Národní kulturní památky
Národní kulturní památky tvoří nejvýznamnější součást našeho kulturního bohatství.
Broumovská skupina kostelů
Farní venkovské kostely vznikly v poměrně krátkém časovém období první čtvrtiny 18. století na území břevnovsko-broumovského benediktinského opatství. Ukončení třicetileté války přináší do českých zemí klidnější období, v němž dochází k rozvoji stavební činnosti, a to již v duchu nově nastupujícího baroka. Nástup rekatolizace českých zemí přináší i opětovný vzestup moci klášterů, které se tak logicky řadí k iniciátorům této stavební činnosti. Dožívající dřevěné kostely měly být nahrazeny prostornějšími moderními chrámy. Za vzestupem moci kláštera nesporně stojí především dvě výrazné osobnosti opatů – Tomáš Sartorius a Otmar Zinke. Za opata Tomáše Sartoria se podařilo započít s obnovou kláštera a rovněž byl vystavěn kostel Panny Marie, sv. Jiří a sv. Martina v Martínkovicích (dílo Jana Křtitele Allia podle projektu svého strýce Martina Allia). Hlavní zásluhu na výstavbě ostatních kostelů broumovské skupiny je nutné přičíst jeho nástupci opatu Otmaru Zinkemu. Ten na Broumovsko přivedl zkušeného stavitele Kryštofa Dientzenhofera a také jeho syna Kiliana Ignáce.
Ucelený soubor kostelů a kaple na Hvězdě je mimořádný nejen poměrně krátkým obdobím, v němž vzniklo množství mimořádných staveb, je také – kromě již zmíněného martínkovického kostela – spojen s jednou osobností objednatele (Otmar Zinke) a dvěma staviteli (otcem a synem Dientzenhofery). Ti se brilantně vyrovnali s požadavky zadavatele na jednoduchý typ venkovského kostela, kdy požadavek stavební solidnosti dominoval nad uměleckými ambicemi a kdy významnou roli hrála otázka financí, neboť z větší části byly jednotlivé kostely skupiny stavěny nákladem samotných farností – opatství pouze zapůjčilo potřebný finanční kapitál a poskytlo mobiliář z vyřazených kostelů.
Oběma stavitelům se podařilo vyhovět požadavkům stavebníka, a přitom vytvořit originální a umělecky účinnou variantu typu venkovského kostela, která je v případě vytčené skupiny v mnohém odlišná od běžné dobové produkce a stává se specifikou regionu. Mimořádně jednotný celek je charakterizovaný slohovou čistotou a úplností realizace. Každá jednotlivá stavba je přitom nezaměnitelná, zejména svým půdorysným řešením. Jednotlivé stavby jsou příkladem jedinečného propojení krajiny s architekturou. Stavitelům se podařilo vytvořit nové dominanty na mírných návrších a v centrech rozvíjejících se obcí a zároveň pohledově akcentovat dálkové silniční tahy a vzájemné optické vazby mezi jednotlivými lokalitami i směrem ke klášteru. Urbanistický kontext dotvářejí i ohradní zdi hřbitovů s branami, fary a školy, stejně jako solitéry kamenných plastik. Grandiózní řešení broumovské krajiny představuje univerzální kulturní identitu, přičemž specifičnost Broumovska spočívá také v pozoruhodném spojení barokního tvarosloví s přírodními „stavbami“ skalních útvarů.
