Svatoprokopská jeskyně – podle tradice místo, kde se před tisíci lety usadil poustevník Prokop a vyhnal odtud tisíc ďáblů – bude přístupná návštěvníkům této národní kulturní památky a poutního místa. A to spolu s loni objevenými pozůstatky středověkého domu nad jeskyní. Rozhodl o tom Národní památkový ústav, který tuto část kláštera Sázava spravuje. Zpřístupnění obou prostor je součástí projektu obnovy Opus Sancti Procopii, který by měl začít v příštím roce. Otevření pro veřejnost je plánované na rok 2028. Národní památkový ústav připravuje také obnovu dosud nepřístupných zahrad a pokračuje v opravě zámecké věže a sklepení.
Jednou z funkcí loni objeveného středověkého domu, který se nacházel severně od původního klášterního kostela, byl přístup do svatoprokopské jeskyně. Dům měl nejméně dvě patra a zabíral plochu až 190 m2. Archeologický výzkum v této části klášterního areálu byl vyvolaný záměrem NPÚ a emauzských benediktinů zpřístupnit jeskyni sv. Prokopa. O zástavbě na tomto místě archeologové věděli, rozsah a kvalita objeveného zdiva jsou ale podle nich mimořádné. „V návaznosti na výsledky výzkumu se Národní památkový ústav rozhodl upravit projekt a zpřístupnit jeskyni i středověký dům. V současnosti pokračují projekční práce, které mají zohlednit a vyzdvihnout objevené. Archeologická lokalita bude na zimu restaurátorsky a staticky zajištěna. Byla zastřešena, probíhá zde měření vlhkosti a teploty a jsou realizovány petrografické a restaurátorské průzkumy,“ uvedl Petr Hrubý, ředitel Územní památkové správy Národního památkového ústavu v Ústí nad Labem.
Výzkum středověkého domu v prostoru tzv. svatoprokopské zahrady přinesl také množství archeologických nálezů, které archeologové zpracovávají a vyhodnocují. „O co je tato činnost na první pohled méně atraktivní než vlastní výkopové práce, o to je časově mnohem náročnější. Přitom terénní fáze výzkumu by bez ní postrádala smysl“, uvádí vedoucí archeologického výzkumu NPÚ Zdeněk Neustupný a dodává, že už nyní lze s vysokou jistotou konstatovat, že dům fungoval v průběhu 15. a 16. stol., někdy v průběhu 16. stol. zaniká a stává se z něj odkladiště odpadu ("divoká skládka") z blízkého okolí. „Do dnešních dnů se dochovaly hlavně zlomky keramických nádob a kachlů, ostatní předměty převážně z organických materiálů (dřevo, kůže atd.) se nenávratně rozložily. I tento druhý zdánlivě nevábný život domu ale přináší velmi cenné svědectví, že život na Sázavě neskončil, byť byl klášter dvakrát (1421 a 1427) dobyt husity. V té souvislosti si klademe otázku, do jaké míry byl klášter v husitském a následujícím období nejen dobyt, ale také dobit“, uvádí Zdeněk Neustupný.
Pokračují také přípravy na obnovu návštěvníkům dosud nepřístupných zahrad, tzv. svatoprokopské, mariánské a východní zahrady. „Vznikne nový procházkový okruh po obnovených téměř zaniklých pěšinách s odpočívadly ve východní lesní zahradě nad řekou,“ popisuje kastelánka Kláštera Sázava Jaroslava Matoušová a doplňuje: „v mariánské zahradě, kde je obranný příkop, dojde k probírkám a ošetření stávajících stromů. Síť cest bude nově napojena na severní zahradu se základy kostela sv. Kříže z 11. století. Ve svatoprokopské zahradě, ve které měla být prapůvodní Prokopova poustevna, jsou plánované úpravy vedoucí ke ztišení, vstup do středověkého domu, sanace zdiva a otevření vyhlídky na řeku a Čertovu brázdu“.
V současnosti v klášteře Sázava finišují práce na obnově neorenesanční zámecké věže, která návštěvníkům nabídne novou vyhlídkovou trasu s průvodcem.
Intenzivní práce pokračují i na obnově dvou navzájem propojených sklepních prostor - menšího gotického sklepa s odkrytou a obnovenou valounkovou dlažbou a otisky gotického šalování a většího dvoulodního gotického sklepení s barokními úpravami, které dosud nebyly návštěvníkům přístupné. Díky stavební obnově zde vznikne další nový prostor plánované modernizace expozice, kde si návštěvníci budou moci prostřednictvím příběhu, a i díky moderním technologiím, například „vystavět“ středověký klášter ve všech jeho etapách. Na přípravě expozice NPÚ spolupracuje s Archeologickým a se Slovanským ústavem Akademie věd ČR.
Sázavský klášter založil na začátku 11. století poustevník Prokop. Usadil se v jeskyni nad řekou, ze které podle legendy vyhnal tisíc démonů. Nad ní poté vystavěl kapli Panny Marie a svatého Jana Křtitele. Ve spolupráci s přemyslovskými knížaty Oldřichem a Břetislavem I. tady vznikl po roce 1032 benediktinský klášter. Byl třetím nejstarším mužským benediktinským klášterem v Čechách. Od jiných se odlišoval používáním staroslověnštiny a písma hlaholice. Jazykovědci předpokládají, že v Sázavě vznikly vzácné rukopisy např. Pražské zlomky. Po smrti Prokopa se Sázava stávala poutním místem. 4. července 1204 byl Prokop oficiálně svatořečen.
Právě výročí 820 let od svatořečení sv. Prokopa bylo podnětem k uspořádání mezinárodní vědecké konference Sázava, sv. Prokop a proměna kanonizačních procesů v průběhu věků. Hostí ji Klášter Sázava, coby místo úzce spjaté s životem a dílem svatého Prokopa a také GASK Kutná Hora. Třídenní setkání odborníků z významných českých, polských a německých vědeckých pracovišť prezentuje od 6. do 8. listopadu badatelské práce na téma života sv. Prokopa, představí nejnovější výsledky vědeckého bádání spojeného se sázavským klášterem. Zaměří se také na proměny procesu kanonizace v „prokopských“ časech a dnes a obecně života středověké duchovní společnosti. Konference je věnována přednímu odborníkovi na osobnost sv. Prokopa a výzkum v sázavském klášteře, profesoru Petru Sommerovi k jeho nedožitým 75. narozeninám.
