Zátkova vila je zároveň kvalitní ukázkou progresivních proudů v architektuře v době první republiky. V jižních Čechách je Zátkova vila jednou z nejhodnotnějších modernistických staveb první poloviny 20. století.

Vila má zachovanou kompozici, hmotovou a prostorovou skladbu, dispoziční řešení včetně původních konstrukcí a některých detailů. Za zmínku stojí původní interiérové prosklené či plné dveře, čtyřkřídlé prosklené zasouvací dveře, kovová okna s propracovaným systémem otevírání a venkovních žaluzií, která jsou dokladem špičkové technické úrovně stavebních prvků používaných na našem území na počátku 30. let 20. století. Za zmínku stojí také dřevěná obložení včetně zabudovaných skříní, kovová zábradlí schodiště, parapety z leštěného kamene a další.

Dalším aspektem památkové hodnoty je význam osoby stavebníka Miroslava Zátky, který byl významným průmyslníkem a národohospodářem v jižních Čechách. Spolu s dalšími členy rozvětvené rodiny Zátků tvořili významnou část tehdejší budějovické elity.

Odkaz na Památkový katalog.

Žďákovský most má na dobu své výstavby výjimečné parametry a pro své rozpětí byl pokládán za technický unikát a některými odborníky byl považován za největší prostý plnostěnný dvoukloubový ocelový obloukový most nejen u nás, ale i ve světě.

Jedná se o technicky i esteticky dokonale navržené a provedené mostní dílo. Reprezentuje tradičně vysokou úroveň mostního stavitelství v České republice. Dodnes patří mezi největší a nejznámější ocelové obloukové mosty na světě a nechybí v encyklopediích světových technických památek.

Ve své kategorii drží světový primát i v současné době, neboť rozpětí 330 m mezi klouby u tohoto typu mostu nebylo dosud překonáno.

Odkaz na Památkový katalog.

Stavba ovlivněná secesí a hnutím Arts & Crafts je vyvrcholením dlouhodobé snahy jindřichohradeckých evangelíků o vlastní svatostánek. Za jeho vznik se zasadilo mnoho osobností z různých společenských poměrů a náboženského vyznání. Mezi mecenáše sboru v jeho počátcích patřil např. židovský továrník Zigmund Singer, či právník a spisovatel Eduard Lederer. Na doporučení Václava Třebíckého byl pro stavbu vybrán návrh karlínského architekta Matěje Blechy, druhý nevybraný návrh pocházel od Jana Kotěry, který tou dobou pracoval ve městě na jiných zakázkách.

Z dochovaných prvků lze představit vnější podobu s mnoha řemeslnými detaily, zajímavé je však i vnitřní vybavení ze sedmdesátých let 20. století. Sbor je tak unikátní svým spojením rané architektonické moderny vnější formy a poválečného umění a řemesla uvnitř. Jindřichohradecká kaple je zřejmě vzorem pro stavbu protestantského sboru v rakouském Heidenreichsteinu, který byl nedaleko dnešních státních hranic postaven v roce 1908.

Sbor je dle dosavadního stupně poznání jedinou stavbou navrženou architektem Matějem Blechou v jižních Čechách.

Architekt Blecha byl křtěný evangelík a architekturu studoval na pražské technice (dnešní ČVUT) a dále na vídeňské technické univerzitě. Kromě evangelických kaplí se věnoval vilové a průmyslové architektuře, významné jsou i jeho realizace na území dnešní Ukrajiny a Srbska.

Odkaz na Památkový katalog.

Most reprezentuje dynamičnost a technickou vyspělost, s jakou se tato část regionu rozvíjela v průběhu 19. století. Most velmi dobře zapadá do urbanismu obce a vhodně doplňuje její prostředí s vazbou urbanisticky dominantní stavbu vrcholně gotického kostela sv. Petra a Pavla.

Na této trati stávaly celkem tři vodojemy, které měly za úkol zásobovat vodou kotle parních lokomotiv. Slavonický vodojem je z nich nejmladší a jako jediný se dochoval. Přes svůj typový charakter se jedná o ojediněle dochovaný příklad drážního vodojemu z přelomu 19. a 20. století a je připomínkou rozvoje Slavonic v první třetině 20. století, ve kterém hrála železnice významnou roli.

Vodojem zároveň reprezentuje jednu z posledních staveb tohoto typu na území jižních Čech se zachovanou technologií. Vodojem je významným dokladem technického zázemí železničních tratí 1. poloviny 20. století. Hodnota vodojemu spočívá zejména v autenticitě dochovaných konstrukcí, např. hrázděného patra, nýtované pancéřové jímky na ocelových nosnících či deštění patra, ale i v detailech, jako jsou okenní výplně a přepínací mechanismus čerpadla vč. stavoznaku.

Slavonický vodojem je šestým vodojemem v jižních Čechách prohlášeným za kulturní památku.

Zástavba vsi je typická pro oblast tzv. Koutů, oblasti vymezené na severu a západě meandrovitým korytem řeky Vltavy, na jihu Věncovou horou. Pro zástavbu tohoto kraje je charakteristická výjimečná koncentrace větších středověkých dvorců, které se v poměrně autentické podobě dodnes dochovaly i v okolních vesnicích Čertyně, Opalice, Radostice, Štěkře, Záluží.

Z průzkumu Jana Pešty vyplývá, že nejstarší část historických konstrukcí usedlosti čp. 1 tvořil mohutný trojdílný dům špýcharového typu, jehož relikty jsou dodnes dochovány v obvodovém zdivu a v dřevěných konstrukcích obytného stavení a sýpky. Jedná se např. o zazděné a prezentované střílnové otvory v horní části síňového dílu obytného domu a ve špýcharu, čelní okna jizby v tradičním pyramidální sestavě, snad dodnes dochovaný trámový strop s gotickou profilací nad světnicí a krovy nad obytnou a sýpkovou částí. Současně s domem byla (dle J. Pešty) postavena snad i samostatně stojící sýpka vlevo od brány, jejíž archaický kamenný štít se dochoval na půdě dnešní budovy chlévů s kolnou. Pozdně gotická výzdoba nejstarší stavební fáze je ve fragmentu dosud dochována na zdivu ohradní zdi s bránou.