Farní venkovské kostely vznikly v poměrně krátkém časovém období první čtvrtiny 18. století na území břevnovsko-broumovského benediktinského opatství. Ukončení třicetileté války přináší do českých zemí klidnější období, v němž dochází k rozvoji stavební činnosti, a to již v duchu nově nastupujícího baroka. Nástup rekatolizace českých zemí přináší i opětovný vzestup moci klášterů, které se tak logicky řadí k iniciátorům této stavební činnosti. Dožívající dřevěné kostely měly být nahrazeny prostornějšími moderními chrámy. Za vzestupem moci kláštera nesporně stojí především dvě výrazné osobnosti opatů – Tomáš Sartorius a Otmar Zinke. Za opata Tomáše Sartoria se podařilo započít s obnovou kláštera a rovněž byl vystavěn kostel Panny Marie, sv. Jiří a sv. Martina v Martínkovicích (dílo Jana Křtitele Allia podle projektu svého strýce Martina Allia). Hlavní zásluhu na výstavbě ostatních kostelů broumovské skupiny je nutné přičíst jeho nástupci opatu Otmaru Zinkemu. Ten na Broumovsko přivedl zkušeného stavitele Kryštofa Dientzenhofera a také jeho syna Kiliana Ignáce.

Ucelený soubor kostelů a kaple na Hvězdě je jedinečný nejen poměrně krátkým obdobím, v němž vzniklo množství mimořádných staveb, je také – kromě již zmíněného martínkovického kostela – spojen s jednou osobností objednatele (Otmar Zinke) a dvěma staviteli (otcem a synem Dientzenhofery). Ti se brilantně vyrovnali s požadavky zadavatele na jednoduchý typ venkovského kostela, kdy požadavek stavební solidnosti dominoval nad uměleckými ambicemi a kdy významnou roli hrála otázka financí, neboť z větší části byly jednotlivé kostely skupiny stavěny nákladem samotných farností – opatství pouze zapůjčilo potřebný finanční kapitál a poskytlo mobiliář z vyřazených kostelů.

Oběma stavitelům se podařilo vyhovět požadavkům stavebníka, a přitom vytvořit originální a umělecky účinnou variantu typu venkovského kostela, která je v případě vytčené skupiny v mnohém odlišná od běžné dobové produkce a stává se specifikou regionu. Mimořádně jednotný celek je charakterizovaný slohovou čistotou a úplností realizace. Každá jednotlivá stavba je přitom nezaměnitelná, zejména svým půdorysným řešením. Jednotlivé stavby jsou příkladem jedinečného propojení krajiny s architekturou. Stavitelům se podařilo vytvořit nové dominanty na mírných návrších a v centrech rozvíjejících se obcí a zároveň pohledově akcentovat dálkové silniční tahy a vzájemné optické vazby mezi jednotlivými lokalitami i směrem ke klášteru. Urbanistický kontext dotvářejí i ohradní zdi hřbitovů s branami, fary a školy, stejně jako solitéry kamenných plastik. Grandiózní řešení broumovské krajiny představuje univerzální kulturní identitu, přičemž specifičnost Broumovska spočívá také v pozoruhodném spojení barokního tvarosloví s přírodními "stavbami" skalních útvarů.

Zásluhou broumovského děkana P. Martina Lanžiho je stav kostelů uspokojivý a v posledních letech probíhají velké opravy. Na střechy kostelů se vrací původní krytina – břidlice, šindel nebo bobrovky. Kostely v Božanově, Ruprechticích, Vernéřovicích nebo Martínkovicích dostaly novou fasádu a v opravách se stále pokračuje. „Prohlášení kostelů za národní kulturní památky je zejména uznáním jejich výjimečných památkových hodnot, ale pomůže i s čerpáním evropských dotací na obnovu“, dodal Ing. Jiří Balský.

Broumovskou skupinu kostelů tvoří:

• Kostel sv. Prokopa v Bezděkově nad Metují z let 1724–1727 s ohradní zdí s branami a sousoší Ukřižování
• Kostel sv. Maří Magdalény v Božanově z let 1735–1740 s ohradní zdí s dvojicí bran, bránou s márnicí, sochou krucifixu a sousoším krucifixu jako doklad barokní proměny středověkého areálu
• Kostel sv. Václava v Broumově z roku 1727 na místě staršího, jehož uzavření bylo jednou z příčin stavovského povstání v roce 1618
• Kostel Všech svátých v Heřmánkovicích z let 1720–1726 s ohradní zdí a márnicí
• Kaple Panny Marie Sněžné v Hlavňově s přístupovým mostem a terasou z roku 1733
• Kostel Panny Marie, sv. Jiří a sv. Martina v Martínkovicích z let 1692–1698 od architekta Martina Allia s farou a ohradní zdí, bránou, márnicí a kaplí po stranách brány, farou, krucifixem a sochou Krista na hoře Olivetské na podstavách jako příklad složitější struktury sakrálního okrsku
• Kostel sv. Barbory v Otovicích z let 1725–1727 s ohradní zdí a sochou krucifixu
• Kostel sv. Jakuba Většího v Ruprechticích z let 1720–1723 se zvonicí, márnicí a ohradní zdí
• Kostel sv. Markéty v Šonově z let 1724–1726
• Kostel sv. Michaela ve Vernéřovicích z let 1719–1723, hřbitovní kaple a ohradní zeď se třemi branami
• Kostel sv. Anny ve Vižňově z let 1724–1727, márnice, ohradní zeď s bránou a socha sv. Jana Nepomuckého