Kniha je věnována baroknímu člověku – šlechtici a krajině jeho života – krajině, která, ačkoliv doznala mnohých změn, dotýká se každodenně i nás. Přestože člověk 19. a 20. století krajinu výrazně proměnil a velká část artefaktů vzniklých ve dvou barokních staletích zanikla, zůstalo po životě barokního člověka mnoho dokladů a stop. Prostřednictvím jejich nalézání a zkoumání skládáme naše vědomosti o tom, jak náš region v 17. a 18. století vypadal, jak byla krajina utvářena a také vnímána. Při tom musíme mít na mysli, že i člověk éry barokní navazoval na výsledky konání svých předků a že kořeny jeho životního způsobu jsou založeny již v éře předchozí.

Když Národní památkový ústav prezentoval v roce 2017 téma krajiny jako kulturní i přírodní dědictví, rozhodli jsme se ho využít pro šíření znalostí o životě barokního šlechtice a jeho působení na krajinu mezi širokou veřejností. Sestavili jsme cyklus deseti přednášek odborníků na zvolená témata, kteří přiblížili posluchačům vybrané šlechtické rody, osobnosti a některé oblasti jejich činnosti souvisejí s proměnou krajiny. Přednášky byly konány v širší oblasti východních Čech a byly věnovány činnosti vybraných šlechtických rodů v tomto regionu, případně bylo vybrané téma prezentováno na příkladech z tohoto území. Jednotlivé tematické bloky se později staly základem struktury této knihy.

V Jičíně proběhla přednáška Evy Chodějovské a Martiny Tůmové Záznamy krajiny – mapy panství jako obraz společnosti raného novověku. V rámci tematického bloku Krajina kultivovaná – barokní šlechtic jako pečlivý hospodář přednesl Jiří Louda v bývalém augustiniánském klášteře ve Vrchlabí přednášku Morzinové – hospodáři a jejich otisk v krkonošské krajině. Jiří Hrbek se na zámku v Mnichově Hradišti věnoval Valdštejnům a utváření kulturní krajiny na jejich panstvích. Jan Žižka představil na zámku v Opočně téma hospodářských dvorů v krajině a Jan Luštinec přednesl v zámeckém areálu v Jilemnici přednášku Harrachové – sláva hraběcího hospodaření a jeho vliv na formování krajiny západních Krkonoš. Dalším tematickým blokem byla Krajina utvářená – krajina jako odraz estetického a duchovního cítění barokního člověka. Petr Uličný se na zámku v Jičíně věnoval Valdštejnově krajinné kompozici na Jičínsku a jejímu evropskému rozměru, Jindřich Kolda přednesl v hospitalu Kuks přednášku K boží slávě, užitku svých následníků a vlastnímu rozptýlení – František Antonín Špork a krajina Kuksu. Lucie Rychnová představila na zámku v Kopidlně Františka Josefa Šlika a krajinu šlikovských panství. Rezidenční síti raně novověké české šlechty se věnoval Martin Krummholz na zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou a Šárka Steinová přednesla na zámku v Potštejně přednášku Barokní zahrada a její interpretace na konci 19. a počátkem 20. století.

Kladné ohlasy na přednášky a diskuse mezi přednášejícími, pořadateli i posluchači vedly k rozhodnutí dopracovat společně toto téma, doplnit jej o vybrané případové studie a představit ho komplexně knižní formou. Rovněž byl zachován původní záměr prezentovat vše primárně na příkladu širších východních Čech. Kniha vznikala tři roky, během kterých byl sbírán bohatý obrazový materiál a téma scelováno tak, aby čtenáři představilo barokního šlechtice jako člověka, který podle svého naturelu, postavení a charakteru svých panství volil způsob, jakým s krajinou pracoval a jaký otisk v ní podle toho mohl zanechat.

Krajina sehrála důležitou roli při nastolování a upevňování nového společenského uspořádání po třicetileté válce, významně ovlivněného potridentskou katolickou církví. Stalo se tak zejména působením majitelů jednotlivých panství, kteří nadto sledovali i své partikulární cíle. Právě jednotlivá šlechtická či církevní panství jsou pro nás určující správní jednotkou, která člení zkoumané území. Chápeme je totiž jako nejsilnější zdroj kulturně-historických a ekonomických charakteristik, které se otiskovaly do krajiny. Studovaným teritoriem jsou východní Čechy; z hlediska územně-správního uspořádání je jádrem Hradecký, respektive od roku 1751 Hradecký a Bydžovský kraj. Pozornost věnujeme ovšem také Chrudimsku a Čáslavsku a východní části Boleslavska, což má opodstatnění kulturně-historické. V rámci církevně-správního vymezení sledovanému území odpovídá královéhradecká diecéze z doby po svém rozšíření o Čáslavský a Chrudimský kraj, tedy po roce 1784.

V naší knize se zaměříme na působení těch, kteří měli potenciál a možnost krajinu kultivovat, využívat a přetvářet – majitelů panství. Vybudování velkých domén dovolilo počínaje 2.polovinou 17. století šlechtě v Čechách a na Moravě uvažovat o svých statcích nejen z hlediska mocensko-politického a hospodářského, ale umožnilo také nahlížet na ně jako na předmět péče dobrého hospodáře a prostředek sebeprezentace. Tyto funkce plnilo na prvním místě panství samotné: jeho rozloha a výnosy z hospodaření, budovy a jejich areály; ve druhé rovině pak každodenní péče o krajinu svěřeného panství jako celku. Tyto málo razantní zásahy do krajiny mohou stát v očích některých badatelů mimo oblast krajinotvorby. V našem pojetí se jedná o různou míru intenzity aktivního vytváření kulturní krajiny.

mapa panství