S hlubokou lítostí oznamujeme, že dne 26. 12. 2022 zemřel ve věku nedožitých devadesáti jedna let první porevoluční ředitel Památkového ústavu v Brně PhDr. Bohumil Samek. Po maturitě na znojemském gymnáziu studoval v letech 1951–1956 dějiny umění a historii na Filozofické fakultě  Masarykovy univerzity v Brně, kde zároveň navštěvoval přednášky prehistorie, klasické archeologie a pomocných věd historických. Dějiny umění, kterým se následně věnoval celý svůj profesní život, studoval pod vedením tří významných historiků umění – Václava Richtera, Alberta Kutala a Antonína Friedla, kteří jej přivedli ke znalectví, s ním spojené analýze uměleckých děl i komplexnímu umělecko-historickému myšlení, na jehož základě dokázal spolehlivě zasadit jednotlivá umělecká díla do nejširších kulturních souvislostí. Po ukončení studia působil více než dvacet let jako kurátor sbírek v Muzeu města Brna (1956–1979). Zároveň však pracoval na soupisu uměleckých památek Moravy. Při této práci se mu v roce 1957 podařil jeden z jeho největších životních objevů, když v chrámu Zvěstování Panny Marie ve Šternberku nalezl dávno zapomenutou gotickou sochu Madony, vytvořenou za vlády Lucemburků v takzvaném „krásném slohu“, která pod názvem Šternberská madona vstoupila do českých dějin umění. Současně publikoval řadu odborných článků a studií věnovaných zejména architektonickým a uměleckým památkám Brna. Od roku 1979 působil v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Roku 1992 byl jmenován ředitelem Památkového ústavu v Brně (nynější Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně), kam přenesl ducha rozsáhlých společenských změn. Spolu se svým oblíbeným spolupracovníkem profesorem Milošem Stehlíkem, se z Památkového ústavu snažil vytvořit vstřícnou a respektovanou odbornou instituci, která se vedle výkonu památkové péče zabývala také popularizací památek a rozsáhlou publikační činností. Přestože působení Bohumila Samka na památkovém ústavu nebylo dlouhé, zanechal zde výraznou a nesmazatelnou stopu. Jím nastavené směřování ústavu v mnohých ohledech přetrvalo do současnosti. Na půdě Ústavu dějin umění AV ČR zahájil roku 1981 jako vedoucí týmu a hlavní autor práci na vydání monumentálního soupisu památek, které vyústilo do několikasvazkové publikace s názvem Umělecké památky Moravy a Slezska, podávající obšírnou zprávu o významu a stavu moravského a slezského památkového fondu. Poslední svazek Uměleckých památek byl veřejnosti představen v roce 2021. Bohumil Samek pracoval téměř až do konce, ještě v listopadu 2022 psal článek o svých přátelích malíři Vladimíru Svobodovi a sochaři Miloši Vlčkovi. Vedle několika dalších ocenění mu byla za jeho celoživotní práci roku 2022 udělena Cena města Brna v oblasti společenské vědy. Díky svojí dlouhodobé muzejní, památkářské, publikační a soupisové práci patřil Bohumil Samek k nejvýznamnějším moravským historikům umění, který nemalou měrou přispěl k záchraně hmotného kulturního dědictví. Patří mu velký dík.