Cyklus Památky kolem nás zahájila v úterý 1. září 2009 v Krajské vědecké knihovně v Liberci Mgr. Petra Šternová z Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci přednáškou Liebiegovo městečko. Pohovořila o vzniku a stavebním vývoji unikátního zaměstnaneckého sídliště libereckých textilních magnátů, majitelů firmy Johann Liebieg & Co. (po roce 1948 Textilany).
V úvodu posluchače v krátkosti seznámila se životopisnými daty zakladatele dynastie Johanna Liebiega staršího (1808-1870) a jeho pokračovatelů, kteří se na vzniku sídliště podíleli. Těmi byli Marie Pauline Liebiegová, Johann Liebieg mladší a především Theodor Liebieg mladší. Výstavbu městečka lze rozdělit do čtyř etap. První proběhla v druhé polovině 19. století a reprezentuje ji dělnický dům od libereckého stavitele Antona Holluba, sociální zázemí pro děti zaměstnanců mimo jiné tzv Vincentinum, dále kostel sv. Vincence z Pauly od vídeňských architektů Rudolfa Jordana a Josefa Schmalzhofera a úřednický dům od libereckého stavitele Adolfa Bürgera. Druhá etapa proběhla v letech 1906-1909 a podílel se na ni liberecký architekt Ernst Schäfer. Třetí hlavní etapa proběhla mezi lety 1911-1920. Klíčovým tvůrcem a duchovním otcem koncepce urbanistického i architektonického řešení zástavby byl norimberský architekt Jakob Schmeissner. Jeho architektonické vize zdařile realizoval liberecký stavitel Richard Wojatschek. Poslední etapa probíhající v letech 1921-1929 již pouze doplnila stávající zástavbu. Výstavba městečka vycházela ze snahy řešit otázku přijatelného ubytování dělníků a ostatních zaměstnanců firmy, tedy v prvé řadě těch, kteří byli pro podnik přínosem. Liebiegovo městečko je hodnotným příkladem plánované tovární výstavby zaměstnaneckého sídliště vycházejícího z principů zahradních měst. Unikátní je především svým nenásilným vestavěním do poměrně dramatické přírodní scenérie, kterou svým charakterem vhodně doplnilo a dalo tak vzniknout malebnému celku.
Akce se konala s podporou Kulturního fondu Statutárního města Liberec.
