Nově prohlášené kulturní památky v roce 2024

V roce 2024 bylo v Jihočeském kraji prohlášeno osm nových nemovitých kulturních památek, z toho dvě v okrese České Budějovice, jedna v okrese Český Krumlov, čtyři v okrese Jindřichův Hradec a jedna v okrese Písek. K 31. prosinci 2024 tak čítal památkový fond celého kraje celkem 5112 nemovitých památek, 37 národních kulturních památek (pozn. - 42 pokud počítáme i movité památky), 7 městských památkových rezervací, 25 městských památkových zón, 16 vesnických památkových rezervací, 55 vesnických památkových zón, 6 krajinných památkových zón a 1 archeologickou památkovou rezervaci.

Hamr - Kosky, okr. Jindřichův Hradec, venkovská usedlost čp. 43

Usedlost čp. 43 v Hamru-Koskách je autenticky dochovaným areálem venkovského statku z doby přestavby v první třetině 20. století. Za kulturní památku byla prohlášena 2. listopadu 2024.

V této době se mnoho zděných usedlostí z 19. století přizpůsobovalo novým požadavkům na obývání, častá byla elektrifikace, hospodářství se vybavovala novými prvky, které měly usnadňovat obsluhu zvířat i život hospodářů. Zároveň si však usedlosti uchovávaly tradiční ráz, vycházející z již zmíněných zděných přestaveb v 19. století, období selského baroka. Předmětná usedlost je z tohoto hlediska zástupcem lidové architektury jižního Třeboňska a Vitorazska, která se vyznačuje umírněnou, jednoduchou až strohou zdobností s jednoduchým rozvrhem fasád.

Odkaz na Památkový katalog.

České Budějovice, Zátkova vila čp. 1845/11, č.ÚSKP 107260

Vila z 30. let 20. století od pražských architektů Josefa Šlégla a Jaroslava Stránského je hodnotným příkladem reprezentativního sídla, jehož stavebníkem byl průmyslník a národohospodář Miroslav Zátka. Za kulturní památku byla prohlášena 7. října 2024.

Zátkova vila je zároveň kvalitní ukázkou progresivních proudů v architektuře v době první republiky. V jižních Čechách je Zátkova vila jednou z nejhodnotnějších modernistických staveb první poloviny 20. století.

Vila má zachovanou kompozici, hmotovou a prostorovou skladbu, dispoziční řešení včetně původních konstrukcí a některých detailů. Za zmínku stojí původní interiérové prosklené či plné dveře, čtyřkřídlé prosklené zasouvací dveře, kovová okna s propracovaným systémem otevírání a venkovních žaluzií, která jsou dokladem špičkové technické úrovně stavebních prvků používaných na našem území na počátku 30. let 20. století. Za zmínku stojí také dřevěná obložení včetně zabudovaných skříní, kovová zábradlí schodiště, parapety z leštěného kamene a další.

Dalším aspektem památkové hodnoty je význam osoby stavebníka Miroslava Zátky, který byl významným průmyslníkem a národohospodářem v jižních Čechách. Spolu s dalšími členy rozvětvené rodiny Zátků tvořili významnou část tehdejší budějovické elity.

Odkaz na Památkový katalog.

Staré Sedlo – Kostelec nad Vltavou, Žďákovský most č. 190-028 přes Orlickou vodní nádrž, č.ÚSKP 107261

Stavba mostu započala v roce 1958 a byla dokončena v roce1967 (s přestávkami v letech 1960-1964). Celá mostní konstrukce působí dojmem mimořádně lehké stavby a tvoří dominantu celého středního Povltaví. Za kulturní památku byl prohlášen 4. října 2024.

Žďákovský most byl v době svého vzniku největším prostým plnostěnným ocelovým obloukovým mostejm nejen v Čechách, ale i na světě. Odborníci jej od samého počátku považovali za technický  unikát

Jedná se dokonale navržené a provedené mostní dílo. Reprezentuje tradičně vysokou úroveň mostního stavitelství v České republice. Dodnes patří mezi největší a nejznámější ocelové obloukové mosty na světě a nechybí v encyklopediích světových technických památek.

Odkaz na Památkový katalog.

Jindřichův Hradec, evangelická kaple s farou, č. ÚSKP 107253

Kaple Českobratrské církve evangelické postavená podle projektu architekta Matěje Blechy byla vysvěcena 28. září 1906. Budova stojí na pravém břehu Nežárky poblíž Mertových sadů v Bratrské ulici. Za kulturní památku byla prohlášena 13. září 2024.

