Hlubinný důl je jednou z devíti nových kulturních památek Plzeňského kraje

Okres Plzeň-sever

V roce 2023 přibyla v okrese Plzeň-sever řada památek, konkrétně v obcích Hrad Nečtiny, Lochousice, Nevřeň, Planá a Rybnice. Nejpozoruhodnější z nich je pro svoji typologii i rozsah bývalý kaolinový důl v Nevřeni. Leží asi 700 m severovýchodně od centra obce. Těžba kaolinových arkóz zde byla zpočátku prováděna povrchově a později tzv. „na hlubinu“. Pod terénem se dochoval rozhlehlý, více než 1 km dlouhý komplex podzemních prostor se sítí vyrubaných štol a komor. Na povrchu se zachovaly stopy po povrchové těžbě a dalším zpracování vytěžené suroviny. Důlní dílo je v dobrém technickém stavu a prostřednictvím prohlídkového okruhu je přístupné široké veřejnosti. Celek představuje unikátní doklad těžby kaolinu ve druhé polovině 19. století.

Další nová památka se nalézá v obci Hrad Nečtiny, nad rybníkem Baba. Jedná se o dřevěný, asi 6 m vysoký kříž s vyřezávaným korpusem Krista v životní velikosti, datovaný nápisem na soklu do roku 1888. Horní část se sochou chrání stříška a ze zadní strany prkenné bednění. Prostor kolem kříže vymezuje nízký plůtek. Typově lze tento kříž považovat v kraji za zcela ojedinělý.

Další přibyvší památkou je venkovská usedlost čp. 41 a 3 v Lochousicích, s dvojicí zděných bran, která svoji stávající podobu získala v období od druhé poloviny 19. do počátku 20. století. Obytné stavení a chlévy nebyly nijak stavebně upravovány zhruba od konce druhé světové války. Tím byla umožněna konzervace podoby bytu a hospodářské části ve stavu, do jakého dospěla přirozenou cestou někdy v první třetině 20. století, tedy na samém vývojovém vrcholu soukromého způsobu hospodaření, než byl násilně ukončen vysídlením původního obyvatelstva a následnou kolektivizací. Takto nenarušená podoba bytu a hospodářské části (s řadou tehdy moderních technických prvků) je naprosto výjimečná a mezi ostatními památkově chráněnými usedlostmi v obci, která je vesnickou památkovou zónou, nemá srovnání.

Mladší, ale neméně hodnotnou památkou je budova bývalé obecné školy čp. 35 v obci Planá u Hromnice. Autorem jejího návrhu je významný plzeňský architekt Hanuš Zápal, který zde zopakoval své obvyklé hmotové řešení venkovských škol, spočívající v členění stavby na hlavní, vyšší část s učebnami a vedlejší, určenou k bydlení, mající podobu vilky. Kvalitní příklad meziválečné venkovské školní budovy z roku 1932 je dochován v autentickém stavu z doby výstavby, bez nevhodných novodobých úprav. Původní je celkové dispoziční a funkční uspořádání včetně veškerých hlavních stavebních konstrukcí a celé řady specifických detailů a prvků. Budova je zasazena do zahrady s dochovaným terasovitým uspořádáním a původní vstupní brankou. Součástí památky je také pomník padlým s bronzovou bustou T. G. Masaryka od sochaře Jana Přerovského.

Poslední novou památkou okresu je stodola u domu čp. 15 v obci Rybnice. Celoroubená stavba byla dendrochronologickou analýzou datována do sedmdesátých let 19. století. Má dochované veškeré stavební konstrukce včetně specifických detailů a prvků i celkovou dispozici. Velmi cenné jsou kompletně zachované pernové přepážky, které u podobných staveb bývají dnes již odstraněny. Jedná se o jeden z posledních dokladů historické roubené stodoly v obci a i v rámci celého regionu jde o vzácný příklad stavby svého druhu.

Okres Tachov

Další stodola, která přibyla mezi kulturní památky, se nachází na Tachovsku v obci Horní Jadruž. Na rozdíl od rybnické stodoly je tato sloupové rámové konstrukce, v líci svisle obedněné prkny. Původní stodola vznikla již v šedesátých letech 17. století, velká přestavba (půdorys a krov) proběhla těsně po roce 1900. Jedná se o jeden z posledních dokladů místně tradičního objektu tohoto typu v obci – ve vsi chráněné jako památková zóna se stodoly u jednotlivých usedlostí buď nedochovaly vůbec, nebo jde o typově odlišné (tedy zděné) stavby. Stodoly výše uvedeného typu jsou v Plzeňském kraji charakteristické pro zdejší příhraniční oblast Českého lesa a jinde se běžně nevyskytují.

