Pro objekt bylo obrovskou výhrou, že dům získal velmi kultivovaný vlastník se snahou o citlivou postupnou obnovu při zachování všech památkových hodnot. Velkou výhodou bylo i zařazení akce obnovy objektu, a tím možnosti čerpání dotací, do programu Záchrany architektonického dědictví.
V souladu s výsledky stavebněhistorického průzkumu a na základě rozboru památky bylo rozhodnuto, že přes pozdější úpravy včetně změny tvaru střechy a štítu bude fasáda prezentována v renesanční podobě s dvoubarevným provedením sgrafitové proškrabávané výzdoby s akantovým motivem v tenké lícní vápenné bílé vrstvičce, vytvořené na podkladové silnější šedomodré vrstvě ze směsí vápna, sazí a drceného uhlí, umístěné v rytých rámech kolem okenních otvorů a základní ploše, pojednané v bílo-pískovém odstínu čistě vápenného nátěru. Rozsah původních prvků byl upřesněn na základě výsledků provedeného restaurátorského průzkumu, v rámci kterého byly po náležité dokumentaci sneseny mladší omítkové vrstvy. Fragmenty gotických omítek byly ponechány a odborně ošetřeny restaurátorem, bez prezentace. Naopak vzhledem ke skutečnosti, že v rámci renesanční podoby fasády byla pozdně gotická okna prezentována, byla znovuotevřena a na fasádě i v interiéru přiznána. Obnovena byla dle nálezů i rytá bosáž nároží. Součástí restaurátorského zákroku byl i sondážní průzkum autentické barevnosti kamenných okenních ostění, který doložil jejich barevné pojednání ve světle šedém nátěru. Ten byl na základě těchto výsledků obnoven. V průběhu prací bylo zjištěno, že z původní sgrafitové akantové výzdoby, umístěné v paspartách oken, zbyly již jen malé fragmenty. Ty byly restaurátorským způsobem zakonzervovány a prezentovány v originální podobě a z důvodu lepší čitelnosti a vytvoření alespoň náznaku původní podoby doplněny odvozenými prvky, provedenými pouze v malbě.
Daný objekt je volně stojící patrová tvrz obdélného půdorysu, se sedlovou střechou a hladkými trojúhelníkovými štíty. Fasády jsou hladké, se zbytky starších omítek a fragmenty sgrafitové výzdoby, kamennými ostěními a alianční deskou Jindřicha Kobylky z Kobylího a jeho manželky. Jde o ojediněle zachovanou kvalitní renesanční architekturu, postavenou na zbytcích starší pozdně gotické stavby, s cennou vnitřní výzdobou. Stavba prošla v průběhu 18. a 19. století řadou druhotných úprav, včetně úpravy střechy a osazení nových trámových stopů i klasicistně řešených výplní otvorů, které ale nezastřely její původní architektonický ráz. Budova byla v minulých letech z důvodu dlouhodobě zanedbané údržby v havarijním stavu.
Základy tvrze byly položeny již na přelomu 15. a 16. století v době, kdy panství bylo v majetku jedné z větví pánů z Kunštátu či za Hanuše Haugvice z Biskupic, jehož rod vlastnil bouzovsko-líšnické panství včetně Podolí půl století.