Nepomuk a světec Jan Nepomucký, od jehož blahořečení uplyne letos 300 let

Trhová ves Nepomuk, původně zvaná Pomuk, je poprvé písemně doložena k roku 1254 jako majetek místního cisterciáckého kláštera založeného roku 1144. Ve čtyřicátých letech 14. století se zde narodil pozdější doktor práv a generální vikář pražského arcibiskupa Jan Nepomucký. V důsledku sporů mezi církví a tehdejším panovníkem Václavem IV. (synem Karla IV.) byl jako vysoce postavený církevní hodnostář zajat a v roce 1393 po krutém mučení svržen z Karlova mostu. Podle legendy bylo důvodem jeho smrti zpovědní tajemství, které jako důvěrník královny Žofie odmítl porušit. Osobnost Jana Nepomuckého získávala postupně na popularitě, začala být uctívána a kolem roku 1600 byl Jan Nepomucký již vnímán jako český patron. Dne 31. května 1721 byl blahořečen (v letošním roce uplyne výročí 300 let od této události), o osm let později kanonizován a následně se stal nejvýznamnějším barokním světcem. Jeho jméno nesou stovky soch a kostelů nejen v Čechách; populárním se stal jak v Evropě, tak díky jezuitským misiím i v zemích Latinské Ameriky a v Asii. Sv. Jan Nepomucký je patronem Čech a Bavorska, symbolem mlčenlivosti, ochráncem mostů a řady řemesel provázaných s vodou. Uvádí se, že na světě existuje kolem třiceti tisíc mostů zdobených sochou tohoto mučedníka. Světec bývá obvykle zpodobněn jako kněz v tradičním kanovnickém rouchu, držící na levém předloktí krucifix a v pravé ruce palmovou ratolest. Kolem hlavy se mu vine svatozář zdobená pěti hvězdami. Někdy bývá výjev doplněn některým z dalších atributů, jako je jazyk (symbol mlčenlivosti), kniha (představující vzdělanost) a chuďas (jako výraz světcovy štědrosti).

 

Jedno z tradičně ikonograficky pojatých kamenosochařských děl zpodobňujících sv. Jana Nepomuckého (na snímku socha sv. Jana Nepomuckého v Hunčicích, okres Plzeň-sever)

 

Pozůstatky zaniklého nepomuckého cisterciáckého kláštera v obci Klášter, v jehož majetku je Nepomuk poprvé písemně doložen

 

Historie města Nepomuk

Vlastní vznik Nepomuku jako sídla městského typu nejspíše souvisí s objevem stříbra a zlata v okolí, kde jsou dodnes v krajině patrné pozůstatky po této činnosti. Středověké štoly a chodby se dochovaly i kolem náměstí. Původně trhová ves obdržela zřejmě roku 1413 městská práva. Od 17. století se Nepomuk stal v souvislosti s šířícím se svatojánským kultem poutním místem a jeho význam rostl. Titul města získal natrvalo od roku 1730. Vyrostla zde řada významných barokních staveb. Od poloviny 19. století se stal Nepomuk na sto let sídlem okresu; od roku 2003 má statut obce s rozšířenou působností.

 

Nepomucké památky

Nejvýznamnější kulturní památky ve městě jsou soustředěny na jeho okraji při příjezdu od Plzně a Přeštic, v místech jádra raně středověkého osídlení lokality. Naproti Špitálskému rybníku, po jehož hrázi vede dnes hlavní silniční komunikace, stojí v dominantní poloze kostel sv. Jakuba. Původně románská stavba byla ve 13. století raně goticky upravena a ve století následujícím přestavěna, doplněna o trojlodí. V letech 1780-1782 přibyla ke kostelu barokní věž se zvonicí; v té době byl však kostel v důsledku josefínských reforem zrušen a následně využíván jako sýpka. V letech 1857-1859 prošel rozsáhlou rekonstrukcí a novogotickou úpravou. V ohradní zdi kostela jsou vsazeny náhrobníky z 17.-18. století a stojí zde také výklenková kaplička se sochou Madony. Socha původně stávala na vrcholku sloupu před budovou Zelenohorské pošty. Jedná se o raně barokní plastiku z roku 1688. Panna Marie v podživotní velikosti stojí na půlměsíci a na předloktí drží Ježíška. Na čelní straně podstavce je text s donací sochy a letopočtem jejího vzniku.

