Jurkovičova sušárna Pod Horečkami
Jediná dochovaná stavba Dušana Jurkoviče na území Moravskoslezského kraje
Nenápadné dřevěné stavbě s kamenným základem se vrací malebnost se všemi výraznými detaily rukopisu architekta Dušana Jurkoviče. Od loňského roku také září v původní barevnosti. Navzdory značnému poškození sušárna nikdy nebyla přestavěna či stavebně upravována. Díky tomu patří k nejautentičtěji zachovaným Jurkovičovým stavbám. Tuto skutečnost chce vlastník uplatnit při vzdělávání a školení odborníků specializovaných na rekonstrukce a obnovy památek.
Využití budovy zůstane i poté nekomerční. Základem je řemeslná obnova s maximem původních prvků, zejména dřevěných vyřezávaných konstrukcí a truhlářských detailů, které provádí zkušený restaurátor. Do objektu nebude instalována žádná současná technologie, postupnou obnovou prochází stávající technologické zařízení sušárny. Tento osvícený přístup vlastníka respektující řemeslo i historický odkaz stavby je výjimečný.
Jurkovič navrhl komorní rekreační objekt pro advokáta, poslance, frenštátského starostu, spoluzakladatele a předsedu spolku Pohorská jednota Radhošť – Eduarda Parmu.
Umístil jej nad rozlehlý ovocný sad. Vypěstované ovoce se zde rovnou zpracovávalo i konzumovalo. Sušárnu s kuchyní a jednou společenskou místností ze tří stran obepíná dřevěná pavlač.
Posezení na pavlači tehdy nabízelo výjimečný pohled na panorama Beskyd a horu Radhošť. Přestože je dnes okolí zarostlé, duch místa přetrvává.
Zahrada byla kromě sušárny samotné vybavena řadou náležitostí, jako vstupní brána, můstek přes regulovaný potok, kamenné schodiště se zábradlím, dřevěný altánek, zahradní nábytek i různé stylové doplňky.
Dcera Eduarda Parmy, která s manželem užívala areál k rekreaci, již v 50. letech neměla sílu ani prostředky na starost o pozemek. Pronajala pozemek i budovu, ale chování nájemníků se sušárně stalo málem osudným. Postupně pálili Jurkovičův nábytek a další dřevěné vybavení, zahrada se proměnila v zanedbaný hospodářský dvůr.
V roce 1959 zahradu i s Jurkovičovou sušárnou a sousední chatou koupil prof. Antonín Strnadel (malíř, grafik, pedagog VŠUP v Praze, rodák z Trojanovic), který v místě svého rodiště hledal vhodný prostor pro letní pobyty s rodinou. Přátelé jej upozornili na možnost koupě nemovitosti, a zejména na nezbytnost záchrany Jurkovičovy sušárny před definitivní devastací.
Sušárna se pak stala památkově chráněným objektem. Na rodinný odkaz navázal syn, pan Martin Strnadel, jenž investuje prostředky i nezměrnou energii do budování odkazu po předcích.
Náročný projekt obnovy, a to po stránce řemeslné, technologické, architektonické, památkové, finanční i organizační probíhá v několika etapách, vždy jedna etapa ročně.
První se uskutečnila v roce 2024. Byla opravena střešní konstrukce, dřevěné podhledy pavlače, jižní čelo střechy a půdy. Byla vyměněna šindelová střešní krytina, oplechování komínů, kovové části věžičky.
V další etapě se opravily zděné a kamenné části budovy, vnitřní omítky a podlahy sklepa. Výraznou proměnou byl návrat k původní barevnosti dřevěných i zděných částí budovy, včetně detailů, vše na základě restaurátorských průzkumů. Obnoveny byly dřevěné součásti navazující na zděnou část budovy, okna, okenice, dveře. Objekt je konstrukčně hodně poškozen.
Aktuálně probíhá III. etapa obnovy, oprava nosných i pochozích částí pavlače, včetně schodišť.
Vlastník objektu kromě soukromých prostředků a darů využívá příspěvky Ministerstva kultury a Moravskoslezského kraje. Obnova probíhá v součinnosti s Národním památkovým ústavem.
Způsob zpracování materiálů, řemeslných postupů a technologií odpovídá době vzniku. Vytvořený realizační tým úročí zkušenosti a znalosti získané při obnovách Jurkovičových staveb na Pustevnách.
- Vlastník objektu: Akad. mal. Martin Strnadel
- Návrh obnovy: Ing. arch. Jaroslav Svěrek
- Restaurátor: Luděk Dvořák
- Zhotovitel II. a III. fáze obnovy: Postaru, s. r. o.
- Garant území, NPÚ, ÚOP v Ostravě: Mgr. Markéta Jurašková