Broumovskou skupinu kostelů tvoří:
- Kostel sv. Prokopa v Bezděkově nad Metují z let 1724–1727 s ohradní zdí s branami a sousoší Ukřižování
- Kostel sv. Maří Magdalény v Božanově z let 1735–1740 s ohradní zdí s dvojicí bran, bránou s márnicí, sochou krucifixu a sousoším krucifixu jako doklad barokní proměny středověkého areálu
- Kostel sv. Václava v Broumově z roku 1727 na místě staršího, jehož uzavření bylo jednou z příčin stavovského povstání v roce 1618
- Kostel Všech svátých v Heřmánkovicích z let 1720–1726 s ohradní zdí a márnicí
- Kaple Panny Marie Sněžné v Hlavňově s přístupovým mostem a terasou z roku 1733
- Kostel Panny Marie, sv. Jiří a sv. Martina v Martínkovicích z let 1692–1698 od architekta Martina Allia s farou a ohradní zdí, bránou, márnicí a kaplí po stranách brány, farou, krucifixem a sochou Krista na hoře Olivetské na podstavách jako příklad složitější struktury sakrálního okrsku
- Kostel sv. Barbory v Otovicích z let 1725–1727 s ohradní zdí a sochou krucifixu
- Kostel sv. Jakuba Většího v Ruprechticích z let 1720–1723 se zvonicí, márnicí a ohradní zdí
- Kostel sv. Markéty v Šonově z let 1724–1726
- Kostel sv. Michaela ve Vernéřovicích z let 1719–1723, hřbitovní kaple a ohradní zeď se třemi branami
- Kostel sv. Anny ve Vižňově z let 1724–1727, márnice, ohradní zeď s bránou a socha sv. Jana Nepomuckého
Poutní kostel Panny Marie Bolestné na Homoli
Poutní kostel na Homoli zasvěcený Panně Marii Bolestné nechala mezi obcemi Borovnice a Lhoty u Potštejna vystavět hraběnka Terezie Eleonora z Ugarte. Impozantní je přístupové schodiště ke kostelu. Kámen na jeho stavbu pochází z nedalekého lomu v Hájku. Sochařskou výzdobu provedli o něco později Hendrichové z Litomyšle. Ačkoli byla sochařská výzdoba schodiště poničena, stále si uchovává svoji symboliku. Poutníci se cestou vzhůru ke kostelu modlili růženec, počet schodů odpovídá jednotlivým modlitbám Zdrávas Maria, počet odpočívadel potom počtu modliteb Otče náš.
Kostel byl vysvěcen v roce 1696, ale působivá sochařská výzdoba přístupového schodiště je pozdější, stejně jako vybavení kostela. Hlavní oltář pochází až z roku 1779, obraz Panny Marie, který visí nad ním, přinesli poutníci z Ústí nad Orlicí. Do původní barokní skříně byly umístěny nové varhany v roce 1916. Po rekvizicích zvonů během 1. světové války zůstal v kostele jen umíráček, ačkoli se místní pokoušeli velký zvon, který ve zvonici zůstal, zakopat a ochránit ho tak před zničením. Hned v roce 1918 byly pořízeny nové ocelové zvony. Ty měly sloužit jen dočasně, než bude možné ulít zvony z kvalitního materiálu. Od roku 1926, kdy byly do věže kostela zavěšeny nové zvony, slouží tyto ocelové jako hodinové cimbály v kostele v Sudslavi. V průběhu 18. století byly postaveny obě kaple i márnice.
Jako národní kulturní památka chráněno od 1. 7. 2018 nařízením vlády č. 23/2018 ze dne 31. 1. 2018, o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky.
Městské muzeum (Wenkeův obchodní dům) v Jaroměři
Wenkeův dům v Jaroměři je jedinečným dokladem nástupu moderní české architektury a použití invenčních konstrukčních řešení před 1. světovou válkou. Představuje vývojový předstupeň k pozdější funkcionalistické architektuře. Jako nosnou konstrukci použil Josef Gočár systém železobetonových sloupů a desek, a tím vytvořil volný, ničím nedělený prostor v celých podlažích. Předsazené ocelové průčelí zavěšené na krakorcích, nesoucí celoplošné prosklení, zcela předstihlo svou dobu i v evropském kontextu. Na dobu vzniku bylo rovněž neobvyklé použití ploché střechy posledního ustupujícího podlaží.
Albert Wenke přišel do Jaroměře roku 1873 z kladských Dušnik. Vyráběl kartonové zboží zdobené mušlovou technikou pro přímořská letoviska. Brzy otevřel obchod s galanterním zbožím na náměstí a později i obchodní dům na hlavní ulici. V roce 1905, po smrti otce, převzal firmu Josef Wenke. Už v té době plánoval otevřít nový obchodní dům, protože stávající prodejní prostory nebyly dostačující. Inspiraci načerpal při svých návštěvách vyhlášených evropských obchodních domů. Záhy svoje představy konzultuje s provozovateli obchodních domů v Pardubicích a Českých Budějovicích.