Kostel sv. Jakuba na Přesanickém náměstí

 

Areál kostela sv. Jakuba, výklenková kaplička se sochou Madony

Dvě menší památky se nachází na protějších koncích rybniční hráze pod kostelem. Západněji to je bývalá kaple Božího těla. Jednolodní kaple z konce 17. století (nebo snad ještě staršího původu) byla zrušena současně s kostelem sv. Jakuba. Kolem poloviny 19. století přibyl z boku obytný dům a kaple byla adaptována na kovárnu. Vybavení z přelomu 19. a 20. století je dochované dodnes včetně funkční výhně. Na opačném konci hráze se nachází výklenková kaple se sochou sv. Jana Nepomuckého. Kaple byla vystavěna v roce 1879, socha světce je však barokní, z roku 1723, tedy ještě z období před kanonizací zdejšího rodáka. Světec je zde zpodobněn v tradičním ikonografickém pojetí.

Bývalá kaple Božího těla, předělaná na kovárnu

 

Výklenková kaple sv. Jana Nepomuckého u Špitálského rybníka

Kostel sv. Jakuba tvoří západní stranu Přesanického náměstí. Severní stranu zaujímá mohutná barokní budova s mansardovou střechou, arciděkanství čp. 1. Nepomucká fara měla nepochybně středověký původ. V první čtvrtině 17. století byla povýšena na děkanství. Současná stavba je raně barokní z roku 1678. Zásadní úpravy se dočkala po požáru v roce 1746, a to dle plánů význačného stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera. V roce 1929 bylo děkanství povýšeno na arciděkanství a o rok později se stalo sídlem Svatojánského muzea, dnes opět přístupného veřejnosti. 

• (Budovu arciděkanství vám v podcastu „Místo, kde se procházel svatý Jan Nepomucký i Jakub Jan Ryba“ představuje Český rozhlas Plzeň v prvním dílu svého pořadu Domy s duší, kterým vás mj. provede památkář plzeňského pracoviště NPÚ Pavel Kroupa.)

 

Přesanické náměstí, pohled od jihu

 

Budova arciděkanství čp. 1 a sloup se sochou sv. Vojtěcha na Přesanickém náměstí

 

Sloup se sochou sv. Vojtěcha před budovou arciděkanství čp. 1 na Přesanickém náměstí

 Před arciděkanstvím je umístěn sloup se sochou sv. Vojtěcha. Jedná se o hodnotné barokní kamenosochařské dílo, sestávající z podstavce nesoucího korintský sloup, jehož vrchol je osazen plastikou sv. Vojtěcha. Toto dílo mistra Jana Kořínka pochází z roku 1672 a patří tak mezi nejstarší světecké sloupy v kraji. Původně stávalo na náměstí Augustina Němejce. S budovou arciděkanství po pravé straně sousedí zděná brána se segmentově zaklenutým vjezdem do dvora domu čp. 3. Tato maloměstská usedlost byla vystavěna patrně ve druhé polovině 18. století. U domu zaujme jeho široké průčelí a vykrajovaný štít. Podél domu vybíhá směrem do centra k náměstí Augustina Němejce Plzeňská ulice a východním směrem pak ulice Jana Jakuba Ryby. Ta nese jméno hudebního skladatele, který trávil část mládí v domě čp. 179, stojícím na úzké parcele tvořené právě těmito dvěma komunikacemi. Dům pochází z přelomu 17. a 18. století (kolem roku 1800 a v polovině 20. století prošel úpravami; památkově nevhodné zásahy z šedesátých let byly při nedávné rekonstrukci napraveny). Do roku 1785 sloužil jako škola, kterou Jan Jakub Ryba navštěvoval.

• (Dům čp. 179 představuje v podcastu „Do školy mne vedl otec, jížto vzhed byl jak psí kotec“ v pořadu Českého rozhlasu Plzeň Domy s duší mj. památkář plzeňského pracoviště NPÚ Pavel Kroupa.)

