Kostel svatého Havla v Čejeticích

Památkářské objevy v kostele, který zachránila obec Čejetice v Jihočeském kraji.

Kostelík sv. Havla v Čejeticích na Strakonicku stojí nedaleko řeky Otavy již od poloviny 13. století. V posledních desetiletích ovšem neměl na růžích ustláno. Od doby, kdy se v něm přestaly konat bohoslužby, o něj ze strany církve opadl zájem a začal rychle chátrat.

Problému se postavilo čelem vedení obce, které v roce 2013 památku přijalo na základě darovací smlouvy do svého vlastnictví. V následujících letech zde za finanční pomoci Ministerstva kultury, Jihočeského kraje a odborné pomoci pracovníků Národního památkového ústavu proběhly archeologické průzkumy a záchranné stabilizační práce spojené s opravou krovu, střechy a odvlhčením zdiva.

Památkáři vyhodnotili výsledky stratigrafického průzkumu fasádních omítek a určili vhodný postup jejich obnovy. Následně se pokračovalo opravou stěn, obnovou vnitřních i vnějších omítek a konzervací vnitřního vybavení včetně kazatelny a kříže.

Restaurátor Jaroslav Fuka pod výrazně ztmavlými laky, které pokrývaly pozoruhodný kulisově zpracovaný hlavní oltář, nalezl za odborné asistence památkářky Dagmar Geršlové poutavé a pestrými barvami hýřící malby. Radost z nečekaných nálezů tím ale neskončila.

Při operativním průzkumu, zajišťovaného v průběhu stavebního zásahu týmem pracovníků českobudějovického územního odborného pracoviště NPÚ, se v interiéru podařilo objevit několik fragmentů nástěnných maleb, které památkář a umělecký historik NPÚ Roman Lavička datoval do třetí čtvrtiny 14. století.

Za jeho odborné asistence restaurátor Josef Novotný nejdříve zabezpečil zbytek malovaného rostlinného dekoru rámujícího zazděný sanktuář (tj. schránku ve stěně na boku kněžiště, kam se ve středověku ukládala nejsvětější svátost). V jeho blízkosti se zachovaly i dva z původně dvanácti malovaných konsekračních křížů, kterými se ve středověku označovaly stěny kostela jako znamení jeho vysvěcení.

Nález v blízkosti hlavního oltáře podnítil zvýšenou obezřetnost při dalších opravách omítek a vyplatilo se. Nejvýznamnější část nástěnné výzdoby z časů, kdy v Čechách panoval Karel IV., se podařilo odkrýt na severní straně lodi. Roman Lavička její námět určil jako součást pašijového cyklu, který minimálně ve dvou pásech nad sebou zachycoval scény Ježíšova utrpení na konci jeho pozemské cesty.

Vzhledem k velkému poškození lze s jistou mírou pravděpodobnosti rozpoznat jeden z výjevů jako Oplakávání – tedy situaci, kdy po sejmutí z kříže spočívalo tělo umučeného Božího syna na matčině klíně.

V navazujícím poli se nalézá nejlépe dochovaná scéna, v níž ženy, které přišly ke Kristovu hrobu, s údivem zjistily, že je prázdný. Jedna z nich je zde zachycena ve chvíli setkání s andělem. Vedle něho je patrný otevřený hrob, v němž stojí další anděl a ukazuje Kristovo roucho. Jeho gesto by mohlo upomínat – alespoň hypoteticky – na slavná ukazování relikvií, které měl císař Karel IV. ve velké úctě a které byly za jeho vlády vystavovány úctě poutníků nejen v Praze, ale i např. v Českém Krumlově.

Restaurované malby významně zvýšily atraktivitu obnovené památky, která se opětovně stala chloubou obce a jejím symbolem. Příběh se šťastným koncem může dodávat odvahu dalším samosprávám, které v souvislosti s památkami čelí obdobným výzvám.