Ohlédnutí za vzdělávacím programem v Iráku: Po lidské stránce to bylo až nečekaně dojemné

V čem jste irácké kolegy školil?

Můj přednáškový kurz byl rozdělen do řady částí, které byly věnovány třídění a evidenci památkového fondu, seznámení s Integrovaným informačním systémem památkové péče, který rozvíjí a spravuje Národní památkový ústav. Dále jsem přiblížil problematiku evidence specifických elaborátů tzv. dokumentačních fondů, integrovaných do evidenčního systému. Jakýmsi tematickým leitmotivem bylo zavádění digitalizace a způsob práce s daty, jejich třídění, sdílení a možnosti dalšího využití. Jednotlivé aplikace byly představeny na „živých datech“, s praktickou částí byla spojena intenzivní a živá debata ze strany posluchačů.

Jak dlouhou dobu jste v Iráku strávil?

Z celého měsíčního školení jsem v iráckém Kurdistánu strávil týden, což bylo období, kdy jsme s kolegy Lenkou Starkovou, Karlem Nováčkem a Janem Beránkem realizovali náš společný výukový kurz.

Jaká byla spolupráce s iráckým Institutem pro obnovu památek a dědictví?

Musím konstatovat, že spolupráce byla naprosto bezvadná, technologické vybavení mají na vysoké úrovni, zázemí pro frekventanty i pro přednášející bylo perfektně organizačně zajištěno. Rád bych však vyzdvihl zásluhu překladatele do arabštiny, který se díky profesionálnímu přístupu, terminologické erudici, pečlivé přípravě i osobnímu nasazení výrazně zasloužil o zdárný průběh našeho kurzu. 

Z jakých oblastí byli památkáři na místě přítomni, pracovníci jakých dalších institucí  se na projektu účastnili?

Kurzu se účastnilo celkem 14 posluchačů, byli to zkušení odborníci z Památkových ústavů Ninive, Garmján, Akre a z regionálního pracoviště Kurdistánu v Erbílu. Dále se zúčastnili odborníci z univerzit v Mosulu a Koyi. Profesní zaměření frekventantů bylo poměrně různorodé, od specialistů na restaurování historických budov, přes stavební obnovu památek, archeology či správce sbírek. Ve většině případů se však jednalo o zkušené terénní pracovníky,  nezřídka i s evropským vzděláním a rozsáhlým vědomostním podhoubím. Svůj zájem projevovali během celého týdne intenzivní účastí v diskuzi, kdy svými dotazy postupně všem lektorům přivodili nějakou tu horkou chvilku. 

Jak jsou iráčtí kolegové vyškoleni, jak funguje tamější památková péče?

Politická i společenská situace je samozřejmě naprosto odlišná od té, kterou známe ve střední Evropě, nemluvě o odlišném charakteru památkového fondu či kulturně-historických souvislostí. Některé problémy zasahující i do oblasti památkové péče si u nás těžko umíme představit. Přesto byla vidět ohromná hrdost a pýcha na místní kulturní dědictví a to bylo něco, v čem jsme mohli nalézat společnou řeč. Za jakoukoliv zahraniční pomoc jsou velmi vděční a svou vděčnost umí srdnatě vyjádřit. I když jim současná společenská situace například neumožňuje rozvíjet centrální registr kulturních památek, jaký máme u nás v podobě Ústředního seznamu kulturních památek, přesto mají zájem o zkušenosti s využitelností softwaru, o vytváření dílčích seznamů, o vzájemné sdílení dat za pomoci internetu, o katalogizační i metodologické standardy apod. Při této příležitosti bych vyzdvihl letité zásluhy českých odborníků, z nichž někteří organizovali i tento školící kurz, kteří stáli u prosazování moderních konzervátorských metod při obnově památek v Iráku. V tamním obecném povědomí mezi veřejností převládá přístup plně rekonstruovat a doplnit podobu památky do tzv. „původní podoby“. Tato metoda je v Evropě dávno opuštěna. A právě vysoká úroveň české památkové péče se zde proto může uplatnit například daleko citlivějším konzervátorským přístupem v obnově kulturních památek.

