Poutní kostel Panny Marie Pomocné na Chlumku v Luži
Jezuitský poutní kostel Panny Marie Pomocné na Chlumku v Luži je již po více než tři staletí nejen neoddiskutovatelnou dominantou krajiny, ale také prvořadou barokní památkou, na jejíž stavbě a výzdobě se podíleli nejlepší architekti a umělci své doby. V letech 2009–10 a 2015–2017 se uskutečnila obnova vstupní fasády, včetně sochařské výzdoby, i restaurování interiéru této významné barokní stavby, která byla roku 2018 prohlášena národní kulturní památkou.
Poutní chrám Panny Marie Pomocné byl vystavěn na vyvýšenině mezi hradem Košumberkem a městem Luže jako jeden z pilířů pobělohorského rekatolizačního procesu v českých zemích.
Původně na daném místě stávala kaple Panny Marie, jehož zakladatelkou byla v letech 1667–1669 Marie Maxmiliána Hieserlová, hraběnka ze Žďáru.
Zdejší zázračný milostný obraz Panny Marie Pomocné, zvané Pasovské, který hraběnce odkázal její bratr František Adam Eusebius, se stal jedním z nejuctívanějších a nejhojněji navštěvovaných artefaktů mariánského kultu ve východních Čechách.
Právě pro značný zájem o poutní místo byl v letech 1690–1703 vystavěn nový poutní chrám s dvouvěžím v průčelí, s bočními kaplemi a emporami po vzoru římského Il Gesu, „mateřského“ chrámu jezuitů. Projektantem se stal Bernard Minelli z Hořic, pro něhož na stavbě pracoval jako polír pozdější význačný architekt italského původu, Giovanni Battista Alliprandi. Donátorka hraběnka Hieserlová se dožila pouze zahájení výstavby, neboť na podzim roku 1790 zemřela.
Jezuité, kteří panství převzali, vznesli četné připomínky ke statice budovy i jejímu proporčnímu rozvržení. O rok později byli proto první architekt s polírem odvoláni a došlo k uzavření nové smlouvy na dokončení stavby s významným českým architektem Pavlem Ignácem Bayerem.
Většina interiérového vybavení vznikla v prvním desetiletí 18. století, kostel byl vysvěcen v roce 1714. Na výzdobě interiéru pracovali jak nepříliš známí řádoví řemeslníci, tak i velice cenění umělci. Patřili mezi ně i sochař Jiří František Pacák nebo malíř Jan Jiří Heinsch, jenž pro kostel namaloval celkem sedm obrazů.
Jiří František Pacák v Luži vytvořil bravurní sochy kajícníků na zpovědnicích i neobyčejně kvalitní sochařskou a řezbářskou výzdobu kazatelny. Zcela unikátním nálezem je jeho signatura objevená na soše sv. Jeronýma stojícího na kazatelně. Pacákovým dílem je zřejmě i výzdoba bočních oltářů a varhan, stejně jako skulptury ze skupiny Zvěstování, Boha Otce nebo sv. Josefa s tesajícími andílky.
Také uměleckořemeslné provedení nábytku je jedinečné. Jedná se především o dovedné zpracování řezbářské výzdoby lavic a nábytkového vybavení sakristie s řadou důmyslných úložných prostor a skrytých vstupů na schodiště vedoucím k oratořím či ke kazatelně.
Interiérové vybavení a fasáda se na počátku tisíciletí nacházely ve velmi špatném stavu, neboť poslední rozsáhlejší oprava vnitřní výzdoby byla zaznamenána ve 30. letech 20. století. Postupná obnova exteriérových částí jezuitského areálu včetně fasády a střechy chrámu probíhala téměř kontinuálně od počátku 90. let 20. století do počátku 21. století.
