Dvůr Kalec vystavěný na počátku 18. století náleží do mimořádného souboru hospodářských dvorů plaských cisterciáků. V roce 1948 byl zestátněn a následovalo jeho dlouholeté utilitární využití s absencí jakékoliv údržby. V 90. letech bylo přistoupeno k odstraňování havarijního stavu a částečné obnově, při níž byly objeveny hodnotné barokní malby.
Freska sv. Markéty, po restaurování
V rámci postupné obnovy budov se noví majitelé zaměřili i na původní soukromé opatské prostory, jejichž součástí je také kaple zasvěcená sv. Markétě Antiochijské. Firma Stucco TM, s. r. o. po vstupním průzkumu odhalila na klenbě kaple malířskou výzdobu s výjevem sv. Markéty Antiochijské, ve venkovském prostředí uctívané jako patronka úrody a dobrých žní. Poté, co restaurátorky z malby pečlivě odstranily druhotné nátěry, bylo zřejmé, že se jedná o velmi hodnotné vrcholně barokní dílo z doby výstavby této části dvora.
Malba vytvořená technikou fresco včetně ryté podkresby se naštěstí dochovala v téměř celém rozsahu. Světice je zde zachycena v rozevlátém rouchu, s pozdviženou pravicí třímající kříž, k němuž upírá svůj pohled. V levé, podél těla volně splývající ruce, drží palmovou ratolest. Předsunutou nohou stojí na drakovi. Na oblačném pozadí se nachází bílá holubice, doprovodní putti a andělské hlavičky. Součástí náročného restaurování bylo nejprve odpovědné zpracování průzkumů, včetně chemickotechnologických analýz a souvisejících konzultací, provedeno bylo také množství zkoušek čištění povrchu malby. Výsledky zkoušek a průzkumů byly dobrým základem pro následný kvalitní restaurátorský zásah. Velmi citlivě provedená retuše malby nepotlačila autenticitu dochovaného originálního díla.
Nález nástropní fresky a předchozí objev základního kamene kaple (2022) potvrdily existenci kaple sv. Markéty Antiochijské v bočním křídle architektonicky velmi kvalitně pojaté stavby hospodářského dvora, jenž byl vystavěn plaskými cisterciáky za významného opata Eugena Tyttla (opatem 1699–1738). Vzhledem k vysoké kvalitě malby, její pravděpodobné dataci kolem roku 1717 a lokalitě spojené s plaským klášterem lze dílo připsat malíři Jakubovi Antonínu Pinkovi pocházejícímu z dolnorakouského Windigsteigu.
Díky přístupu majitelů, kteří prostřednictvím své správkyně přistupují k obnově dvora zodpovědně a během prací úzce spolupracují s orgány památkové péče, se postupně daří rehabilitovat tuto významnou kulturní památku.
Nominuje NPÚ, ÚOP v Plzni.
Na cenu NPÚ v kategorii Objev, nález roku jsou nominovány restaurátorky Mgr. art. Kateřina Prokopová a MgA. Barbora Glombová.