Podle představ Josefa Wenke se snažili vypracovat své návrhy jaroměřští stavitelé Josef Máša a Josef Hofman. Přál si stavbu moderní, s velkými prosklenými plochami, aby bylo z ulice dobře vidět na vystavené zboží. Wenke s nimi však nebyl úplně spokojen a hledal jiného projektanta. Josef Gočár mu byl doporučen pravděpodobně někým z královéhradeckých nebo pražských obchodních partnerů nebo přátel. Wenke nebyl spokojen ani s prvními Gočárovými náčrty.
Ze spolupráce výjimečného architekta, náročného stavebníka a zkušeného stavitele Josefa Máši vzešel v roce 1911 vskutku moderní obchodní dům postavený ne v Praze, ne v Hradci Králové, ale na východočeském venkově. Dolní část fasády s velkými prosklenými okny v tenkých rámech působí i dnes velmi moderně, tehdy však Josef Gočár předešel vývoj architektury o dvě desetiletí. Podobné řešení nebylo v USA, v Paříži nebo Londýně žádnou novinkou, ale v habsburském soustátí se jednalo o nevídané pojetí. V horním patře se objevují menší klasická okna oddělená kanelovanými sloupky obloženými černou keramikou. Celé průčelí graduje výraznou římsou.
Železobetonová stropní deska s kruhovým ochozem nesená pilíři obloženými měděným plechem propojila dvoupodlažní prostor. Architekt Gočár byl rovněž autorem vnitřního vybavení obchodního domu. Elegantní regály a pulty v černohnědé kombinaci souzněly s výmalbou kazetového stropu, obložením pilířů i se zábradlím vedoucím do nejvyššího patra.
Během hospodářské krize se firma dostala do finančních problémů a oba domy v Husově ulici musely být prodány v dražbě. Během války sloužil obchodní dům jako jídelna blízké továrny. V té době bylo také odstraněno vnitřní vybavení a zabíleny malované stropy.
V roce 1946 získalo dům do majetku město Jaroměř, později byl převeden na československý stát, ale vždy ho využívalo městské muzeum. V roce 1955 byla ubourána zadní část, která původně sloužila jako hračkářství, s rozlehlou terasou na střeše, odkud měli návštěvníci krásný výhled na Krkonoše i Orlické hory.
Při stavebních úpravách v letech 1985–1987 byly pod vrstvou bílého nátěru odkryty a obnoveny geometrické malby na stropě. V té době byla také nahrazena zkorodovaná přední zavěšená skleněná stěna. V možnostech socialistického hospodářství byl zvolen asi ten nejvhodnější postup. Výtah byl dlouhou dobu nefunkční a zprovozněn byl až v roce 2001.
Jako národní kulturní památka chráněno od 1. 7. 2017 nařízením vlády č. 69/2017 ze dne 20. 2. 2017 o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky.
Šlikovská šperkovnice
Tepaná stříbrná šlikovská klenotnice z let 1680–1690 je osazena šlikovskými tolary a medailemi vyraženými v jáchymovské, plánské, hornoslavkovské a pražské mincovně. Kazeta je dílem augsburského stříbrníka a šperkaře Johanna Andrease Thelota. Nechal ji pravděpodobně vyrobit Leopold Antonín Josef Šlik, který byl císařským generálním válečným komisařem, vyslancem, polním maršálem a nejvyšším kancléřem Českého království v době války o dědictví španělské.
Šperkovnice je dlouhodobě zapůjčena do expozice na zámku v Ostrově v Karlovarském kraji.
Jako národní kulturní památka chráněno od 1. 1. 2016 nařízením vlády 182/2015 ze dne 8. 7. 2015 o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky.
