Cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro s podtitulem Společenské ocenění příkladů dobré praxe vyhlašuje a uděluje NPÚ od roku 2014, a to ve čtyřech kategoriích:

• Obnova památky, restaurování
• Objev, nález roku
• Prezentace hodnot
• Záchrana památky

Za Jihočeský kraj byla v kategorii Obnova památky nominována obnova Solnice na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích a v kategorii Záchrana památky bylo na ocenění navrženo restaurování interiéru zámku v Kolodějích nad Lužnicí.

Obnova Solnice na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích

Raně renesanční stavba Solnice je jednou z hlavních dominant historického jádra Českých Budějovic, byla však dlouhodobě z větší části bez využití a chátrala. V roce 2015 Solnici zakoupil soukromý investor, provedl její citlivou obnovu a přeměnil ji na restauraci. Netradiční technická řešení přispěla k maximálnímu zachování volné dispozice historického skladového objektu a prezentaci restaurovaných konstrukcí včetně jejich autentických povrchů.

Dvoupatrová budova s vysokým stupňovitým štítem zdobeným motivem klíčových střílen je dominantou Piaristického náměstí. Objekt byl vystavěn v letech 1529–1531 původně jako městská sýpka, později byl užíván jako sklad soli či městská zbrojnice, naposledy jako sklad drobného zboží. Uvnitř se nachází ve třech úrovních mohutná dřevěná trámová stropní konstrukce s fošnovými záklopy z doby výstavby, mladší dřevěné pilíře podpírají středový průvlak se sedly. Stavba má jeden z nejhodnotnějších goticko-renesančních hambalkových krovů na jihu Čech, ale starší nevhodný protipožární nátěr způsobil rozsáhlé poškození povrchu dřeva. Od osmdesátých let minulého století se Solnice nevyužívala. Devastace posledních desetiletí měla neblahý vliv na stav konstrukcí, podobně jako povodeň z roku 2002.

Při obnově bylo hlavním požadavkem zachování památky v celistvosti a její zpřístupnění veřejnosti. V prostorách Solnice jsou nyní v přízemí a prvním patře prostory restaurace, ve druhém patře salonek pro uzavřenou společnost. V podkroví se nachází výstavní prostor. Investor zvolil – s ohledem na sladění požadavků památkové péče s potřebami provozu – velmi náročnou cestu obnovy. Pro potřeby technologického zázemí nakonec posloužil blízký objekt, který sám není kulturní památkou. Vzniklo tak ojedinělé řešení spočívající ve vzájemném propojení budov cca 70 m dlouhým „produktovodem“ uloženým pod historickým Piaristickým náměstím. Tímto způsobem se přivádí pivo do stáčecích tanků v restauraci, energie pro napájení budovy a médium pro klimatizaci a všechny chladírenské technologie.

Vysoce odbornou řemeslnou kvalitu má obnova interiéru, oprava tříúrovňového krovu i zajištění stropních trámů a záklopů. Před zahájením oprav byly tyto jedinečné konstrukce v havarijním stavu. Do záhlaví trámů se musely vkládat ocelové prvky. Na práce tesařů navazovala povrchová úprava navržená technologem a restaurátorem. Podařilo se tak splnit požadavek maximální míry zachování původního materiálu a jeho autenticky ručně opracovaného povrchu bez pohledově se uplatňujících zásahů nebo nových zpevňujících vrstev. Realizace prokázala, že i komerční využití objektu může být památkově vstřícné.

Na cenu NPÚ v kategorii obnova památky, restaurování byli navrženi Ing. Lubor Gregora (generální projektant ateliéru Heritas, s. r. o.) a Ing. Václav Študlar (zástupce investora, společnosti Salinum CB, a. s.)

Restaurování interiéru zámku v Kolodějích nad Lužnicí

Zámek v Kolodějích nad Lužnicí, situovaný jen několik desítek metrů od koryta řeky, byl roku 2002 zasažen tisíciletou povodní, která významně poškodila statiku zámku a barokní interiér zámecké kaple sv. Anny. Díky komplexnímu restaurování v letech 2012–2019 se podařilo umělecky a historicky cenné zámecké artefakty zachránit.

