Historicky převládající přístup k údržbě kovových mostů – v Československu i následně v České republice – spočíval v zanedbávání pravidelné péče, které zákonitě vedlo k dožití konstrukcí a jejich výměně za nové. Demolice tak postupně začala být vnímána jako standard:  „běžné“, „jediné možné“ a „finančně výhodnější“ řešení, a to i v odborných kruzích. Důsledkem je nevratná ztráta velké části historického kovového mostního fondu, případně zachování původních konstrukcí jen jako torza zbaveného původní funkce.
V případě Vyšehradského mostu, významné součásti památky s mezinárodním statusem, byla proto otázka jeho obnovy posouzena také prostřednictvím mezinárodní odborné expertizy a porovnání se současnou evropskou praxí.

Multioborová pracovní skupina spojila přední evropské odborníky na mostní inženýrství, životnost ocelových konstrukcí, správu železniční infrastruktury, památkovou péči a industriální dědictví z České republiky, Švýcarska a Belgie. Zastoupeny byly významné technické vysoké školy, jako je prestižní ETH Zürich nebo České vysoké učení technické v Praze. V pracovní skupině zasedli odborníci s praktickou zkušeností s péčí o historické železniční mosty, specialisté na ocelové mostní konstrukce, zástupci Mezinárodní rady památek a sídel ICOMOS, odborníci se zkušeností se správou železniční infrastruktury v prostředí světového dědictví UNESCO a památkáři. Posuzovány byly zejména otázky životnosti konstrukce, únavy materiálu, rozsahu možných zásahů, bezpečnosti provozu a vztahu technických a památkových hodnot mostu.

Most je opravitelný s dlouhodobou životností
Pracovní skupina konstatuje, že Vyšehradský most je opravitelný při zachování jeho funkce i památkové hodnoty. Při odpovídajícím rozsahu zásahu – zahrnujícím opravu, výměnu či zesílení jednotlivých prvků – lze dosáhnout životnosti minimálně 100 let, za předpokladu systematické údržby a pravidelné obnovy protikorozní ochrany. Významný odborný přínos do diskuse o životnosti a únosnosti konstrukce přinesl zejména prof. Dr. Andreas Taras (ETH Zürich), mezinárodně respektovaný odborník v oblasti ocelových konstrukcí. Doplnil, že vedle údržby mostu je jeho dlouhodobá životnost podmíněna také předpokladem, že budou realisticky posuzovány a pravidelně ověřovány prognózy objemů a složení železniční dopravy na mostě. Nezbytná je důkladná, pravidelně opakovaná kontrola všech prvků a kritických detailů.

Dočasné přemístění mostu během opravy
Pracovní skupina doporučuje během opravy most dočasně rozebrat a přemístit na břeh. To umožní

• výměnu prvků bez zatížení a použití vhodnějšího nářadí a mechanizace, než by bylo možné při opravě nad řekou
• objektivní a kvalitní posouzení jednotlivých prvků a jejich následné dokonalé očištění od koroze.

Posouzení jednotlivých prvků mostu
Na základě důkladného posouzení budou vybrány části mostu, které bude nezbytné vzhledem k jejich stavu a korozi rozebrat na jednotlivé prvky, aby bylo možné jejich důkladné očištění a následné ošetření proti korozi. Praktická zkušenost z nedávných projektů obnovy nýtovaných mostů ve Švýcarsku a Itálii pak nabízí příklady použití konkrétních protikorozních systémů včetně duplexního systému pro nejkritičtější místa.
Díly s nadlimitní plastickou deformací, korozí nebo poškozením by měly být vyměněny. Prohlídka a diagnostika stavu Vyšehradského mostu prokázaly nutnost výměny podélníků, které jsou u mostů s otevřenou mostovkou standardně považovány za „opotřebitelné“ prvky. U příčníků bude nutné individuální posouzení.

Autenticita technologie
Z hlediska památkové péče a v návaznosti na praktické poznatky z nedávno realizovaných obnov železničních staveb v Evropě doporučuje NPÚ zachovat původní technologický princip konstrukce, zejména primární využití nýtování jako autentické spojovací technologie a použití vysokopevnostních šroubů v konstrukčně odůvodněných případech jako doplňkové (např. u podélníků), nikoliv však v rámci jednoho spoje společně s nýty.
Zahraniční zkušenosti potvrzují, že tento přístup odpovídá běžné praxi při obnově historických železničních mostů v evropském kontextu. Kombinace tradičních technologií a moderních materiálových postupů umožňuje dosáhnout vysoké životnosti konstrukce při zachování její autenticity.

Průjezdný profil a kapacita
Otázka případného rozšíření průjezdného profilu a navýšení kapacity byla posouzena z hlediska technických i památkových souvislostí. Většina expertů doporučuje zachování stávajícího profilu. Případné nutné zvýšení kapacity doporučuje většina členů pracovní skupiny řešit umístěním třetí koleje na samostatné nové konstrukci, ideálně na jižní straně mostu, v minimální vzdálenosti od stávající konstrukce, se subtilním a architektonicky střídmým výrazem. Tento přístup umožňuje oddělit požadavky na kapacitu od ochrany historické konstrukce a představuje řešení používané i v zahraničí.

Mezinárodní expertiza jako klíčový přínos
Mimořádná odborná úroveň mezinárodní pracovní skupiny umožnila na problematiku nahlédnout způsobem zohledňujícím současné zahraniční technické zkušenosti s historickými nýtovanými konstrukcemi. Vedle českých odborníků se na závěrech podíleli i zahraniční experti s přímou zkušeností s obnovou historických železničních mostů v evropském kontextu. Zásadní význam má účast prof. Andrease Tarase, jehož expertiza v oblasti posuzování životnosti ocelových konstrukcí a jeho podíl na tvorbě evropských norem poskytují závěrům skupiny mezinárodně srovnatelný odborný rámec.

Další postup
Na základě těchto závěrů připraví Národní památkový ústav v souladu se zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, podmínky pro obnovu kulturní památky Vyšehradský most.
Závěry pracovní skupiny představují odborný podklad pro další rozhodování investora v platných zákonných rámcích a navazují na dlouhodobou spolupráci Národního památkového ústavu se Správou železnic při obnově kulturně hodnotných železničních staveb.

Plné znění závěrů pracovní skupiny pro obnovu Vyšehradského mostu

Členové odborné pracovní skupiny (Zobrazit tabulku v pdf)