Kostel sv. Petra a Pavla se zvonicí a farou v Liberku
Kostel byl vystavěn v letech 1691–1696. Kolem kostela se rozkládá hřbitov se zvonicí z roku 1691. Vlastní kostel je roubený. Roubené stěny kryje zvenku šindelové pobití, zevnitř táflování. Dva zvony ve vížkách byly odlity v roce 1589 Hansem Pauerem.
Štenýřová zvonice je ovšem od rekvizic ve světových válkách bez zvonů. Farní budova byla v dnešní podobě vystavěna na počátku 19. století na místě lokálie zřízené v roce 1749. Význam kostela výrazně povyšuje hodnotné vnitřní zařízení.
Jako národní kulturní památka chráněno od 1. 10. 2014 nařízením vlády č. 106/2014 Sb. ze dne 28. 5. 2014 o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky.
Kostel sv. Jana Křtitele se zvonicí a márnicí ve Slavoňově
Komplex roubeného renesančního kostela sv. Jana Křtitele se zvonicí fortifikačního typu doplněného márnicí, ohradní zdí a kamenným pilířem s ukřižovaným Kristem tvoří významnou krajinnou dominantu.
Kostel byl vystavěn již v roce 1553, v roce 1705 byl rozšířen o předsíň se schodištěm na kůr a dodnes si zachoval velmi intaktní podobu. Interiér kostela zdobí lidová výmalba z 16.–18. století a vyřezávaná výzdoba. Malby na pažení kruchty představují rodiče sv. Jana Křtitele – Alžbětu a Zachariáše – a sv. Martina na bílém koni, jemuž byl kostel původně zasvěcen. Další výjevy zobrazují těžbu železné rudy v Bohdašíně a Novém Hrádku a její zpracování na novohrádeckém hamru.
Jako národní kulturní památka chráněno od 1. 10. 2014 nařízením vlády č. 106/2014 Sb. ze dne 28. 5. 2014 o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky.
Vodní elektrárna – přehrada Les Království v Bílé Třemešné
V roce 1910 začala firma ing. J. V. Velflíka stavět na Labi nedaleko Dvora Králové údolní přehradu. Válka stavební práce přerušila. K úplnému dokončení přehrady došlo roku 1919. Kvůli průsakům byla v letech 1929–1930 vybudována ochranná zeď dlouhá 182 m. Stavba vodní elektrárny pod přehradou byla zadána v roce 1920 znovu firmě ing. J. V. Velflíka. Turbíny pro elektrárnu dodala firma Českomoravská Kolben, elektrické zařízení firma Křižík. Do provozu byla uvedena v roce 1923 v nájmu Východočeské elektrárny v Hradci Králové. Součástí celého areálu je také domek hrázného, který dohlížel na provoz přehrady.
Jako národní kulturní památka chráněno od 1. 7. 2010 nařízením vlády č. 50/2010 Sb. ze dne 8. 2. 2010 o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky.
Dům čp. 92 Dřevěnka v Úpici
Roubený patrový dům s bedněným štítem a polovalbovou střechou pochází z počátku 16. století. Je proveden z nehraněných kuláčů. Skladba domu s trojdílnou dispozicí – velkou vysokou obytnou místností v čele a dvoupodlažní zadní komorovou částí – odpovídá našim nejstarším známým vesnickým domům. Obytná místnost už nebyla vybavena dýmníkem, ale měla zřejmě od počátku na dnešním místě ve vedlejším traktu dýmníkovou kuchyni, z níž se obsluhovaly pec a kachlová kamna. Od roku 1739 až do roku 1990 dům sloužil jako hostinec.
Jako národní kulturní památka chráněno od 1. 7. 2010 nařízením vlády č. 50/2010 Sb. ze dne 8. 2. 2010 o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky.
Hřbitovní kostel Panny Marie v Broumově
Starý hřbitovní kostel byl vypálen během husitských válek. Na jeho místě byl v druhé polovině 15. století postaven slezskými tesaři nový hrázděný kostel z dubových trámů. Dnešní podoba kostela pochází z druhé poloviny 18. století, kdy byla přistavěna zvonička nad kněžištěm. Při vpádu pruské armády v roce 1779 nechal generál Anhalt strhnout také uzavřený ochoz. Pozdně gotická výmalba stropu nad kněžištěm vegetabilními a stylizovanými zvířecími motivy pochází již z druhé poloviny 15. století.
