Hlavní budova koupaliště Riviéra je mimořádnou stavbou s mnohými hodnotami. Teď jí hrozí zánik.

V dubnu letošního roku zaslal správce areálu orgánům státní památkové péče k posouzení návrh stavby „Rekonstrukce hlavní budovy koupaliště Riviéra“. Z předložené dokumentace vyplývá, že ve skutečnosti jde o demolici (přibližně z 80 %) původní budovy a její nahrazení novostavbou. Důvodem k tak rozsáhlé demolici je údajně špatný stav konstrukcí – suterénní část budovy je však v rozporu s tímto tvrzením z velké části navržena k zachování.

Věříme, že statické zajištění stávající budovy by v případě zájmu o její zachování našlo řešení, a pokud provozovateli koupaliště chybí v areálu nějaké funkce, pak je zřejmé, a také podle původního konceptu plně akceptovatelné, že doplnění novými objekty pro nové funkce je možné. Kromě toho autoři původního zde stojícího díla jsou stále plně praktikující architekti.  

Vzhledem k tomu, že se jedná o výjimečné dílo z přelomu 80. a 90. let 20. století, dovolujeme si zareagovat a upozornit na hodnoty stávajících budov včetně celého areálu. Dnešní koupaliště Riviéra v pisárecké nivě, mezi brněnským výstavištěm a lesním masivem svažujícím se k řece z tzv. Červeného kopce, je historicky využívaným rekreačním územím. Již v roce 1813 zde nechal doktor Josef Vincenc Bayer vybudovat lázně z bývalé soukenické valchy a přistavěl lázeňskou budovu obklopenou zahradou, s výletní restaurací a terasou na ploché střeše. Tento tzv. zámeček se stal centrem areálu, který od 50. let 20. století fungoval jako Park kultury a oddechu.

V reakci na požadavek krajského vedení rozšířit zde možnosti koupání v hygienicky ošetřené vodě vznikl v 80. letech projekt Petra Hrůši, který po prozkoumání terénu, v souladu s danými přírodními podmínkami navrhl využít bývalé, po regulaci slepé rameno původního meandru řeky Svratky k vybudování přírodního koupaliště.

Vznikl tak zcela nadčasový, ojedinělý koncept, reflektující přírodní prostředí. Terénní konfigurace byla využita k umístění kaskády bazénů pro plavce různé zdatnosti, s romantickým přemostěním dvěma oblouky dřevěných mostů. Jako fyzickou bariéru, oddělující rekreační území od frekventované Bauerovy ulice, navrhli mladí architekti ze Stavoprojektu páteřní systém budov: Aleš Burian restauraci, Jan Vrabel sportovní halu pro bowling a squash, Michal Říčný technické sklady a garáže. Petr Hrůša je kromě celkové koncepce autorem bloku s technickým a provozním zázemím, který, včetně šaten s restaurací, solárii a zázemím pro návštěvníky, byl ve výsledku jako jediný z celého návrhu zrealizován a dodnes v původní podobě zachován. Ve ztvárnění této budovy je zřejmá práce s klasickými proporcemi a současně, s nepřehlédnutelným respektem k tradici brněnského funkcionalismu, se zřejmě v brněnské premiéře autoři přiklonili také k formám tehdy ze západu pronikajícího postmodernismu. Areál byl po nefunkční přestávce desetiletého chátrání zapříčiněném pronájmem podnikateli s populistickými atrakcemi rekonstruován podle projektu Ateliéru Brno v letech 2003–2004.

Následná renovace v letech 2017–2018 umístěním řady vodních atrakcí ubrala areálu poetiku „rozmarného léta“, ale ještě stále zachovává původní krajinný koncept. V roce 2019 získali autoři renovace bazénů – úpravou na nerezové vany včetně přidání zmíněných atrakcí – jednu ze zlatých mezinárodních cen IOC IAKS Award, kdy si studio A77 Centroprojekt Group přivlastnilo autorství celého projektu – přitom je vysoce pravděpodobné, že porota při hodnocení zohlednila zejména krajinný koncept celého areálu, nikoliv jen osazení bazénů nerezovými vanami a přidání tobogánů a jiných atrakcí. Hlavní devízou celého areálu stále zůstává její krajinný, původní prostředí respektující a využívající koncept.

Stávající budova šaten a technického zázemí, projektovaná v roce 1986, je ojedinělým dokladem raného tvůrčího směřování mladé generace architektů, která svými občanskými postoji a nekompromisním tvůrčím přístupem směřovala ke společenským a politickým změnám. Budovy v areálu brněnské Riviéry jsou jedním z prvních dokladů ovlivnění mezinárodními postmoderními trendy celorepublikově, kde prvenství je přisuzováno rodinnému domu v Písku od Josefa Pleskota.

Celý areál Riviéry je v rámci České republiky zcela ojedinělý uchopením původně banálního utilitárního zadání. Vložením do kontextu přírodního prostředí a původních historických staveb je celek cenný v tom, že se zde setkává několik vývojových etap včetně různých časových období identifikovaných příslušným dobovým architektonickým vyjádřením.

Na základě tohoto návrhu byli architekti pozváni k účasti na mezinárodním workshopu Město a řeka (la Citta e il Fiume) ve Florencii a zde vytvořený návrh architektů Petra Hrůši, Aleše Buriana, Zdeňky Vydrové, Petra Pelčáka, inspirovaný projektem na Riviéru byl v roce 1986 oceněn významným teoretikem architektury Kennethem Framptonem pro zvlášť příkladné středoevropské a „kriticky regionalistické“ ideově podobné uchopení architektonického úkolu.

Říční lázně Riviéra

fáze výstavby:  

1986–1992: výstavba areálu Riviéra
Petr Hrůša, Aleš Burian, Jan Vrabel, Zdeňka Vydrová, Michal Říčný

2003-2004: rekonstrukce areálu Riviéra
Petr Hrůša, Petr Pelčák, Igor Bielik – Architekti Hrůša Pelčák, Atelier Brno

2017–2018: rekonstrukce bazénů a přidání vodních atrakcí, A77 Architekti

Zpracovali: Renata Vrabelová a Petr Svoboda