Narodil se v Deštné na Jindřichohradecku a absolvoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT. V roce 1967 se stal odborným pracovníkem Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody v Českých Budějovicích, kde postupně získal hlubokou erudici v širokém spektru činností spojených s ochranou památek. Trpělivým vyjednáváním dokázal i v nelehké době 70. a 80. let zachránit významné množství historických staveb odsouzených obecným nezájmem či politickým tlakem k zániku. Úzce spolupracoval s Jihočeským podnikem pro údržbu památek v Táboře, kde se specializoval na statiku historických staveb.

V letech 1991–2005 působil jako ředitel českobudějovického Památkového ústavu. Významně se zasloužil o vybudování systému památkové péče v nově se konstituující demokratické společnosti, a to včetně reformy státní správy jihočeských hradů, zámků a dalších významných památkových areálů. Model, který na jihu Čech propracoval a nastavil, sehrál zásadní roli v postupném celostátním sjednocování odborných, provozních, hospodářských a řídících činností odborné organizace státní památkové péče.

Byl též pedagogicky činný na Filozofické a Teologické fakultě Jihočeské univerzity.

V letech 2004–2005 zastával funkci zastupujícího generálního ředitele Národního památkového ústavu. Až do svých posledních dnů předával bohaté zkušenosti coby oborový analytik generálního ředitelství Národního památkového ústavu. Za svůj celoživotní přínos obdržel Cenu za památkovou péči Ministerstva kultury (2017), Cenu Jože Plečnika Obce architektů (2019) či zlatou medaili sv. Auraciána Biskupství českobudějovického (2019).

Čest jeho památce, pokoj a světlo jeho duši!