Jako národní kulturní památka chráněno od 1. 7. 2008 nařízením vlády č. 170/2008 ze dne 28. 4. 2008 o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky.
Hrad Kost
Nejzachovalejší středověký hrad v Čechách stojí ukrytý v lesích mezi skalami. Kolem poloviny 14. století ho založil Beneš z Vartenberka. Později byl hrad renesančně přestavován. V druhé polovině 20. století bylo na Kosti vybudováno muzeum gotického a renesančního umění. V restituci byl hrad vrácen původním majitelům Kinským dal Borgo, kteří zde zpřístupnili unikátní expozici střelných zbraní.
Jako národní kulturní památka chráněno od 1. 7. 2008 nařízením vlády č. 170/2008 ze dne 28. 4. 2008 o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky.
Zámek Humprecht
Manýristický lovecký zámeček nedaleko Sobotky nechal v letech 1666–1668 na půdorysu elipsy vystavět hrabě Jan Humprecht Černín z Chudenic podle projektu Carla Luraga. Po požáru v roce 1678 byl zámeček zvýšen o jedno poschodí do současné podoby. Ve 30. letech 20. století se opravy chátrajícího zámku ujali sobotečtí občané. Po rekonstrukci byly na Humprecht nastěhovány sbírky soboteckého muzea. Výborná akustika hodovní síně je dodnes využívána při koncertech.
Jako národní kulturní památka chráněno od 1. 7. 2008 nařízením vlády č. 170/2008 ze dne 28. 4. 2008 o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky.
Zámek Nové Město nad Metují
Hrad vystavěný na počátku 16. století Janem Černčickým z Kácova tvořil součást městského opevnění. Po požáru města v roce 1526 koupili panství Pernštejnové, kteří staré sídlo přestavěli na renesanční zámek. V polovině 17. století proběhla honosná barokní přestavba pod vedením Carla Luraga. Na počátku 20. století koupil zámek Josef Bartoň, který svěřil rekonstrukci Dušanu Jurkovičovi. Citlivá oprava přeměnila zchátralý historický objekt v moderní sídlo s technickými vymoženostmi.
Jako národní kulturní památka chráněno od 1. 7. 2008 nařízením vlády č. 170/2008 ze dne 28. 4. 2008 o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky.
Oltářní obraz Klanění tří králů
Obraz ze souboru barokních oltářních obrazů, který maloval Petr Brandl v roce 1727, byl určen pro kapli Zjevení Páně ve Smiřicích.
Jako národní kulturní památka chráněno od 1. 1. 2006 nařízením vlády č. 422/2005 Sb. ze dne 29. 9. 2005 o prohlášení Horského hotelu a televizního vysílače Ještěd u Liberce a některých movitých kulturních památek za národní kulturní památky a o změně některých dalších předpisů.
Betlém v Novém lese u Kuksu
Soubor soch a reliéfů v Novém lese na panství Františka Antonína Šporka vytvořil Matyáš Bernard Braun se svými žáky v letech 1723–1733 na místě rozsáhlého ložiska kvalitního pískovce. Braunovy sochy promyšleně doplňovaly kaple křížové cesty, které zde nechali vybudovat žirečtí jezuité. Nový les sloužil také jako místo odpočinku lázeňských hostů z nedalekého Kuksu.
Jako národní kulturní památka chráněno od 1. 1. 2002 nařízením vlády č. 132/2001 Sb. ze dne 28. 3. 2001 o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky.
Zámek Náchod
Raně gotický hrad z poloviny 13. století přeměnil Albrecht Václav Smiřický na přelomu 16. a 17. století v renesanční sídlo se sgrafitovou výzdobou. Během třicetileté války získali náchodské panství Piccolominiové, kteří nechali zámek barokně přestavět za vedení italského architekta Carla Luraga. Na konci 18. století získal náchodský zámek Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský, který pečoval o rozvoj kultury a na zámku zřídil divadlo. V roce 1842 přešlo panství na rod Schaumburg-Lippe, který zde vybudoval rozsáhlou knihovnu.