 

Na protilehlém nároží se pak nachází pravděpodobně nejstarší nepomucký dům čp. 185 zvaný U Lípy. Dům U Lípy obsahuje stopy gotických a renesančních konstrukcí a byl upraven v 18. a 19. století. Údajně zde sídlila původní nepomucká rychta a později obecní hostinec. Jižní hospodářské křídlo včetně špýcharu bylo zbořeno na začátku šedesátých let 20. století v souvislosti s výstavbou přeložky hlavní silnice.

• (Dům U Lípy představuje v podcastu „Hostinec či šatlava. Nejen to byl nejstarší městský dům v Nepomuku“ v pořadu Českého rozhlasu Plzeň „Domy s duší“ mj. památkář plzeňského pracoviště NPÚ Pavel Kroupa.)

Domy čp. 3, čp. 179 a čp. 185 na Přeanickém náměstí (zleva)

 

Přesanické náměstí se díky postupně prováděným obnovám jeho historických objektů stalo jedním z nejhezčích nepomuckých zákoutí. I v Plzeňské ulici, spojující náměstí s centrem města, se nachází několik památek. Jednou z nejvýznamnějších nepomuckých památek vůbec je poutní kostel sv. Jana Nepomuckého. Kostel vznikl v polovině 17. století, údajně na místě Janova rodného domu, a souvisí s nástupem svatojánského kultu. Zasvěcen byl tehdy sv. Janu Křtiteli (Jan Nepomucký nebyl v té době ještě kanonizován). Po svatořečení mučedníka již stávající kostel nedostačoval množství poutníků. V letech 1734-1737 tak došlo k jeho zásadní barokní přestavbě podle návrhu významného barokního stavitele Kiliána Ingnáce Dientzenhofera (který později navrhl i podobu budovy děkanství). Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka. V sousedství kostela byla druhotně osazena kamenná socha Krista Trpitele i s podstavcem, pocházející z roku 1767. Pozdně barokní plastika v podživotní velikosti stála původně pod starou lípou nedaleko křižovatky cest, kde byla později začleněna do zahrady sokolovny. Vedle kostela se nachází secesní budova bývalé Okresní hospodářské záložny čp. 19 z let 1908-1909. Není sice kulturní památkou, jedná se však o hodnotnou stavbu s výstavným secesním průčelím zdobeným malbami.

• (Budovu představuje v podcastu „Včelí úly jako symbol hojnosti zdobí budovu spořitelny v Nepomuku“ v pořadu Českého rozhlasu Plzeň „Domy s duší“ mj. památkář plzeňského pracoviště NPÚ Pavel Kroupa.)

 

Kostel sv. Jana Nepomuckého

 

Socha Krista Trpitele u kostela sv. Jana Nepomuckého

 

Budova bývalé Okresní hospodářské záložny čp. 19 v Plzeňské ulici

 

Na náměstí Augustina Němejce, pojmenovaném po význačném českém malíři a dalším zdejším rodákovi, se nachází dvě kulturní památky: novobarokní kamenná kašna se sochou Panny Marie a dům čp. 73. V kašně polygonálního tvaru stojí na sloupu socha Panny Marie. Dům čp. 73 je jedním z dokladů starší městské zástavby. I přes četné novodobé úpravy je objekt s patrně středověkým jádrem příkladem kvalitní architektury z přelomu 18. a 19. století. Na náměstí se nachází také objekty staré radnice čp. 126 a bývalá piaristická kolej, dominanta Nepomuckého náměstí. Tyto objekty nejsou kulturní památkou ve smyslu zákona o památkové péči, jsou však významnými městským objekty a sídly expozice městského muzea a galerie.

• (O bývalé koleji v podcastu „Díky stavbě této budovy se mezi nepomucký lid dostala káva“ v pořadu Českého rozhlasu Plzeň „Domy s duší“)

Kašna na náměstí Augustina Němejce

 

Dům čp. 73 na náměstí Augustina Němejce

 

Bývalá piaristická kolej a stará radnice čp. 126, dnes sídlo muzea a galerie

 

 S dvorním křídlem muzea sousedí dům čp. 129 z 19. století, který rovněž není kulturní památkou, ale je významný tím, že se zde narodil malíř a profesor Augustin Němejc (mj. autor opony Divadla J. K. Tyla v Plzni) a dnes zde sídlí stálá expozice jeho obrazů.