Jaké byly ohlasy z řad iráckých kolegů?

Jak jsem již naznačil, většina posluchačů byla velice aktivní a v případě, že některým souvislostem plně nerozuměli, neváhali se dožadovat upřesnění či podrobností, dokud nebyli spokojeni. Rádi srovnávali své vlastní zkušenosti s našimi, takže vše probíhalo ve formě aktivní kooperace. Rozhodně se nepotvrdila má původní obava z jednostranného „kázání moudra“ znuděným posluchačům, jak to často vídáme u nás v Čechách. Myslím, že mohu hovořit za všechny lektory, když zdůrazním, že právě bohatá interakce mezi účastníky a školiteli byla největším překvapením všem zúčastněným a že nejen lektoři si ze školení odnášeli dobrý pocit.

Co školení přineslo?

Věřím, že jsme iráckým odborníkům přinesli odbornou podporu a inspiraci v jejich nelehkém úkolu o zachování tamního kulturního dědictví. Jedná se o oblast starověké Mezopotámie, která je civilizační kolébkou celého lidstva. Mohli jsme jim předat kromě zkušeností na přednáškách a na terénních praktikách rovněž podrobné metodické podklady, publikace, přehledy a řadu dalších podkladů, které jim umožní zpětně informace ještě více rozšířit.

Jak bude probíhat proces obnovy Mosulu, bude na něm NPÚ nějak  spolupracovat?

Zda a v jaké podobě obnova Mosulu bude probíhat, bude nejprve záležet na politické a hospodářské situaci v samotném Mosulu a okolí, kde dodnes není zcela bezpečno. Poslední události v oblasti sousedního syrského Kurdistánu naznačují poměrně špatně předvídatelný vývoj. Irácká strana o spolupráci každopádně zájem projevila. 

Můžeme se něco naučit od iráckých kolegů i my?

Pochopitelně, bylo by pošetilé domnívat se, že u nás známe vše nejlépe. Když si uvědomíte, že na území iráckého Kurdistánu se dodnes nacházejí zcela jedinečné památky, jako například kláštery ze starokřesťanského období nebo stavby z nejstaršího období východní židovské diaspory, nemluvě o prehistorických kulturních archeologických vrstvách staré Mezopotámie, mohou nás poučit praxí na zcela jedinečném materiálu. Osobně mi byl sympatický i jejich přístup k památkové péči. U nás je státní památková péče považovaná za něco samozřejmého, takže jí většinová společnost přestává vnímat jako vymoženost, ale jako přítěž. Ve srovnání s tím iráčtí kolegové, kteří se musí každodenně potýkat se složitými administrativními překážkami, jsou samostatní, dynamičtí a uvyklí hledat nejefektivnější kombinace řešení za použití dostupných finančních prostředků. 

Co vás zde překvapilo?

Erbíl je jedinečné město, běžného Evropana překvapí svou moderností, tolerantností a pohostinností. Dodnes je irácký Kurdistán jako autonomní oblast jednou z nejstabilnějších oblastí celého regionu. Domnívám se, že pokud bude mít příležitost k rozvoji, stane se významnou turistickou destinací pro mimořádné bohatství památek a kultury, alespoň prozatím v těch oblastech, kam nezasáhly přímé destrukční akce ISIS.

Prozradíte nám nějakou svoji osobní vzpomínku?

Je jasné, že pro Evropana je to lokalita kulturně poměrně vzdálená a proto jsem měl obavy z toho, jak budeme přijati. Dostalo se nám opravdu vřelého přijetí, jehož význam a jednotlivé součásti jsme odkrývali postupně. V samotném závěru kurzu se s námi iráčtí kolegové rozloučili ujištěním: „Pro Íráčany opravdu mnoho znamená, pokud s někým usednou ke stolu. Vyjadřují tím, že toho druhého přijímají mezi své přátele.“ Bylo to po lidské stránce až nečekaně dojemné.