Dvojici renesančních mramorových bust vévodů Markéty Habsburské (v zahraničí nazývané Rakouské) a Filiberta II. Savojského identifikovali odborníci Národního památkového ústavu ve spolupráci se zahraničními experty ve sbírkách státního zámku Sychrov. Výzkum potvrdil, že autorem bust je sochař Conrat Meit a že díla vznikla v počátku jeho tvorby, kdy působil na nizozemském místodržitelském dvoře. Socha vévody Filiberta je nejstarším dochovaným Meitovým dílem z mramoru. Výzkum NPÚ také potvrdil, že obě sochy byly historicky umístěny na zámku Frýdlant a v Clam-Gallasově paláci v Praze. Busty restaurovali odborníci z Akademie výtvarných umění. V příštím roce budou představeny veřejnosti na státním hradu a zámku Frýdlant.
Sochy manželského páru Markéty a Filiberta jsou vyrobeny z carrarského mramoru a jsou vysoké 41 a 56 cm. Tento rozdíl je daný skutečnou výškou obou osobností. Vévoda Filibert měřil kolem 2 metrů, což ukázaly průzkumy jeho kosterních pozůstatků. Obě díla mají mimořádně jemné, detailní zpracování, patrné např. ve skladbě oděvu. U Markéty je to spodní přiléhavý čepec, který částečně zakrývá vlasy, a také rozměrný škrobený vdovský čepec. Tvář vévodkyně je velice precizně ztvárněna. Pootevřená ústa s viditelnými zuby odkazují k habsburské genetické vadě dolní čelisti.
Socha vévody Filiberta byla dosud označována jako Petrarca nebo obecně jako „neznámý muž“ a byla datována do 19. století. Výzkum Národního památkového ústavu Ad unicum ale nově rozpoznal podobu Filiberta II. Savojského. U sochy vévodkyně Markéty výzkum potvrdil dřívější odborné stanovisko, že se jedná o Markétu Habsburskou. U obou soch pak mezinárodní tým odborníků nově potvrdil autorství prvního zaalpského renesančního sochaře Conrata Meita a současně na základě detailní analýzy datoval vznik bust do let 1512–1517, tedy do počátku jeho tvorby. Sochy patří k několika málo dochovaným Meitovým dílům z bílého mramoru.
Busta vévodkyně Markéty byla vystavena na státním zámku Sychrov v krbovém salonu kněžny. Poprvé byla identifikována v roce 1986 kastelánem zámku Milošem Kadlecem ve spolupráci s profesorem dějin umění na Univerzitě Karlově Jaromírem Homolkou, a to na základě podobnosti busty s portrétem Markéty Habsburské od významného vlámského malíře Bernarda van Orley. Ten byl od roku 1518 dvorním malířem savojské vévodkyně a regentky Nizozemí a sloužil jako pověřený „komisař umění“ pro městskou radu v Bruselu.
Nová uměleckohistorická analýza v rámci výzkumného projektu NPÚ Ad unicum potvrdila, že sochy manželského páru nevznikly jako dvojice, ale byly komponovány jako solitérní. Obě sochy pak podle zjištění výzkumníků objednala sama Markéta Habsburská. „Jedná se o mimořádný výsledek vědecké činnosti na půdě Národního památkového ústavu, který významně zasáhne do vnímání a prezentace dějin evropského umění a kultury. Novým a zásadním momentem výzkumu byla zahraniční spolupráce se specialisty na dílo Conrata Meita (Jens Ludwig Burk z Bavorského národního muzea) a na umění dvora nizozemské místodržící Markéty Habsburské (Dagmar Eichberger z Univerzity v Heidelbergu). Díky jejich spoluautorství na publikovaném textu byl objev přijat v odborných kruzích téměř okamžitě a bezvýhradně, což potvrzují zahraniční ohlasy," uvedla Šárka Radostová, vedoucí výzkumného projektu Ad unicum při Národním památkovém ústavu.
V písemných pramenech byly sochy registrovány naposledy v roce 1569. Od té doby nebylo o jejich výskytu nic známo. Po publikování renesančních inventářů uměleckého majetku nizozemského panovnického dvora ve druhé polovině 19. století se autoři pokoušeli o přiblížení jejich podoby na základě jiných existujících malířských či sochařských portrétů dvojice (dřevořezby, malby). Sochy byly tedy znovu objeveny nejméně po 455 letech.
Archivní výzkum pak potvrdil, že sochy pochází z clam-gallasovských sbírek a nikoli rohanských, jak se dosud soudilo. Díla zakoupil Kryštof Kristián Clam-Gallas před rokem 1838. Busty byly v minulosti umístěny na clam-gallasovském zámku Frýdlant a v rodovém paláci v Praze. „Jsem velice rád, že se potvrdila identifikace busty Markéty Habsburské z druhé poloviny 80. let 20. století a že se podařilo identifikovat druhou bustu a ztotožnit ji s osobou Filiberta II. Savojského. Po náročném restaurování se obě špičková sochařská díla vrátila na státní hrad a zámek Frýdlant, kde budou v roce 2025 představena veřejnosti v rámci samostatného výstavního projektu. Následně budou busty prezentovány v hradním muzeu, kde podle historického inventáře byly v 19. století umístěny," uvedl Miloš Kadlec, ředitel Územní památkové správy na Sychrově a kastelán státního zámku Sychrov.