Stavba ovlivněná secesí a hnutím Arts & Crafts je vyvrcholením dlouhodobé snahy jindřichohradeckých evangelíků o vlastní svatostánek. Za jeho vznik se zasadilo mnoho osobností z různých společenských poměrů a náboženského vyznání. Mezi mecenáše sboru v jeho počátcích patřil např. židovský továrník Zigmund Singer, či právník a spisovatel Eduard Lederer. Na doporučení Václava Třebíckého byl pro stavbu vybrán návrh karlínského architekta Matěje Blechy, druhý nevybraný návrh pocházel od Jana Kotěry, který tou dobou pracoval ve městě na jiných zakázkách.

Z dochovaných prvků lze představit vnější podobu s mnoha řemeslnými detaily, zajímavé je však i vnitřní vybavení ze sedmdesátých let 20. století. Sbor je tak unikátní svým spojením rané architektonické moderny vnější formy a poválečného umění a řemesla uvnitř. Jindřichohradecká kaple je zřejmě vzorem pro stavbu protestantského sboru v rakouském Heidenreichsteinu, který byl nedaleko dnešních státních hranic postaven v roce 1908.

Sbor je dle dosavadního stupně poznání jedinou stavbou navrženou architektem Matějem Blechou v jižních Čechách.

Architekt Blecha byl křtěný evangelík a architekturu studoval na pražské technice (dnešní ČVUT) a dále na vídeňské technické univerzitě. Kromě evangelických kaplí se věnoval vilové a průmyslové architektuře, významné jsou i jeho realizace na území dnešní Ukrajiny a Srbska.

Odkaz na Památkový katalog.

Hluboká nad Vltavou; část židovské čtvrtě – dům čp. 7 s ohradní zdí a bránou, dům čp. 8, Nová modlitebna; č.ÚSKP 107201

Zachovalý soubor židovských domů podává svědectví o blízkém soužití židovské a křesťanské kultury a zároveň se jedná o jednu z mála dochovaných připomínek židovské obce v Hluboké nad Vltavou. Za kulturní památku byla prohlášena 19. dubna 2024.

Pozoruhodná srostlice několika vývojově starších objektů je nedílnou součástí židovské čtvrti. Stavební komplex je hodnotným dokladem životního způsobu židovské komunity s celou řadou dochovaných autentických konstrukcí a zajímavých stavebních a řemeslných prvků. V jižních Čechách se jedná o unikátně zachovalou městskou židovskou enklávu s hustou zástavbou domů, která je zásadní pro poznání této etapy dějin.

Židovský domy byly pravděpodobně postaveny v průběhu 18. století, nejpozději však v 19. století, což dokládá i mapa stabilního katastru z roku 1827, kde jsou domy zachyceny téměř ve shodném půdorysném rozvržení.

Z dochované zástavby bývalé židovské čtvrti je nejhodnotnějším objektem intaktně dochovaný židovský dům čp. 8 pocházející z poloviny 18. století. Stavba, prezentující způsob života židovské komunity, si zachovala původní architektonickou podobu, vnitřní dispozici a hodnotné historické konstrukce s celou řadou zajímavých stavebních prvků a detailů. Jedná se zejména o „hmotné“ valené klenby s výsečemi ve většině prostorů domu a o dvouúrovňový hambalkový krov s ležatou stolicí, odpovídající době vzniku objektu. Dle dostupných materiálů bývala patrně v patře modlitebna/synagoga. Bližší informace by prokázal stavebně historický průzkum. V kontextu města Hluboká nad Vltavou je hloubkově orientovaný dům čp. 8 jeden z nejzachovalejších a nejhodnotnějších domů z tohoto období vůbec. Předmětný dům s autenticky dochovaným dispozičním schématem a celou řadou autentických prvků je hodnotným dokladem historického vývoje a svébytného životního způsobu židovské komunity.

Nová synagoga je ve své současné podobě hodnotná zejména svou hmotou, historizujícím provedením fasád a klíčovým urbanistickým umístěním v souboru židovské čtvrti. Synagoga je důležitou součástí historických hodnot bývalé židovské čtvrti, na jejíchž kvalitách se velkou mírou podílí. Synagoga tvoří spolu s židovským hřbitovem, který je památkově chráněný, jediný hmatatelný doklad existence již zaniklé místní židovské komunity.

Pohledově výrazně exponovaný nárožní dům čp. 7, vzniklý z původní usedlosti, je nedílnou součástí ojediněle dochovaného urbanistického celku židovského ghetta a dotváří celistvost stavebního komplexu.

Odkaz na Památkový katalog.

