Poutníci na Švihově pomáhali s výsadbou stromků
Jak si užít spoustu zábavy a ještě při tom pomoci vodnímu hradu Švihov? Tuhle otázku si položili v pražském oddílu Poutníci, když se na internetu objevila výzva k dobrovolnické činnosti, nazvaná 72 hodin. Slibovala výlet, prima víkend i nějaký ten užitek. A jak vše nakonec dopadlo? To přiblíží následující reportáž.
Kastelán hradu Švihova hledal pomoc při výsadbě stromků v obnovovaném sadu, který kdysi hrad obklopoval. V telefonu pak zmínil, že mu šlo o víc, než aby se jen zorganizovala jen nějaká další „akce pro akci“ nebo tradiční dobrovolnický úklid okolí památky. Projekt měl přinést něco netradičního i dětem, které se rozhodly pomoci. Nějaký hmatatelný výsledek, za kterým se budou moci třeba do Švihova vracet. S oddílem, s rodiči a jednou možná i se svými dětmi.
Houkání vlaku v zatáčce před Švihovem nám prozradilo, že se blížíme k cíli. Ještě jsme ale museli projít městečkem k hradní bráně, kde na nás čekal kastelán. Viděli jsme se vlastně poprvé v životě, doteď si vedoucí s kastelánem jen psali e-maily nebo telefonovali. Kastelán nás, všech dvacet jedna pomocníků, ubytoval v hradním špýcharu. Následovala noční dobrodružná prohlídka hradu s baterkami. Nádvoří, sklepení i místností, opředených nejrůznějšími pověstmi. Třeba tou o někdejším majiteli, panu Půtovi, jehož portrét, sádrový odlitek podoby z náhrobku, nás uvítal ve vstupní síni. Říká se, že Půtu musí každý uctivě pozdravit, kdo tak neučiní, toho na hradě provází nejrůznější nehody a smůla. Pak jsme se vrátili do špýcharu. Před spaním nás čekala nás ještě seznamovací hra.
Ráno po snídani jsme prošli stodolou k bývalému hradnímu příkopu. Ten byl po třicetileté válce zasypán a ještě později tu vznikl sad, který později zanikl. A který jsme měli pomoci obnovit. Čekaly nás krumpáče a lopaty, s jejichž pomocí jsme kopali jámy pro budoucí stromky. Bylo jich dohromady 34! Kastelán měl k dispozici i plánek, podle kterého jsme vyměřovali, kde má být která jáma vyhloubena. Nejvíc bude v sadu jabloní. Nebudou ale chybět ani třešně, v plánku byla zakreslena i jedna hruška a lísky. Navíc jsme si mohli také vysadit jeden stromek. Malý doubek. Takovou připomínku naší pomoci. Je prima, že se bude moci k němu vracet. A vědět, že byl zasazen do země tenkrát, když na hrad přijeli Poutníci.
Kam má přijít která jáma, na to měl kastelán zvláštní plánek. Orientovat se v tom nákresu, kde jsou všechny stromy označeny latinskými názvy, nám pomáhal i odborník, co přišel na hrad. Hloubení jam nebyla žádná nuda! Okolo nás skákaly hradní ovce, mohli jsme si dokonce pohladit služebního psa Ashlynu. Podařilo se nám vylákat z vody i jednu z nutrií, které žijí ve vodním příkopu. Tu nejzvědavější. Po práci nás čekalo opékání buřtů, zpívání při kytaře a to až do setmění.
V neděli ráno jsme si prohlédli hrad normálně za světla. Pak nás čekala cesta na blízkou zříceninu hrádku Kokšína. Prý střežil místo, odkud se přiváděla voda do obranných příkopů švihovského hradu. Pak jsme zamířili už přímo na nádraží, kam nám kastelán přivezl na přívěsu bagáž. Od správce hradu jsme jako poděkování dostali i malý, ale skvělý dárek: Rodinnou vstupenku k prohlídce Švihova. Termín si budeme moci vybrat. A také ukázat rodičům stromek, který jsme si u hradu zasadili.