Sochy byly restaurovány MgA. Janem Kracíkem, vedoucím ateliéru restaurování výtvarných děl sochařských na Akademii výtvarných umění v Praze. Využil znalostí ze své restaurátorské praxe, ale také z dob svých studií v Carraře. „Restaurované busty jsou naprostým unikátem, co se týče datace vzniku. Příležitost podílet se na jejich restaurování byla skvělou zkušeností pro celý ateliér, který měl možnost zažít, jak taková práce probíhá, a to jak z pozice procesu restaurování, laboratorního průzkumu, tak i z pohledu manipulace a převozu významných sochařských děl," uvádí MgA. Jan Kracík. „Podstatnou částí celého procesu byl průzkum soch. Pod UV světlem bylo zkoumáno a dokumentováno, zda nebyly polychromované. Teprve po uzavření tohoto podrobného průzkumu bylo možné přistoupit k samotné etapě čištění, která probíhala především za pomocí suché páry. Velký důraz byl kladen na zachování autenticity dochovaného povrchu díla. Plastické doplnění bylo provedeno minimálně pouze formou drobných plastických retuší prostřednictvím tvrdých vosků a jejich kombinací. Doplňky tak naprosto splývají a jsou jednoduše reverzibilní."
Sochy vévodů Markéty a Filiberta vytvořil Conrat Meit na přání samotné Markéty Habsburské (1480–1530), v zahraničí označované jako Markéta Rakouská. Meita přizvala ke dvoru v roce 1512, aby vytvořil bustu v té době již zemřelého (druhého) manžela Filiberta II. (1480-1504). Sochař pracoval podle dvojrozměrných obrazů savojského vévody. Bustu nechala Markéta umístit v reprezentační přijímací místnosti, kde ji doplňovalo také vévodovo brnění. Záhy Conrat Meit vytvořil sochu samotné Markéty. Vznikla podle živého modelu a zachycuje ji jako mladou vdovu. Po smrti Filliberta se Markéta už nevdala. Vdovský oděv se stal součástí jejího reprezentačního vzhledu, což dobře ukazují také četné portréty i miniaturní řezbářské podobenky, které se zachovaly ve dvou světových sbírkách v Mnichově a v Berlíně.
Sochař Conrat Meit patří mezi nejvýznamnější sochaře tzv. Severské renesance. V letech 1512–1530 byl dvorním sochařem regentky Nizozemí, arcivévodkyně Markéty Habsburské. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří královská hrobka Markéty Habsburské a Filiberta II. v klášteře Brou ve francouzském Bourg en Bresse, socha Madony s dítětem v katedrále Saint Michel v Bruselu či Pieta v Katedrále Saint-Jean ve francouzském Besansonu. Naprosto výjimečný badatelský úspěch týmu Ad unicum při Národním památkovém ústavu tak odkrývá další možnosti pro poznání renesanční sochařské praxe obecně a pro osudy díla předního evropského mistra.
Busty Markéty a Filiberta byly už po svém vzniku v 16. století obdivovány současníky z řad členů i návštěvníků dvora a zůstaly v majetku dědiců, což dokládají písemné cestopisné památky a inventáře. Koncem 16. století, patrně v souvislosti s rozprodejem dvorských bruselských sbírek kalvinisty, jejich stopa mizí. Podle hypotézy se busty mohly dostat do rudolfínských sbírek, jejichž pozůstatky, především kamenosochařská díla, uskladněná po desetiletí ve sklepeních Pražského hradu, byly rozprodány v tzv. Josefínské aukci v roce 1782. Tehdy se prodaly mramorové busty odpovídající popisem sochám Markéty a Filiberta. Sochy zakoupil počátkem 19. století Kristián Kryštof Clam-Gallas a nechal je umístit na svém sídle ve Frýdlantu. Počátkem 20. století byly busty evidovány v pražském rodovém paláci, později se nacházely také v rodinné vile Auerspergů v Hejnicích.
Dlouhodobý výzkumný projekt Národního památkového ústavu Ad unicum se zaměřuje na umělecká díla z prohlídkových tras a depozitářů státních hradů a zámků. Výzkum především malířských a sochařských děl je mezioborový a zahrnuje archivní, historické, umělecko-historické, provenienční, technologické a další analýzy. Systematicky tak vzniká badatelská báze pro navazující specializovaný výzkum. Výsledky výzkumu jsou pravidelně publikovány ve stejnojmenné edici Ad unicum. Celkem bylo vydáno již 6 svazků: 4 věnované období od gotiky k manýrismu, jeden svazek věnovaný antickým památkám. Edici doplnila také výběrová anglickojazyčná publikace, která se soustředí na díla s celoevropským významem. Výstupy jsou zveřejňovány on-line prostřednictvím portálu e-sbírky, na konferencích a v odborném tisku.