I další nová památka zemědělského charakteru se nachází na Tachovsku. Prohlášeny zde byly nejhodnotnější budovy turisticky hojně vyhledávaného hospodářského dvora Krasíkov, ležícího na území obce Kokašice pod hradem Švamberk (Krasíkov). Jsou jimi sladovna, sýpky a stodola. Kromě vlastní stavebně historické hodnoty se jedná o objekty, které dokládají postupný vývoj celého hospodářského dvora a představují jeho poslední autenticky dochované historické budovy. Dvůr je snad již středověkého původu, jeho podobu určila zřejmě pozdně barokní přestavba a následné rozšíření ve druhé polovině 19. století a novodobé zásahy ve druhé polovině 20. století. V poslední třetině 20. století došlo k rozsáhlé demolici historických budov v severovýchodním nároží. Sýpka a sýpková část sladovny však dokládají pozdně barokní stavební fázi, hvozd sladovny a stodola pak fázi z druhé poloviny 19. století.

Okres Klatovy

V okrese Klatovy přibyla výjimečně jen jedna nová kulturní památka. Je jí patrový městský dům čp. 36 ve Fügnerově ulici v Kašperských Horách. Původem zřejmě barokní objekt, přestavěný někdy v průběhu 19. století, si z velké části zachoval autentickou barokní podobu. V průčelí má dochovaný původní portál se slohovými dřevěnými dveřmi.

Okres Domažlice

Ojedinělým přírůstkem souboru nových památek v okresu Domažlice je socha sv. Jana Nepomuckého v Semněvicích. Spolu s osazením sochy bylo upraveno i její bezprostřední okolí na tzv. Janovu zahrádku, kterou vymezovalo barokní ohrazení se zděnými pilířky s kamennými hlavicemi a koulemi. Autorem pozdně barokního sochařského díla, datovaného nápisem na soklu do roku 1747, je Karel Legát z Plzně. I přes torzální a havarijní stav sochy a jen částečné dochování historického oplocení se jedná o mimořádně kvalitní barokní soubor, který nemá svým řešením v rámci Plzeňského kraje obdoby. Díky dominantní poloze vytváří spolu s poblíž stojícím památkově chráněným kostelem sv. Jiří a sousední farou mimořádně působivý a kvalitní urbanistický celek.

Dvě národní kulturní památky

Status národní kulturní památky získaly s účinností od 1. července 2024 dosavadní kulturní památky zámek v Poběžovicích (okres Domažlice) a plzeňská radnice. Patří nyní mezi zhruba tři stovky objektů, jež tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství České republiky. 

Poběžovický zámek prošel složitým stavebním vývojem od středověké tvrze přes novověké a barokní úpravy až po rozsáhlou přestavbu po polovině 19. století a další následující úpravy. V širokém povědomí je znám díky rodu Coudenhove-Kalergi a potažmo jedné z prvních Japonek, jež přicestovaly do Evropy, jménem Mitsuko Aoyama, která se stala matkou Richarda Coudenhove-Kalergiho. Ten byl mezinárodně uznávaným myslitelem, spolupracujícím s předními meziválečnými osobnostmi československého státu a zakladatelem Panevropské unie, ideového předchůdce Evropské unie.

Plzeňská radnice je renesanční, navržená italským architektem Giovannim de Statia a zbudovaná v letech 1554–1559. V období 1907–1912 proběhly kvalitní novorenesanční úpravy provedené architektem Janem Koulou, zahrnující i sgrafitovou výzdobu průčelí, jež radnici vtiskla její charakteristické vzezření.

Poznámka:

K 1. lednu 2024 čítá nemovitý památkový fond kraje celkem 3233 památek, 8 památkových rezervací, 67 památkových zón a 19 ochranných pásem. Mimořádný status národní kulturní památky má v Plzeňském kraji celkem 26 kulturních statků (24 nemovitých a 2 movité památky; zámek v Poběžovicích a plzeňská radnice nejsou s ohledem na účinnost prohlášení k 1. červenci 2024 zatím započítány). Informace k jednotlivým památkám je možno získat v Památkovém katalogu.

-red-