Přednáší: PhDr. Roman Lavička, Ph.D. / Národní památkový ústav, České Budějovice

Kostely se od raného středověku staly neodmyslitelným prvkem kulturní krajiny, kterou utvářely generace obyvatel. Jejich siluety doplnily obvykle výrazné krajinné útvary – vrcholy, návrší, terénní zlomy, mnohdy ve vazbě na starší osídlení či opevnění, někdy vyrostly na křižovatce starších cest a staly se zárodky vznikajícího venkovského nebo městského osídlení.

Výraznou změnu přinesl pozdní středověk, kdy došlo k rozvoji techniky zvonařství, což vedlo ke stavbě zvonic – věží, které byly do té doby výsadou jen nemnoha šlechtických kostelů a chrámů ve velkých městech. V krajině i panoramatu měst tak došlo k výraznému uplatnění kostelů jako dominant s vysokými a zdaleka patrnými věžemi.

Kostel jako středobod života věřícího člověka a celé společnosti naplňoval nejen jeho duchovní potřeby, ale v neklidných dobách poskytoval i potřebné útočiště před nebezpečenstvími tohoto světa, což se někdy promítlo do podoby kostelů ve formě obranných prvků ­– zdí, věží a útočištných prostor. V přednášce se budeme zabývat funkcí a vlivem kostela na utváření krajiny, směr komunikací a podobu navazující zástavby.