Nejstarší zmínky o místě, kde se dnes nachází Lannerův dům, datujeme k 17. století. Roku 1651 je zde zmiňován hospodářský dvůr s velkou zahradou, který kupuje hraběnka Františka Slavatová z Chlumu a Košumberka. O tři roky později jej dává darem jezuitskému řádu, který do Telče přivedla a který zde zřídil svůj dispenzář, tedy objekt pro důstojné dožití řádových bratří.  V pozdně barokním období zde vznikly dvě samostatné budovy, severní a západní křídla dnešního objektu. Od zrušení jezuitského řádku v roce 1773 ležel tento tzv. jezuitský neboli Slavatovský dvůr ladem a podléhal zkáze.

Na počátku 19. století koupil dvůr v dražbě židovský obchodník Jakub Lang, aby zde založil továrnu na jemná sukna. Spojil obě budovy a nechal k nim přistavět propojovací východní křídlo, čímž vznikl také prostor tzv. čestného dvora. Klasicistní přestavbou došlo ke sjednocení vzhledu objektu, který sloužil výrobním i obytným účelům najednou. 

Ve 2. polovině 19. století, ještě za držení rodiny Lannerů, bylo okolí domu krajinářsky upraveno. Následuje rychlé střídání několika majitelů a v roce 1929 se stává dům i s pozemkem majetkem města, které jej nechalo později upravit pro sociální bydlení. V roce 2004 získalo Lannerův dům Ministerstvo kultury, aby zde po celkové obnově mohlo vzniknout sídlo územního odborného pracoviště NPÚ pro Kraj Vysočina.