Zámek vznikl přestavbou tvrze, již v roce 1704 zakoupil František Ignác hrabě Wratislav z Mitrowicz a Schönfeldu. Jeho syn František Karel ji v letech 1737–1741 přeměnil na barokní zámek, k němuž připojil centrální kapli sv. Anny podle návrhu pražského stavitele Jana Ferdinanda Hübnera. Klenbu kaple zdobí fresky od Georga Wilhelma Neunhertze s námětem Nejsvětější Trojice a Panny Marie na loďce, ve cviklech klenebních náběhů jsou vymalovány postavy čtyř evangelistů. V prvním patře zámku se nacházejí čtyři plochostropé místnosti s nástěnnými rokokovými malbami z osmdesátých let 18. století, s žánrovými výjevy, galantními scénami a vedutami – mezi náměty se objevují pyramidy, antické ruiny a přístavy. Jako inspirace zřejmě posloužil rukopis Václava hraběte Wratislava z Mitrovic zvaného „Tureček“ (1576–1635), který se jako patnáctiletý panoš zúčastnil cesty poselstva císaře Rudolfa II. do Cařihradu a své vzpomínky na putování a čtyřleté zajetí zachytil v cestopise sepsaném v letech 1591–1595.

Zámecký areál v druhé polovině 20. století výrazně chátral. Využívalo ho místní JZD a vlastní budova zámku sloužila jako depozitář muzea, roku 1970 na jeho střechu dopadlo vojenské letadlo. V první polovině šedesátých let došlo v důsledku stavby Orlické přehrady ke zvýšení hladiny řeky a přilehlý park se výrazně zmenšil stavbou ochranného protipovodňového valu. V roce 2002 byl zámek zasažen katastrofální povodní. Voda ve stavbě vystoupala do výše 3,5 m, způsobila vážné statické poruchy a poškodila cenné interiéry.

V roce 2008 zámek získala společnost Mitrowicz, a. s., a záhy započala s přípravou statického zajištění objektu a obnovou jeho interiérů. Byl proveden rozsáhlý restaurátorský průzkum nástěnných maleb, dřevěných prvků a mobiliáře. Po nezbytných zajišťovacích stavebních pracích probíhalo v letech 2012–2017 za významné finanční podpory ministerstva kultury z Programu záchrany architektonického dědictví restaurování nástěnných maleb a štukové výzdoby zámku včetně zámecké kaple. V letech 2015–2019 se s podporou z veřejných zdrojů restauroval mobiliář kaple: hlavní oltář, kazatelna, chórová přepážka, kovové zlacené zábradlí kůru a varhany. O obnovu maleb, štuků i mobiliáře se postarali pracovníci Vyšší odborné školy restaurátorské v Písku, zejména MgA. David Blahout, Ph.D.

Rekonstrukci zámku vedl architektonický ateliér Labor13, který přistupoval k obnově památky velmi šetrně a s ohledem na zachované historické segmenty. Moderní architektonický přístup zvolilo studio v těch částech budovy, které byly určeny ke konverzi na ubytování. Zde jsou moderní prvky šetrně vloženy do prostor tak, aby nenarušily původní historicky hodnotné zdivo, a zároveň aby se udržely původní proporce prostor.

Celý objekt je dnes před vodním živlem chráněn protipovodňovou zábranou. Od sezóny 2016 je pravidelně přístupný a veřejnost může dosud uzavřenou památku poznávat. Od roku 2019 si pak návštěvníci mohou prohlédnout výzdobu i mobiliář v plně restaurované podobě.

Na cenu NPÚ v kategorii záchrana památky byla navržena společnost Mitrowicz, a. s. (vlastník, investor), zastoupená spolumajitelem Vítem Voláčkem.

Zatímco odborná porota vybírá vítěze v jednotlivých kategoriích (obnova památky, restaurování; objev, nález roku; prezentace hodnot; záchrana památky), veřejnost může v online hlasování podpořit některý z návrhů na cenu bez ohledu na soutěžní kategorii.

Hlasování probíhá na webu Národního památkového ústavu, kde jsou zveřejněny všechny nominace. Vybrat lze pouze jednoho z 23 nominovaných. Vítěz kategorie Památky děkují bude vyhlášen spolu s ostatními výherci na slavnostním předávání cen 14. října 2020 v Národním muzeu v Praze.