Římskokatolické farnosti Luže se následně v novém tisíciletí podařilo díky obětavé práci několika farníků zajistit potřebné prostředky na kompletní obnovu chrámu. Restaurování vybrané části interiéru kostela bylo realizováno v letech 2009–10. Ve druhé etapě z let 2015–17 se uskutečnila obnova vstupní fasády včetně sochařské výzdoby a proběhlo dokončení restaurování interiérového vybavení.
Tyto rozsáhlé opravy byly financovány nejen díky dotaci z tzv. Norských fondů, ale rovněž za finanční podpory Pardubického kraje, Města Luže a Biskupství královéhradeckého spolu s farností Kutná Hora – Sedlec a s účastí farnosti Luže. Veškeré práce přitom probíhaly za pomoci odborníků z pardubického pracoviště NPÚ.
Jednalo se především o kompletní restaurování lavic, šesti bočních oltářů, spodní části kazatelny, šesti zpovědnic včetně sochařské výzdoby, sousoší Kalvárie, obrazů sv. Ayi a Judy Tadeáše, nábytkového vybavení sakristie, schodišť na kůr a do oratoří, dveří a oken.
Dále se restauroval kamenný náhrobek hraběnky Hieserlové, obnovovala se dlažba a bylo opraveno hlavní průčelí, které se obnovilo v původní červené barevnosti, se vstupním portálem a sochami světců. V roce 2017 byly finalizovány opravy fasády, provedla se obnova opěrných zdí balustrády, ohradní zdi areálu a další dílčí úpravy kolem prostoru chrámu.
Po dokončení restaurátorských prací farnost nepolevila ve svém úsilí o obnovu celého barokního komplexu a dílčí opravy areálu stále pokračují.
Od roku 2025 se postupně pracuje na obnově osmi kaplí, balustrové terasy a je připraven projekt na realizaci obnovy bývalé jezuitské rezidence i jejích zahradních a parkových úprav.
Vedle neobyčejné kvality uměleckých a uměleckořemeslných prací podtrhuje památkovou hodnotu objektu také invenční ikonografický koncept zaměřený v první řadě na mariánskou symboliku a na protireformační a jezuitské světce.
Četné odkazy na nejuctívanější řádovou světici Pannu Marii lze nalézt uvnitř i vně kostela. Hlavní oltář je komponován v samostatném zastřešeném prostoru s věžičkou, tzv. Mariánské kaple. Kromě znaků s Mariiným jménem je se světicí spojovaná i modrá barva vyskytující se kupříkladu na vnějších dveřích nebo řada všudypřítomných mariánských květinových symbolů uplatněných na řezbářské výzdobě v celém interiéru.
Kostelní výzdoba je přeplněna množstvím poutavých detailů, v nichž můžeme kromě mistrovské práce umělců obdivovat také duchovní významová sdělení. Výjimečnost díla díky všem výše uvedeným skutečnostem přesahuje hranice Pardubického kraje. Nutno zároveň podotknout, že zůstává i po více než třech staletích od svého vzniku místem setkávání.
Kostel je hojně navštěvován nejen místními, ale i klienty zdejší Hamzovy léčebny a lidmi z dalekého okolí. Život ve farnosti je velmi aktivní; každoročně se zde konají poutě, tzv. třešňová, okurková, švestková a svatováclavská.
Porovnání stavu před a po restaurování
Fotogalerie
(Pro zobrazení větších náhledů klikněte na fotografii)
Poslechněte si díl našeho PodCastlu z cyklu Poutní místa
Z osamělého pahorku shlíží na rovinatou krajinu východních Čech. Poutní chrám Panny Marie Pomocné na Chlumku byl postaven ke konci 17. století na popud Maxmiliány Evy Terezie hraběnky ze Žďáru. Ona sama ho přitom v plné kráse nikdy nespatřila. Zemřela dřív, než byl celý areál dokončen.
Do obce Luže jsme vyrazili za farářem Josefem Hubálkem. Poslechněte si v PodCastle NPÚ, co všechno nám povyprávěl o tomto poutním místě a jeho nedávné obnově.