Jako národní kulturní památka chráněno od 1. 1. 2002 nařízením vlády č. 132/2001 Sb. ze dne 28. 3. 2001 o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky.
Zámek Hrádek u Nechanic
Zámek ve stylu tudorské gotiky nechal v letech 1839–1857 vystavět hrabě František Arnošt z Harrachu podle projektu anglického architekta Edwarda Bucktona Lamba. Současně bylo okolí upraveno jako krajinářský park. Některé architektonické prvky – portály, dřevěné obložení – byly dovezeny z Itálie a Rakouska. Obrazovou výzdobu knihovny tvoří pozoruhodný soubor 12 obrazů z 18. století znázorňující anatomické anomálie.
Jako národní kulturní památka chráněno od 1. 1. 2002 nařízením vlády č. 132/2001 Sb. ze dne 28. 3. 2001 o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky.
Třebechovický betlém
Betlém řezbářů Josefa Probošta a Josefa Kapuciána poháněný systémem ozubených koleček a hřídelí Josefa Frimla vznikl na konci 19. století. Je vyřezán z lipového dřeva. Betlém zachycuje biblické výjevy v prostředí českého městečka s domy, paláci, hradem a stromy, mezi nimiž se pohybuje na dvě stě figurek na pásech, další figurky zobrazují řemeslníky při práci. Ve spodní části sedm metrů dlouhého betléma se rozvíjejí scény ze života českých řemeslníků, pastevců a muzikantů, v horní části se rozvíjejí výjevy ze života Ježíše Krista.
Jako národní kulturní památka chráněno od 15. 7. 1999 nařízením vlády č. 147/1999 Sb. ze dne 16. 6. 1999 o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky.
Hospitál Kuks
Na konci 17. století nechal na levém břehu Labe hrabě František Antonín Špork postavit lázeňský dům jako své letní sídlo. Brzy poté začal na pravém břehu budovat také špitál s kostelem Nejsvětější Trojice podle plánů Giovanni Battisty Alliprandiho. V roce 1712 přišel do Kuksu Matyáš Bernard Braun, jehož sochy byly umístěny nejen podél severního průčelí hospitalu – sochy Ctností a Neřestí – ale také v údolí Labe.
Jako národní kulturní památka chráněno od 15. 11. 1995 nařízením vlády č. 262/1995 Sb. ze dne 16. 8. 1995 o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky a nařízením vlády č. 336/2002 Sb. ze dne 19. 6. 2002, kterým se mění nařízení vlády č. 262/1995 Sb., o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky, ve znění nařízení vlády č. 171/1998 Sb.
Zámek Opočno
Původně gotický hrad nechal Vilém Trčka z Lípy v letech 1560–1567 přestavět do dnešní renesanční podoby. Barokizující úpravy prováděli Giovanni Battista Alliprandi a Jan Blažej Santini-Aichel. V té době byly také sgrafitové fasády nahrazeny typickým červeným nátěrem. Na počátku 19. století se arkádové nádvoří otevřelo do nově zakládaného přírodního parku. Kromě sbírek předmětů, které přivezl Josef Colloredo-Mannsfeld z cest po Africe a severní Americe, je zde uložena jedinečná sbírka zbraní a zbroje.
Jako národní kulturní památka chráněno od 15. 11. 1995 nařízením vlády č. 262/1995 Sb. ze dne 16. 8. 1995 o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky a nařízením vlády č. 336/2002 Sb. ze dne 19. 6. 2002, kterým se mění nařízení vlády č. 262/1995 Sb., o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky, ve znění nařízení vlády č. 171/1998 Sb.
Pevnostní systém Dobrošov
Pevnostní systém Dobrošov tvoří 3 dokončené sruby – dělostřelecký srub Zelený, pěchotný sruby Můstek a Jeřáb – a dalších 56 objektů. Plány na stavbu strategického opevnění, které mělo chránit část Kladského průsmyku, byly vypracovány v roce 1936. V září 1937 začala stavba. Část pohraničního opevnění, které leželo v Sudetech, bylo bez boje postoupeno Německu.
