V letošním roce bude jednou z hlavních akcí Národního památkového ústavu projekt Marie von Ebner-Eschenbach – Žena tří století. Péčí mnoha institucí, jako jsou zámky ve správě Národního památkového ústavu, Moravské zemské muzeum, Moravský zemský archiv, Magistrát města Brna, Masarykova univerzita, Vídeňská univerzita, pražské Klementinum a další, se uskuteční výstavy, koncerty, divadelní představení a speciální komentované prohlídky.
Marie von Ebner-Eschenbach byla moderní žena a skvělá spisovatelka, sběratelka, ale i autorka divadelních her. Reprezentovala přirozené prostupování českojazyčného a německojazyčného světa a patřila k těm tvůrcům, kteří zásadně napomohli k obecnému rozšíření informací o malebnosti a kulturním svérázu Moravy. Byla autorkou řady publikací, populární a dodnes platné jsou její aforismy. Byla první ženou, které udělila univerzita ve Vídni čestný doktorát, a vedle jiných poct byla v roce 1911 nominována na Nobelovu cenu za literaturu. Dne 12. března 2016 si připomeneme sté výročí jejího úmrtí a po celý rok budeme různými akcemi dále upozorňovat na tuto mimořádnou ženu a spisovatelku.
Jednou z hlavních akcí bude otevření nové stálé interaktivní literárně-historické expozice na zámku v Lysicích věnované Marii von Ebner-Eschenbach. Výstava bude otevřena v pátek 27. května 2016 a věříme, že její nezvyklá instalace zaujme široké spektrum návštěvníků od rodin s dětmi přes jednotlivce, seniory i školní výpravy, protože každá z těchto skupin si na výstavě najde to své.
Přehled akcí spojených s Marií von Ebner-Eschenbach.
Marie von Ebner-Eschenbach
Narodila se 13. září 1830 ve Zdislavicích u Kroměříže. Jejími rodiči byli František, hrabě Dubský a Marie, rozená svobodná paní z Vockelu. V roce 1848 se hraběnka Marie Dubská vdala za Morice von Ebner-Eschebach, svého o patnáct let staršího bratrance. Manželé se usadili v Louce u Znojma. V roce 1856 se trvale přestěhovali do Vídně a spisovatelka vždy v létě dlouhodobě zajížděla do Zdislavic a Lysic. Ve dvaceti osmi letech anonymně vydala satyru ve formě dopisů nazvanou Z Františkových Lázní a dále se soustředila na psaní dramat. Počáteční neúspěchy své literární dráhy svěřuje svému deníku, jehož psaní jí pomáhá vyrovnat se s kritikou v dramatické oblasti. Zlom nastává s románem Božena, který je skvěle přijat nejen čtenáři, ale i kritiky. Následuje próza Hodinářka Lotti, Die Freiherren von Gemperlein, Dorf - und Schloßgeschichten, Obecní dítě, Dvě komtesy, Krambambuli, Štědrý večer slečny Zuzanky, Ohne Liebe atd. V roce 1901 získala čestný doktorát na Vídeňské univerzitě a o deset let později byla nominována na Nobelovu cenu za literaturu. Dne 12. března 1916 ve Vídni umírá.
