Vojslavický most
Jedinečný dvouúrovňový Vojslavický most se klene nad údolím řeky Želivky nedaleko Humpolce v Kraji Vysočina. Tato pozoruhodná stavba je jedním z mnoha technických unikátů, o kterém spousta lidí nemá vůbec tušení.
Most se skládá ze dvou vývojově odlišných konstrukcí – spodního a horního mostu. Spodním obloukovým mostem z let 1939–1950 v současnosti prochází místní komunikace III. třídy spojující obce Vojslavice a Hořice. Horní most byl budován mezi léty 1972–1979 a jeho mostovka nese úsek dálnice D1 na svém 76,5 km.
Unikátnost stavby zasazené citlivě do okolní přírody spočívá i v detailech, které dokumentují etapy několikrát přerušené výstavby a ilustrují politicko-společenský příběh jedné z nejdůležitějších infrastruktur na našem území. Svým významem a ojedinělostí řešení překračuje hranice České republiky. Objekt je kulturní památkou.
Spodní most vznikal v době, kdy Československo snilo o velkolepé silniční magistrále, která by propojila Čechy, Moravu, Slovensko a Podkarpatskou Rus. Stavba byla zahájena až za Protektorátu a potýkala se s nedostatkem lidí, materiálu i politické vůle. V roce 1942 se práce zastavily. Po osvobození se stavba opět rozeběhla. Nicméně těsně před dokončením mostu stavební práce opět ustaly z rozhodnutí vlády, která tak v roce 1950 reagovala na poválečný útlum automobilové dopravy.
Když se v 60. letech znovu oživil projekt hlavního silničního tahu, most svými parametry již nevyhovoval dobovým dopravním a bezpečnostním parametrům. Uvažovalo se i o jeho odstranění, ale nakonec se přistoupilo k výstavbě druhého patra, tedy nového mostu. Vznikl 10 až 12 m nad existující stavbou, nesou ho 4 nové mohutné pilíře a uveden do provozu byl v roce 1979. Spodní most byl využit pro novou okresní silnici spojující obce na obou stranách přehradní nádrže Švihov.
Před více než deseti lety se začalo mluvit o nutnosti rekonstrukce obou mostů. První projekt byl hotový poměrně rychle, ale měl jeden zásadní problém – počítal se zásahy, které by výrazně narušily historickou hodnotu stavby. A to nebylo možné přehlédnout. Rozběhla se proto série jednání mezi investorem, projektanty a odborníky z telčského pracoviště Národního památkového ústavu.
Jejich cíl byl jasný: najít způsob, jak most opravit, a přitom zachovat jeho jedinečný charakter, konstrukční detaily i autenticitu. A to se podařilo. Díky otevřenosti ze strany investora a trpělivému vyjednávání vznikl nový technický průzkum, který ukázal, že původně navržené zásahy nejsou vůbec nutné. Na jeho základě vznikl přepracovaný projekt – šetrnější a citlivější. Takový, který uchoval původní povrchy a konstrukce, ale přitom nijak neohrozil statiku ani bezpečnost provozu.
Samotná rekonstrukce, dokončená v roce 2024, se stala nejen ukázkou kvalitní řemeslné práce, ale i příkladem, že se technická památka dá opravit s úctou k historii i požadavkům současnosti.
„Výsledek lze považovat za inspirativní příklad pro jiné rekonstrukce architektonicky hodnotných technických staveb, které musejí podléhat bezpečnostním a dopravním standardům,“ konstatuje Jan Klimeš, vedoucí odboru péče o památkový fond telčského pracoviště NPÚ.
Spodní most, kudy vede úzká a málo frekventovaná silnice, je lákadlem pro turisty. Je to místo s atmosférou. Tichá spojnice mezi dvěma břehy, odkud je nádherný výhled na vodní nádrž Švihov.
A co víc – je to jedno z mála míst, odkud si ji můžete legálně prohlédnout. Pokud pojedete kolem, rozhodně se tu zastavte. Tohle místo stojí za to zažít na vlastní oči.
