Schindlerova pletárna v Krásné Lípě

Továrna, která předběhla svou dobu.

Schindlerova pletárna, 2025

Šluknovský výběžek patřil od 18. století k významným centrům textilní výroby. Z původních domácích dílen a manufaktur se zde postupně rozvíjel průmysl, který dal krajině její charakteristickou podobu. Zvláštní postavení mezi zdejšími městy měla Krásná Lípa (Schönlinde), která se stala jedním z center pletařství. Významnou roli v jeho rozvoji sehrála rodina Schindlerů. Její podnik, založený Stefanem Schindlerem (1827–1885) v roce 1854, patřil k průkopníkům moderní výroby punčoch. Jeho syn Adolf (1857–1893) firmu dále rozšířil a v roce 1884 zavedl jako první v Krásné Lípě pohon parním strojem. Zatímco v roce 1911 disponovala továrna 88 pletacími stroji, o necelých dvacet let později jich bylo již 600. Rostoucí výroba si vyžádala výstavbu nového, moderně koncipovaného závodu.

V roce 1929 tak vznikla při Kyjovské ulici, na severozápadním okraji města směrem ke Krásnému Buku, nová tovární budova, která se svou architekturou výrazně odlišovala od běžných průmyslových staveb své doby. Jejím autorem byl architekt Hans Richter (1882–1971), rodák z Království u Šluknova, který patřil k významným představitelům moderní architektury v severních Čechách. Na návrhu spolupracoval se Schindlerovým obchodním partnerem Josefem Franzem Palmem, pro něhož Richter realizoval rozlehlou vilu, považovanou za jednu z vůbec největších funkcionalistických vil v Česku (dnes v budově sídlí Domov se zvláštním režimem). Richter vystudoval Akademii umění v Drážďanech, kde později působil jako samostatný architekt. Byl členem Německého svazu díla (Deutscher Werkbund) a během 20. let se od expresionismu postupně přiklonil k funkcionalismu. Schindlerova pletárna se stala jeho nejvýznamnější dochovanou realizací.

Schindlerova pletárna, 1931
Schindlerova pletárna

Nová továrna byla navržena s důrazem na účelnost a co nejefektivnější využití prostoru. Rozměrná čtyřpodlažní budova o délce 86,5 metru, šířce 22,3 metru a výšce 18 metrů má železobetonovou konstrukci, která umožnila vytvořit rozsáhlé výrobní haly s velkými prosklenými plochami. Vnitřní uspořádání odpovídalo provozním potřebám podniku: v přízemí se nacházely především sklady, zatímco ve vyšších podlažích byly umístěny prostorné výrobní haly. Propojení se starší tovární budovou zajišťoval spojovací tunel.

Nejvýraznějším znakem stavby jsou dlouhá pásová okna, která se táhnou přes celá průčelí a pokračují i přes nároží. Jejich pravidelné členění na čtvercové tabule vytváří výrazný geometrický rastr. Vodorovné linie oken střídají plné pásy mezi jednotlivými podlažími, zatímco obě nároží obrácená ke Kyjovské ulici uzavírají mohutné schodišťové věže se svislými okny. Výsledkem je působivá kompozice, v níž se horizontálně rozvinutá hmota výrobních podlaží kontrastně setkává s vertikálami schodišťových věží. Původní plány počítaly s možností dalšího zvýšení budovy. Připomínkou tohoto záměru je dodnes slepé schodiště v nejvyšším podlaží, které končí ve zdi. K plánovanému rozšíření však nikdy nedošlo.

Schindlerova pletárna
Schindlerova pletárna

Architektura pletárny vzbudila pozornost již krátce po svém dokončení. Symetricky komponovaný celek, místními přezdívaný Glasskasten (Skleněná krabice), přinesl s novou estetikou také nový standard pracovního prostředí – vysoké prostory, dostatek denního světla, hygienické zázemí. Odborný tisk oceňoval lehký a elegantní vzhled stavby, promyšlené uspořádání i schopnost vyjádřit samotný účel prostřednictvím jednoduchých linií a proporcí. V kontextu československé průmyslové architektury představuje mimořádné dílo funkcionalismu. Určitou formální příbuznost lze najít ve Veletržním paláci v Praze, postaveném v letech 1925–1928 podle návrhu Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla. Obě stavby se svým pojetím přibližují také nerealizovanému návrhu administrativní budovy Ludwiga Miese van der Rohe z roku 1923, který pracoval s rozsáhlými pásy oken vedenými přes nároží.

Úspěšný rozvoj firmy Schindler však přerušila hospodářská krize. V roce 1937, poté co společnost vyhlásila bankrot, se novými majiteli stali bratři Julius a Heinrich Kunertovi z Varnsdorfu. Po druhé světové válce byl závod znárodněn a začleněn do národního podniku Elite Varnsdorf. Výroba pleteného zboží však v budově pokračovala i v dalších desetiletích. Po privatizaci v roce 1994 přešel objekt do vlastnictví firmy Novia, která v roce 2004 uvedla na trh značku Novia Fashion. V roce 2022 došlo ke změně majitelů a společnost přijala název Schindlerova pletárna. K roku 2025 je vlastníkem objektu společnost Vitapur spol. s r. o., která rovněž iniciovala návrh na prohlášení továrny za kulturní památku.

Schindlerova pletárna
Schindlerova pletárna

Přestože se původní projektová dokumentace nedochovala – archiv Hanse Richtera byl zničen při bombardování Drážďan za druhé světové války –, objekt se zachoval v takové míře, že umožňuje jeho dlouhodobé udržování a případnou obnovu při zachování vysoké míry autenticity. V současnosti je vedle stále fungující výroby možné prohlédnout si prostory továrny při pravidelných komentovaných prohlídkách, účastnit se workshopů či pletařských sympozií pro studenty středních a vysokých škol. V industriálním prostoru se také pořádají koncerty či výstavy.

Schindlerova pletárna je výjimečná nejen svou architekturou, ale také tím, že si dodnes uchovává původní funkci, tedy výrobu pleteného oblečení a punčochového zboží, a navíc se stala jedním z kulturních center Krásné Lípy. Téměř sto let po svém vzniku tak zůstává živou připomínkou průmyslové tradice i odvážné moderní architektury, která dokázala dát stavbě podobu skutečného architektonického díla.

Schindlerova pletárna

Fotogalerie