Po 15. 3. 1939 byla pevnost Dobrošov uzavřena. V roce 1968 ji armáda uvolnila pro muzejní účely.
Jako národní kulturní památka chráněno od 15. 11. 1995 nařízením vlády č. 262/1995 Sb. ze dne 16. 8. 1995 o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky a nařízením vlády č. 336/2002 Sb. ze dne 19. 6. 2002, kterým se mění nařízení vlády č. 262/1995 Sb., o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky, ve znění nařízení vlády č. 171/1998 Sb.
Klášter v Broumově
Po roce 1300 bylo v Broumově zřízeno benediktinské proboštství. Na místě bývalé tvrze byl vybudován klášter s gotickým kostelem sv. Vojtěcha. Během husitských válek do Broumova přesídlili břevnovští opati. V době činnosti opata Otmara Daniela Zinkeho v první polovině 18. století probíhala rozsáhlá barokní přestavba klášterního komplexu pod vedením Kiliána Ignáce Dienzenhofera a jeho syna Kryštofa.
Jako národní kulturní památka chráněno od 15. 11. 1995 nařízením vlády č. 262/1995 Sb. ze dne 16. 8. 1995 o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky a nařízením vlády č. 336/2002 Sb. ze dne 19. 6. 2002, kterým se mění nařízení vlády č. 262/1995 Sb., o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky, ve znění nařízení vlády č. 171/1998 Sb.
Muzeum v Hradci Králové
Budova muzea (původně městského) byla postavena podle plánů architekta Jana Kotěry v letech 1909–1912. Jan Kotěra navrhl i většinu vnitřního vybavení. Průčelí stavby zdobí alegorické sochy sedících žen představující Umění a Průmysl zhotovené podle návrhu sochaře Stanislava Suchardy.
Jako národní kulturní památka chráněno od 15. 11. 1995 nařízením vlády č. 262/1995 Sb. ze dne 16. 8. 1995 o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky a nařízením vlády č. 336/2002 Sb. ze dne 19. 6. 2002, kterým se mění nařízení vlády č. 262/1995 Sb., o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky, ve znění nařízení vlády č. 171/1998 Sb.
Kaple Zjevení Páně ve Smiřicích
Zámecká kaple, jejíž autorství je připisováno Kryštofu Dientzenhoferovi, je významnou stavbou vrcholného baroka (1699–1711) s kompaktním, slohově jednotným interiérem. Ve věži je zavěšen zvon Egidius z roku 1519 o hmotnosti 1 400 kg od kutnohorského zvonaře Jakuba Ptáčka.
Jako národní kulturní památka chráněno od 15. 11. 1995 nařízením vlády č. 262/1995 Sb. ze dne 16. 8. 1995 o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky a nařízením vlády č. 336/2002 Sb. ze dne 19. 6. 2002, kterým se mění nařízení vlády č. 262/1995 Sb., o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky, ve znění nařízení vlády č. 171/1998 Sb.
Babiččino údolí v Ratibořicích
Zámek v Ratibořicích nechal na počátku 18. století vybudovat Lorenzo Piccolomini jako své letní sídlo. V letech 1825–1826 proběhla rozsáhlá klasicistní přestavba. Současně zahájila Kateřina Vilemína Zaháňská přeměnu údolí řeky Úpy v přírodně krajinářský park. Tehdy v Ratibořicích pobývala Božena Němcová, s níž je Babiččino údolí neodmyslitelně spjato.
První národní kulturní památka Královéhradeckého kraje byla prohlášena usnesením vlády v roce 1978, z legislativních důvodů byla znovu prohlášena v roce 1999. Jako národní kulturní památka chráněno od 6. 10. 1978 usnesením vlády ČSR č. 70/78 ze dne 24. 2. 1978 o prohlášení některých nejvýznamějších kulturních památek za národní kulturní památky a nařízením vlády č. 147/1999 Sb. ze dne 16. 6. 1999 o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky.