• (O domě v podcastu „Rodný dům Augustina Němejce dodnes nese malířův odkaz“ v pořadu Českého rozhlasu Plzeň „Domy s duší“)

Rodný dům Augustina Němejce čp. 129

 

Ze západního rohu náměstí vybíhá ulice Zelenodolská, kde stojí „nejmladší“ kulturní památka (z pohledu získání statutu ochrany) dům čp. 30. Objekt pochází z počátku 18. století a je dochován v autentickém stylu včetně černé kuchyně, jedné z posledních v Nepomuku.

• (Dům čp. 30 představuje v podcastu „Dům čp. 30 v Nepomuku vám připomene staré časy“ prostřednictvím pořadu Českého rozhlasu Plzeň „Domy s duší“ památkář plzeňského pracoviště NPÚ Pavel Kroupa.)

 

Dům čp. 30 v Zelenodolské ulici, stav před obnovou fasády

 

Na severní straně náměstí ústí ulice s podobným názvem, a to Zelenohorská. Zde stojí další významná památka, i když bez oficiálního památkového statutu, a to bývalá Zelenohorská pošta čp. 76. Ta je dnes sídlem muzea veteránů, galerie a stálé expozice o stavební historii Nepomuku. 

• (Budovu bývalé pošty představuje v podcastu „Romantické bydlení na Zelehorské poště by za život v paneláku nevyměnil“ prostřednictvím pořadu Českého rozhlasu Plzeň „Domy s duší“ památkář plzeňského pracoviště NPÚ Pavel Kroupa.)

S existencí starého areálu pošty je spojována další památka, pavilon Daliborka čp. 77. Předpokládá se, že sloužil jako zahradní altán a obydlí zahradníka. Jádro drobné věžovité stavby pochází zřejmě z druhé poloviny 17. století.

 

Bývalá Zelenohorská pošta čp. 76 v Zelenohorské ulici, dnes muzeum veteránů a galerie

 

Pavilon Daliborka čp. 77 v Zelenohorské ulici

 

Naproti budově staré pošty najdeme barokní měšťanský dům č.p. 78, nesoucí domovní znamení Tři růže. Ten zaujme zejména mansardovou střechou a kamennými ostěními. V interiéru je dochována původní dispozice včetně černé kuchyně. Dům byl nedávno zdařile obnoven, rekonstruovány byly i záklopové stropy datované do roku 1730. Plánována je rekonstrukce honosných barokních kamen na základě nálezu kachlů.

Dům čp. 78 v Zelenohorské ulici

 

V okolí města se nachází řada dalších památek. Ať jde o drobnější objekty, jako jsou třeba tzv. chlebíčková boží muka u východního okraje města a socha sv. Barbory ve Dvorci  – Železné Huti, tak i objekty rozsáhlejší, jako např. dvoreckou železárnu nebo zámek Zelená hora, proslavený filmem Černí baroni. Zajímavá je také obec Klášter, jejíž zástavbou se prolínají relikty zdiva zaniklých objektů bývalého cisterciáckého kláštera. Na území obce se nachází také zajímavá drobnější industriální památka, pozdně barokní Červený most, k němuž se váže několik legend.

• (Most představuje v podcastu „Červený most u Nepomuku je opředen legendami. Co stojí za jeho neobvykylým zbarvením?“ prostřednictvím pořadu Českého rozhlasu Plzeň „Turistický tip“ památkář plzeňského pracoviště NPÚ Pavel Kroupa.)

Tzv. chlebíčková boží muka

Socha sv. Barbory ve Dvorci –  Železné Huti, která byla v roce 2016 odborně restaurována.

 

Zámek Zelená hora

 

Červený most mezi Nepomukem a vsí Klášter

 

Podrobnější informace k jednotlivým památkám najdete v Památkovém katalogu.