárodní úmluvy definují pravidla, která se země, které k úmluvě přistoupí, zavazují respektovat. Úmluvy se po ratifikaci a vstupu v platnost stávají součástí právního řadu těchto zemí.
- Doporučení jsou dokumenty, jejichž prostřednictvím Generální konference UNESCO, tedy státy samy na ní zastoupené, formuluje principy a normy pro jednání v určitých problémových okruzích. Přijetím takového doporučení jsou členské státy nabádány, aby podle své zákonodárné praxe na národní úrovni přijímaly opatření k aplikaci těchto principů.
- Deklarace jsou dalším prostředkem vyjádření společných názorů mezinárodního společenství zastoupeného vládními delegacemi na Generální konferenci. Nejsou předmětem ratifikace, ale formulují obecná stanoviska tohoto společenství k určitému důležitému problému. Je obecnou praxí, že i deklarace UNESCO mají vysokou celosvětovou autoritu, řada z nich je pokládána za globálně významné a respektování deklarací přijatých Generální konferencí UNESCO by mělo být samozřejmostí.
Kulturní úmluvy UNESCO, kteréČR ratifikovala:
Úmluva na ochranu kulturního dědictví při ozbrojeném konfliktu (1954, a její dva protokoly (vyhlášeny v č. 94/1958 Sb., a zejména Druhý protokol, zveřejněný ve Sbírce mezinárodních smluv č. 71/2007 Sb. m. s.)
Úmluva na ochranu kulturního dědictví při ozbrojeném konfliktu , zkráceně nazývaná podle místa jejího přijetí také pouze Haagská úmluva je jednou z nejstarších úmluv UNESCO a v duchu svého názvu má za cíl zajistit mezinárodně přijatelné podmínky ochrany kulturních statků při probíhajícím ozbrojeném konfliktu. Nedílnou součástí textu jsou její dva doplňující protokoly (1954, 1999).
Úmluva o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků (č. 15/1990 Sb. m. s.)
Úmluva o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků je dokumentem upravujícím závažnou problematiku nelegálního obchodu s movitým kulturním dědictvím. Směrnice k provádění úmluvy byla schválena v roce 2015.
Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví patří k nejznámějším úmluvám UNESCO, neboť na jejím základě je sestavován Seznam světového dědictví, jehož položky v České republice nazýváme také památky s mezinárodním statusem. Má také předmětem své ochrany nejblíže k památkové péče a působnosti Národního památkového ústavu.
Úmluva o zachování nemateriálního dědictví je významná pro kulturního dědictví, které nemá hmotnou povahu, ale velmi často je vázáno na konkrétní obec, město, region. Součástí nemateriálního dědictví je mimo jiné tradiční a lidová kultura. Česká republika je smluvní stranou této úmluvy, tématu se věnuje rovněž Ministerstvo kultury a odbornou metodickou institucí pro tuto oblast je Národní ústav lidové kultury ve Strážnici. Tuto úmluvu zde uvádíme zejména proto, že se na jejím základě sestavuje další „seznamy UNESCO“. Hlavním z nich je Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva. Kromě Reprezentativního seznamu zakládá Úmluva 2003 i Seznam nemateriálního kulturního dědictví vyžadujícího naléhavé zachování a Registr osvědčených záchovných postupů.
Úmluva o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů je zatím nejmladší úmluvou.
UNESCO chránění rovněž dokumentární dědictví nadnárodního významu, a to prostřednictvím programu Paměť světa (Memory of the World). Program je primárně určen je určen na záchranu nejvzácnějších dokumentů a jejich zpřístupnění prostřednictvím moderní informační techniky.
Na jeho základě je sestavován seznam tomto seznamu má Česká republika rovněž již řadu součástí svého kulturního dědictví. Národní památkový ústav je zapojen do meziresortní mezioborové pracovní skupině pro program Paměť světa, která působí při České komisi pro UNESCO. Z fondů v péči Národního památkového ústavu je na seznamu paměti světa unikátní dokument, vzniklý formou dagueerotypie. Je uložen na státním zámku Kynžvart.
Další mezinárodní úmluvy o kulturním dědictví, ratifikované v České republice:
Česká republika se řídí v oblasti památkové péče i řadou mezinárodních dokumentů, včetně předpisů mezinárodního práva. Jejich širší přehled je dostupný na webu Ministerstva kultury. K hmotnému památkovému kulturnímu dědictví jsou důležité dokumenty z úrovně evropského práva, jimiž jsou:
- Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy (č. 73/2000 Sbírky mezinárodních smluv).
- Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (č. 99/2000 Sbírky mezinárodních smluv)
- Evropská úmluva o krajině (č. 13/2005 Sbírky mezinárodních smluv)
Mezinárodní metodické dokumenty
Vedle těchto dokumentů, které jsou podepsány státy a ratifikovány na parlamentní úrovni, byla přijata velká řada metodických dokumentů expertních organizací ICOMOS a ICCROM, které jsou explicitně určeny (spolu s IUCN pro přírodní dědictví) jako poradní organizace Výboru pro světové dědictví podle příslušné úmluvy.
ICOMOS je Mezinárodní rada pro památky a sídla (zkratka názvu International Committee of Monuments and Sites), která se věnuje kulturnímu dědictví a na základ . Jejich respektování patří v civilizovaných zemích k samozřejmým zásadám působení památkové péče a lze je v působnosti památkové péče citovat stejně jako platné metodiky formulované na národní úrovni.
V minulosti měl velkou zásluhu na překladech konvolutu prvních dokumentů právě Český národní komitét ICOMOS, který se na činnostech Mezinárodní rady památek a sídel aktivně podílí a do textu řady dokumentů aktivně přispěl.
Ve spolupráci ČNK ICOMOS s NPÚ a jeho institucionálními předchůdci vzniklo několik publikací (již dávno rozebraných), které měly za cíl krátce po společenských změnách na konci 80. let 20. století co nejrychleji zapojit i památkovou péči do kontextu mezinárodních odborných tezí a zejména směřovat ji k využívání již existujících kvalitních metodických textů. Mezi prvními publikacemi to byla zejména Ochrana historických měst v evropském a světovém kontextu (z roku 1993) a Mezinárodní dokumenty ICOMOS k ochraně kulturního dědictví (z roku 2000). Zatím poslední obsáhlou publikací, která i s cílem posilování terminologických znalostí přinesla paralelní znění originálních textů v angličtině a jejich pracovní nebo i úřední překlady do českého jazyka, je publikace Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví (z roku 2007).