Téměř polovina interiérů hlavního objektu kláštera a prelatury prošla šetrnou obnovou všech dochovaných autentických konstrukcí. Byl odstraněn havarijní stav dřevěných konstrukcí napadených dřevomorkou a havarijní stav klenby v knihovně s poškozenou nástropní malbou od Jana Karla Kováře (1709–1749), zároveň byly provedeny funkční rozvody jako předpoklad pro další etapy. Došlo k restaurování již zmíněné nástropní malby v knihovně a k odkrytí a restaurování dalších nástěnných maleb v sále a dvou saloncích.
Náročnou obnovou prošla i zchátralá zahrada se všemi svými stavebními součástmi (domek zahradníka, dům kuchaře, skleník, vodárna, kuželník, pomník opata Jakuba II. Chmela, kašna, socha sv. Josefa, terasní zdi, ohrazení, brána a most).
Obnovené části klášterní budovy slouží vzdělávacímu a kulturnímu provozu. Najít přiměřené nové využití pro velké areály klášterů, které své původní využití ztratily, je velký problém. Řešení zvolené v Broumově, založené na postupných dosažitelných krocích, je proto dobrým příkladem. Dosud nevyužívaný objekt získal nové využití, které respektuje jeho vysokou kulturní hodnotu.
Na počátku 13. století daroval Přemysl Otakar I. území dnešního Broumovska břevnovským benediktinům. Záhy byl na místě původní tvrze vybudován klášter s gotickým kostelem sv. Vojtěcha. Význam broumovského kláštera vzrostl v době husitských válek, kdy byl břevnovský klášter husity vypálen a opat Mikuláš II. přesídlil do bezpečí opevněného Broumova. Koncem 16. století řeholní život v důsledku sílícího reformního hnutí na Broumovsku upadal. Po roce 1620 se stali opaty významné osobnosti, zejména opat Tomáš Sartorius (1663-1700) a Otmar Daniel Zinke (1700-1738), za jejichž působení byla započata velkolepá stavební činnost. Původně gotický kostel sv. Vojtěcha byl přestavěn v barokním slohu pod vedením italského stavebního mistra Martina Allia z Löwenthalu v letech 1685-1688. Dnešní podoba kláštera je výsledkem vrcholně barokní přestavby v letech 1726-1748 podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Dientzenhofer je také autorem návrhů výzdoby vnitřních prostor kláštera, které provedli významní umělci – štukatér Bernard Spinetti, freskař Jan Karel Kovář či malíř Felix Antonín Scheffler. Další prostory kláštera svými obrazy vyzdobili Petr Brandl a Václav Vavřinec Reiner.
Benediktini v Broumově se vyhnuli mohutnému rušení klášterů za vlády Josefa II. Broumovské klášterní gymnázium bylo totiž velmi významným školským zařízením. V roce 1939 bylo však gymnázium nacisty uzavřeno. Po druhé světové válce byli řeholníci spolu s ostatním německým obyvatelstvem odsunuti. Do kláštera sice brzy přišli čechoameričtí benediktini z Chicaga, ale už v roce 1948 byli komunisty ze země vypovězeni. Od roku 1950 sloužil klášter jako internační tábor nejen pro řeholníky, ale i řeholnice z různých řádů. Internované sestry zde žily ve velmi nedůstojných podmínkách, uvolnění nastalo až po roce 1968.
O kompletní rekonstrukci kláštera se uvažovalo v 80. letech 20. století, protože část prostor využíval Státní ústřední archiv pro uložení přísně střežených fondů. Udržovací práce v 90. letech však nemohly vynahradit desítky předešlých let zanedbané údržby.