Slavonice, drážní věžový vodojem bez čp., č.ÚSKP 107163

Drážní věžový vodojem postavený roku 1902 ve Slavonicích je posledním dochovaným objektem svého druhu na regionální železniční trati mezi Kostelcem u Jihlavy a Slavonicemi. Za kulturní památku byl prohlášen 7. března 2024.

Na této trati stávaly celkem tři vodojemy, které měly za úkol zásobovat vodou kotle parních lokomotiv. Slavonický vodojem je z nich nejmladší a jako jediný se dochoval. Přes svůj typový charakter se jedná o ojediněle dochovaný příklad drážního vodojemu z přelomu 19. a 20. století a je připomínkou rozvoje Slavonic v první třetině 20. století, ve kterém hrála železnice významnou roli.

Vodojem zároveň reprezentuje jednu z posledních staveb tohoto typu na území jižních Čech se zachovanou technologií. Vodojem je významným dokladem technického zázemí železničních tratí 1. poloviny 20. století. Hodnota vodojemu spočívá zejména v autenticitě dochovaných konstrukcí, např. hrázděného patra, nýtované pancéřové jímky na ocelových nosnících či deštění patra, ale i v detailech, jako jsou okenní výplně a přepínací mechanismus čerpadla vč. stavoznaku.

Slavonický vodojem je šestým vodojemem v jižních Čechách prohlášeným za kulturní památku.

Odkaz na Památkový katalog.

Krnín, usedlost čp. 1, obec Chlumec, č.ÚSKP 107168

Usedlost čp. 1 spolu se sousedním areálem čp. 3, který je prohlášenou Národní kulturní památkou (NKP), patří k nejstarším dokladům venkovské architektury na území Čech a tvoří významnou součást původní urbanistické struktury obce Krnín, která vznikla ve vrcholném středověku. Za kulturní památku byla prohlášena 27. března 2024.

Zástavba vsi je typická pro oblast tzv. Koutů, oblasti vymezené na severu a západě meandrovitým korytem řeky Vltavy, na jihu Věncovou horou. Pro zástavbu tohoto kraje je charakteristická výjimečná koncentrace větších středověkých dvorců, které se v poměrně autentické podobě dodnes dochovaly i v okolních vesnicích Čertyně, Opalice, Radostice, Štěkře, Záluží.

Z průzkumu Jana Pešty vyplývá, že nejstarší část historických konstrukcí usedlosti čp. 1 tvořil mohutný trojdílný dům špýcharového typu, jehož relikty jsou dodnes dochovány v obvodovém zdivu a v dřevěných konstrukcích obytného stavení a sýpky. Jedná se např. o zazděné a prezentované střílnové otvory v horní části síňového dílu obytného domu a ve špýcharu, čelní okna jizby v tradičním pyramidální sestavě, snad dodnes dochovaný trámový strop s gotickou profilací nad světnicí a krovy nad obytnou a sýpkovou částí. Současně s domem byla (dle J. Pešty) postavena snad i samostatně stojící sýpka vlevo od brány, jejíž archaický kamenný štít se dochoval na půdě dnešní budovy chlévů s kolnou. Pozdně gotická výzdoba nejstarší stavební fáze je ve fragmentu dosud dochována na zdivu ohradní zdi s bránou.

Odkaz na Památkový katalog.

Cizkrajov, silniční most č. 40627-3, č.ÚSKP 107122

Na počátku roku 2024 byl za nemovitou kulturní památku prohlášen kamenný klenutý most v Cizkrajově. Kamenný most je hodnotným autenticky dochovaným příkladem dopravní technické stavby, která dokládá architektonické kvality, stavební a konstrukční technologie a je důležitým pramenem pro dokumentaci vývoje tohoto druhu staveb v jihočeském regionu. Za kulturní památku byl prohlášen 6. ledna 2024.

Most reprezentuje dynamičnost a technickou vyspělost, s jakou se tato část regionu rozvíjela v průběhu 19. století. Most velmi dobře zapadá do urbanismu obce a vhodně doplňuje její prostředí s vazbou urbanisticky dominantní stavbu vrcholně gotického kostela sv. Petra a Pavla.

Odkaz na památkový katalog.

Rychlý kontakt

Nevíte si rady? Nevadí, ozvěte se nám, rádi vám poradíme.

Nepodléhá CC

Ing. arch. Jana Štorková

  • vedoucí oddělení
  • BE8524BE-6F17-4546-AA87-2998DE46E495 387 312 140/kl. 136, 725 163 056
46F7E700-59DD-49E2-B445-AA370B18658A ÚOP v Českých Budějovicích
Senovážné nám. 230/6, České Budějovice 37021