Požár v noci z prvního na druhého srpna zničil dřevěný kostel v Gutech. Pracovníci Národního památkového ústavu spolupracují s vyšetřovateli, aktuálně dokumentují zbytky stavby a připravují podklady pro vyčíslení škody. Kostel Božího těla v Gutech z roku 1563 patřil k nejstarším dochovaným dřevěným kostelům na území České republiky. Část zachovaného mobiliáře pocházela ještě z 16. století.
„Prověřujeme situaci přímo na místě,“ řekl ředitel ostravského pracoviště Národního památkového ústavu Michal Zezula. „Rozsah škod je obrovský, kostel je prakticky zničen. K dispozici máme kvalitní zaměření objektu a další dokumentaci, díky níž je možné zvažovat případnou obnovu stavby metodou vědecké rekonstrukce, obdobně jako tomu bylo u kostela sv. Kateřiny v Ostravě–Hrabové, který vyhořel v roce 2002,“ dodal Michal Zezula.
Na seznamu kulturních památek je kostel již od roku 1958. Několikrát byl se souborem ostatních dřevěných kostelů na Těšínsku navrhován na prohlášení za národní kulturní památku. Poslední rozsáhlá obnova probíhala v letech 2011 až 2012.
Vzhledem ke své výjimečné umělecko-historické hodnotě se již od počátku 20. století stal kostel předmětem odborného zájmu státní památkové péče i mnohých badatelů. Poslední odborné zpracování týkající se gutského kostela realizovala Romana Rosová z ostravského odborného pracoviště Národního památkového ústavu. Součástí výzkumu byl i podrobný archivní průzkum a dendrochronologické datování jednotlivých částí stavby. Výsledky byly zveřejněny v odborném tisku a v roce 2014 také v publikaci Dřevěné kostely Těšínska a severovýchodní Moravy. Při této příležitosti byly shromážděny veškeré historické podklady včetně dochované plánové a obrazové dokumentace, jejíž součástí je i detailní zaměření stavby z roku 1953.
Kostel byl ukázkovým reprezentantem kostelů se štenýřovou věží, charakteristických pro oblast Těšínského Slezska. Tyto kostely se vyznačují jednoduchým půdorysem s téměř čtvercovou lodí a o něco užším, rovněž čtvercovým presbytářem, vysokými a strmými sedlovými střechami se dvěma hřebeny, ochozem (tzv. sobotou), dvouramennou emporou v interiéru a především masivní věží s vysazeným zvonicovým patrem.
Tradovanou dobu výstavby v roce 1563 (na základě letopočtu nad dveřmi do sakristie) se podařilo doložit nedávným (2014) dendrochronologickým průzkumem, který také dokázal, že původní jádro kostela (loď a presbytář) bylo intaktně dochováno včetně krovu presbytáře a že kostel prodělal velmi málo stavebních etap. Kromě výstavby v letech 1560–1564 se jednalo o výstavbu a výmalbu empory v letech 1626 a 1642, vztyčení věže v roce 1666 (která zřejmě nahradila starší zvonici), výměnu krovu lodi v roce 1682 a připojení ochozu v 18. století. Jinak byly zaznamenány jen běžné udržovací práce související s nutnou výměnou dožilých dřevěných prvků. Gutský kostel tak byl nejlépe dochovaným dřevěným kostelem ve skupině dřevěných kostelů Těšínska a severovýchodní Moravy. V letech 2011–2012 proběhla poslední rekonstrukce kostela, která se týkala opravy krovu zejména nad presbytářem, výměny krytiny a konstrukčních prvků věže včetně zvonicového patra.
V kostele se zachoval pozoruhodný mobiliář, jehož část pocházela ještě ze 16. století. Jednalo se o velmi cenné předměty blízké době vzniku kostela – zejména zvon z roku 1565 (datace na plášti zvonu) a část starého hlavního oltáře s obrazem Poslední večeře z roku 1591. Výjimečnou památkou byl také malovaný epitaf, jehož vznik se předpokládá na přelomu 16. a 17. století. Barokní vrstvu vnitřního vybavení z 1. poloviny 18. století reprezentovaly dva oltáře, jejichž vytvoření je spojováno s významnou řezbářskou dílnou Matyáše Weissmanna z Frýdku a které byly posléze rokokově upraveny. Námětově pozoruhodná byla pětice tzv. misionářských obrazů ze 30. let 18. století. Ty se do kostela dostaly snad druhotně a zřejmě sloužily jako didaktická pomůcka jezuitských kněží (např. ikonograficky raritní malba s námětem Danielova proroctví králi babylónskému). Součástí autentického mobiliáře byly další předměty a zařízení ze 17. až 19. století, které dotvářely malebný interiér (např. malovaná dřevěná empora z 1. poloviny 17. století, oltářní antependium ze 2. poloviny 17. století, volně zavěšený obraz Zmrtvýchvstání ze 30. let 18. století a jiné).
